Divoká i poklidná Divoká Orlice turisticky

Okolo půvabné bystřiny na česko polském pomezí

Zdrojnicemi řeky Orlice, největšího východočeského přítoku Labe, jsou Divoká a Tichá Orlice. Jejich tok je spjat zejména s krajinou Orlických hor a zvlněného Podorlicka, odkud čerpají též nejvíce přítoků.

Ke kuriozitám proto patří, že ani jedna z Orlic v Orlických horách nepramení. Divoká Orlice se "rodí" v sousedních Bystřických horách, tedy už na polském území, Tichá Orlice má svoji pramennou studánku na temeni Jeřábu v Hanušovické vrchovině.

Za romantikou Jezerních polí

Pramenná oblast Divoké Orlice je součástí chráněného rašeliniště, vyplňujícího plochý hřbet Bystřických hor poblíž lyžařského střediska Zieleniec, tedy jen několik kilometrů od naší státní hranice. Při cestě autem lze využít parkoviště při silnici od Orlického Záhoří (Mostowic) do lázní Duszniki.

Čtěte také: Torfowisko pod Zieleńcem, severská tajga v Orlických horách

Rašeliniště se skládá ze dvou částí, zvaných Topieliska a Czarne Bagno, a proplétá se jimi trasa naučné stezky, místy "vyspravená" povalovým chodníkem a opatřená informačními tabulemi.

Většina návštěvníků směřuje i k dřevěné vyhlídkové věži, obklopené porostem poměrně vzácné borovice blatky a několika rašelinnými jezírky. Ta dala tomuto místu dřívější pojmenování Jezerní pole (z německého Seefelder). Obě rašeliniště jsou pozoruhodná zejména z botanického hlediska.

Prameny pod Zbojnickou horou

Vlastní prameniště Divoké Orlice - v Polsku zvané Orlica - se však nachází ještě asi 1,5 km severovýchodním směrem, v dosahu neznačených lesních cest. Je součástí mírně skloněného svahu Zbójnické Góry (828 m n.m.), zbrázděného několika stružkami, v nichž se "sbírá" voda z okolních mokřin a napájí pramenný potůček Divoké Orlice. Okolní terén je nyní částečně odlesněný, takže nabízí omezený výhled - třeba na hřbet Orlických hor s dominující Masarykovou chatou na Šerlichu.

Českého území se bystřina Divoké Orlice prvně dotkne v horní části Orlickozáhorské brázdy nad osadou Trčkov. Ještě na následujícím, téměř 20 km dlouhém úseku patří řeka oběma státům, protože jejím středem je vedena státní hranice.

Zemská brána do Čech

Místem, kde Divoká Orlice definitivně vtéká na české území, je romantická skalní rokle, přiléhavě zvaná Zemská brána. Jejího severního okraje pod chatou Čihák se dotýká silnice, spojující nedaleké obce Bartošovice a České Petrovice. Spolu s červeným značením (Jiráskova cesta) přechází kamenný most - nejužívanější výchozí místo do přírodní rezervace Zemská brána.

Roklí s balvanitým řečištěm a rulovými skalisky prochází modře značená cesta, v zimě sledovaná běžkařskou stopou. Míjí řadu pozoruhodných míst a romantických zákoutí. Patří k nim dřevěná Pašerácká lávka (v současné době je částečně poškozena), blíže ke Klášterci nad Orlicí upoutá pozornost také mohutný útes Ledříčkovy skály s temným jeskynním výklenkem. Jde o místo opředené pověstí o zbojníkovi Ledříčkovi, který tu měl v hloubi 19. století skrýš a kde - pronásledován četníky - přišel i o život.

Pod nejstatnějším stromem

Kolem řeky to pak není daleko k hornímu okraji Klášterce, odkud je Divoká Orlice "spoutána" v délce asi 6 km v údolní nádrži Pastviny. Klášterci nad Orlicí dal pojmenování dávno zaniklý klášter, dnes této bráně do střední části Orlických hor dominuje letitý kostel Nejsvětější Trojice.

Řada zajímavých míst je k vidění i v blízkosti Pastvinské přehrady. Její břehy patří v letní sezóně k nejvyhledávanějším rekreačním oblastem Podorlicka, v zimě jsou však zcela poklidné. Půvabná zákoutí skrývají například boční údolíčka - Orlička neboli Bublačka, ústící u tzv. Kravího skoku, Studenecká zátoka aj.

Nad pravým údolním svahem je zase nepřehlédnutelná "košatá" Vejdova lípa. K tomuto památnému stromu, považovanému za nejstatnější (s obvodem kmene 1 220 cm) na území naší vlasti, se vztahuje několik pověstí. Ta nejznámější však veselá není - vypráví o pasáčkovi, který zapadl do dutiny kmenu, kde ho nikdo nehledal…

V zákrutách Litického údolí

Na středním toku se Divoká Orlice poklidně proplétá mírně zvlněnou Žamberskou pahorkatinou přes Nekoř, Líšnici a Žamberk, odkud její údolí využívá kromě turistického značení také železniční trať, spojující Hradec Králové s Letohradem. Řeka tam vyhloubila dva členité údolní úseky s dominujícími hradními návršími - Litice a Potštejn (hrady jsou přístupné v turistické sezóně).

Litické údolí se vyznačuje balvanitým řečištěm a několika výraznými zákruty. Nejvýraznější je první meandr, oddělující romantickou kulisu hradu Litice od mohutného žulového (granodioritového) lomu, "zakousnutého" do svahu Chlumu. Pravý říční břeh je pak sledován (v délce asi 3 km) červeně značenou cesta, míjející strmá skaliska, modelovaná výmolnou silou říčního proudu a místy "rozdrobená" mrazovým zvětráváním do kamenitých sutí.

Poněkud stranou - přímo pod železniční tratí u zastávky Sopotnice u chaty Kamarád - protíná levý svah umělý zářez s působivým, téměř 10 m vysokým vodopádem. Červené značky se mu však vyhýbají a pokračují přes osadu Brná do Potštejna.

Mezi potštejnskými kopci

K působivé krajině okolo Divoké Orlice neodmyslitelně patří i návrší se zříceninou hradu Potštejn nad stejnojmenným městečkem a s několika dalšími kopci, vyčleněnými hlubokými bočními roklemi.

Hrad zde stál už ve druhé polovině 13. století a během své pohnuté minulosti byl několikrát pobořen, znovu obnoven, ale od poloviny 17. století je už trvale neobydlený. Vztahuje se k němu několik pověstí, z nichž nejznámější literárně zpracoval Alois Jirásek v povídce "Poklad".

Potštejn v létě láká spoustu turistů, jeho blízké okolí však stojí za bližší poznání v každé roční době. Mnohem výš než hradní vrch (433 m) vystupují některé ostatní potštejnské kopce, mezi kterými se proplétá peřejnaté řečiště Divoké Orlice.

Téměř horský ráz má zejména vrch Kapraď (529 m), spadající více než dvě stě metrů vysokým lesnatým svahem k levému břehu řeky. Jeho jihovýchodní pokračování protíná romantická a místy skalnatá rokle Modlivý důl, kde se v době pobělohorského útisku scházeli čeští bratři k tajným pobožnostem. Dnes je toto místo přírodní rezervací, chránící bukový les s hodnotným podrostem.

Z Potštejna tam není daleko po zeleně značené cestě při břehu Divoké Orlice, zprvu půvabnou lipovou alejí v tzv. Anenském údolí, posléze přes "rekreační" louku (s tábořištěm) Vochtánku.

Divoká Orlice na mapě

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.