Kokořínsko, tipy na výlety a nenáročná turistika

Kokořínsko - jiný svět aneb 50 km Kokořínskem

Poprvé jsem na Kokořínsko zavítal někdy v roce 1992. Vyrazil jsem tenkrát po vydatných deštích z Mělníka a cesta přes louky a pole ke Kokořínu mi připadala nekonečná. Večer jsem pak obíral klíšťata a z duše se snažil vypudit obrázky rozpadajících se rekreačních zařízení v Kokořínském dolu. Naštěstí jsem však na Kokořínsko nezanevřel.

Po důkladném studiu mapy jsem postupně začal pronikat do krás a tajemna jednotlivých dolů a malebných vesniček a krajina si mě začala pomalu vtahovat do pavučiny svých pokladů. V roce 1999 jsem v Kokořínských skalách strávil celou svoji hlavní dovolenou a v roce 2003 jsem si tuto oblast vybral i pro nabrání kondice před cestou do Himaláje.

Tentokrát ujíždím motoráčkem z Mělníka směrem na Mladou Boleslav. Mým cílem je účast na dálkovém pochodu Mšenská padesátka. Při pohledu z okna by se milovník hor a skal oprávněně ptal, co tady mezi poli proboha hledá. Svět roklí je mezi nimi dokonale ukryt. Vystupuji ve Mšeně. Spolu s Liběchovem patří k mým oblíbeným nástupním místům pro toulky Kokořínskem.

Strávíte-li v něm více času, pochopíte jeho příjemnou, uklidňující maloměstskou atmosféru. Je výchozím bodem řady turistických tras, atraktivní turistické cíle (Pokličky, Kokořín) jsou snadno dosažitelné i s malými dětmi. Spoustu informací získáte na jeho velmi pěkných www stránkách (www.mestomseno.cz).

Ubytovávám se v chatce rekreačního střediska Sever (noc za 95 Kč) a mířím do své oblíbené hospůdky Obecník (Podkováň za 11 Kč, Budvar za 15 Kč, hotovky i minutky po celý den v cenách 50 - 75 Kč). Po návratu zjišťuji, že v chatce nejde světlo, tak hned zalehávám.

Hrad Kokořín

Vstávám v 6:00, zjišťuji, že zapadl zámek, a tak na start pochodu odcházím oknem. Start je na koupališti, pěkně zasazeném v přírodě a udržujícím si typický ráz prvorepublikových plováren. Po cestě lemované švestkami s bohatou úrodou, přes Bílku a Sedlec scházím do Kokořínského dolu k hospodě u Grobiána.

S občerstvením je to už lepší, ale je neděle, navíc brzy, takže ani v restauraci U Slavíčků, kde by i měla být kontrola, není ani živáčka. Pokračuji po červené značce podél rybníka Kačírek k parkovišti pod hradem Kokořín.

Hrad z 1. poloviny 14. století je úžasně fotogenický, pohledy z věže a vyhlídkového hradebního ochozu potěší oko každého romantika. Návštěvu si rozhodně nenechte ujít! Já opouštím červenou značku a po zelené kolem tábořiště U Splávku (již i korýtka s vodou, WC) stoupám k jeskyni Nedamy. Jedná se o skalní masív s napříč prokopaným průchodem, osídlený snad již v době prehistorické a se skalními byty z doby pobělohorské.

Nahoru nemusíte lézt po již uklouzaných stupech vedoucích ve skalní stěně - o kus dál pohodlně vystoupáte po novém dřevěném chodníku se zábradlím na ještě vyšší plošinu (což jsem ovšem zjistil až když jsem celý špinavý slezl dolů). Se shora jsou pěkné výhledy do Kokořínského dolu, na Pokličky (snad nejznámější skalní útvar oblasti, vzniklý nestejnoměrným zvětráváním pískovce) a zejména hrad Kokořín.

Jestřebice a Horní Vidim

Cesta dále traverzuje svahem a vystoupá do obce Jestřebice (pěkné roubené chaloupky). V hospůdce U Součků má být další kontrola. Není tu ovšem ani kontrola ani hospoda - prý už není v provozu tři měsíce. Stále se lepšící počasí a krásná příroda tlumí moji žízeň a zlobu na pořadatele. Na konci vesnice zahýbám po modré značce ostře vlevo a prudce klesám opět do světa hlubokých lesů a skal.

Cestu si zpříjemňuji sběrem přezrálých, jako cukr sladkých borůvek a s těžkým srdcem houbaře nechávám podél cest malé hříbky. Asi po čtyřech kilometrech vycházím z lesa a stoupám do obce Horní Vidim. Její historie sahá až k roku 1300, za povšimnutí stojí barokní zámek s krásnou zahradou, který dnes slouží jako domov důchodců. Mám za sebou 19 km a tak vítám malý výčep za plentou v místním obchůdku (restaurace otvírá až v 11 hodin) a dvě dobře vychlazená pivka ve mně jen zasyčí.

Nedvězí (458 m)

Dalším atraktivním bodem trasy je vrch Nedvězí (458 m n. m.). Tam přicházím dle itineráře přes Osinalické sedlo a Rač, nejkratší cesta je ovšem přes Dolní Vidim po žluté značce. Ač svou výškou nevelký kopec, přesto poskytuje úžasné panoramatické výhledy na téměř třetinu Čech. Neopakovatelnou atmosféru má pod ním ležící stejnojmenná rekreační víska s roubenými chaloupkami, kterou opouštím ve skále tesanou cestou vedoucí do Dražejova.

Po modré značce mířím směr Střezivojice. Před obcí mám přejít na žlutou značku, ale pokračuji dál. Mám za sebou 33 km a malá hospůdka ve Střezivojicích je poslední možností k občerstvení. Výborné pivko, klobáska a příjemný personál mě dobíjejí energií na zbytek cesty. Vracím se na žlutou značku (zacházka představuje slabé dva kilometry), která traverzuje nad Planým dolem a přivádí turistu ke spoustě pěkných skalních útvarů, z nichž nejnavštěvovanější je Kamenný úl (jeskyně přístupná komínem a s otvorem do údolí, který připomíná česno).

Zbrázděný vrch

Na Zbrázděném vrchu přecházím na zelenou značku. Závěrečný desetikilometrový úsek ještě prověří stav kolen.. Cesta nejprve klesá Údolím bílých skal do Konrádova, aby znovu vystoupala pod vrch Drnclík a pak opět klesla do osady Brusné. Odtud už přijde poslední stoupání lesem s omezenými vyhlídkami k hájovně Na Rovinách. Mšeno je pod námi, do cíle už zbývá poslední kilometr. Na koupališti přebírám diplom, následuje sprcha, osvěžení několika tempy v bazénu a další krásný den na Kokořínsku pomalu končí. Do odjezdu vlaku zbývají ještě téměř dvě hodiny a tak se odměňuji smažákem a Budvarem a hurá domů k mamině.

Chcete-li Kokořínsko poznávat a objevovat jeho kouzlo, nechoďte samozřejmě "padesátku". Uvedená místa na trase nechť vám jsou inspirací pro cíle výletů a padesátka samotná pak prostředkem pro protažení těla v krásné přírodě. Naplánujete-li si dovolenou do Mšena, uspokojíte určitě všechny alespoň trochu turisticky založené členy rodiny. Prckové si ani nevzpomenou na "bolavé nožičky" při objevování skalních útvarů Faraón, Žába, Prolézačky aj. na Cinibulkově naučné stezce v bezprostředním okolí města.

Nikdy nezklamou Pokličky, Kokořín, zmrzlinový pohár v Ráji, projížďka na huculech na farmě Laka, sběr hub v Boudecké a dalších roklích, pohled na kapry velké jako Willy v rybníčku ve Vojtěchově. A vyrazit můžete i opačným směrem - Lobeč se zámkem, Nosálov se zachovalými roubenkami, rozhledna na Vrátenské hoře a zámek Houska s bohatým letním kulturním programem … to vše stojí za trochu námahy - ať už při pěších túrách nebo cyklovýletech.

Kokořínsko, turistická mapa