Žluťásek čičorečkový (Colias hyale). Atlas motýlů Česka

Žluťásek čičorečkový - nádherný motýl obývající především luční biotopy

Žluťásek čičorečkový (Colias hyale L.) je nádherně zbarvený motýl, který u nás v minulosti patřil společně se žluťáskem řešetlákovým k nejběžnějším zástupcům denních motýlů. Bohužel stavy žluťáska čičorečkového se v posledních desetiletích značně snížily a dnes se sním lze setkat v přírodě méně často než dříve. Přesto patří se žluťáskem řešetlákovým k našim nejhojnějším žluťáskům.

Žluťásek čičorečkový (Colias hyale L.) dává přednost především lučním stanovištím, setkat se sním lze ale i na polích a ruderálech. Jedná se o poměrně otužilého motýla. Na jaře se sice objevuje poměrně pozdě, až v dubnu / květnu, zato na podzim po krajině poletuje ještě v říjnu. V minulém roce (2018) jsem jej pozoroval během chladných říjnových dnů v Bílých Karpatech i v horských polohách.

U nás se žluťásek čičorečkový objevuje ve dvou generacích, jen místy se může objevit částečná třetí generace. Areál rozšíření tohoto druhu motýla zahrnuje téměř celou Evropu, vyjma severních části Skandinávie, ale i Malou Asii a Zakavkazsko. V Alpách byli jedinci žluťáska čičorečkového pozorování i ve výškách okolo 2 000 metrů nad mořem. Je dobrý letec, který migruje i na velké vzdálenosti.

Základní zbarvení motýla, jehož rozpětí křídel se pohybuje mezi 40 až 45 mm, je žluté s případným nazelenalým poprášením a výrazným tmavým lemem předních křídel s nápadnými žlutými skvrnami. Samečci bývají drobnější a tmavší než samičky (pohlavní dichroismus). Při zběžném pohledu lze žluťáska čičorečkového zaměnit se žluťáskem jižním (Colias alfacariensis) nebo se žluťáskem borůvkovým (Colias palaeno), který je však u nás vzácný a obývá naprosto odlišná stanoviště (rašeliniště).

Samičky žluťáska čičorečkového kladou vajíčka na žírné rostliny. Především na čičorce (díky které dostal motýl i české druhové jméno), vikvi, ale i jeteli, vojtěšce a dalších travinách. V létě vylíhlé housenky se vyvíjejí asi měsíc. Avšak housenkám vylíhlým až koncem léta nebo na podzim trvá vývoj až půl roku. Tyto housenky totiž přezimují a kuklí se teprve na jaře.

Fotografování žluťáska čičorečkového (nakonec jako většiny žluťásků) je velice obtížné. Nejen proto, že rychle poletuje, ale navíc velice nerad ukazuje horní stranu svých křídel. Usedá totiž obvykle s křídly zavřenými. Jeho plnou krásu si tak lze vychutnat jen v letmých okamžicích při "startu a nebo přistávání". A nebo na kresbách v atlasech motýlů. Jednu zdařilou fotografii jsem nalezl na těchto hezkých stránkách .

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.