Třepenitka cihlová (Hypholoma sublateritium), slovensky strapcovka tehločervená

Zprvu kulovitě uzavřený až polokulovitý, později vyklenutý až ploše rozevřený klobouk, který je v mládí ještě navíc podvinutý, má průměr 30 až 100 mm. Středně masitý, oranžově až cihlově červený se světlejším okrajem, u mladých plodnic "posypaných" vláknitými zbytky bělavého až žlutavého vela, které však brzy smyje déšť a nebo rosa. Hladká pokožka je za sucha matná, za vlhka lepkavá až mírně slizká.

3 až 6 mm vysoké lupeny jsou husté, zprvu šedožluté, později žlutohnědé až čokoládově hnědé, někdy sazově hnědé s olivovým odstínem. Válcovitý třeň třepenitky cihlové je 50 až 100 mm dlouhý, tenoučký, jen 5 až 12 mm silný, často hodně zprohýbaný, zprvu plný, později dutý, žlutavý, ve spodní části rezavě hnědavý. Masitá dužnina je bělavá až nažloutlá, nahořklé až hořké chuti a nevýrazné vůně. Hladké, elipsoidní výtrusy purpurově hnědé barvy mají rozměry 6 až 7 × 3 až 4 mikrometry, výtrusný prach je rovněž purpurově hnědý.

Třepenitka cihlová roste hojně hustých svazcích na trouchnivějícím dřevě a pařezech listnatých stromů, především buků, dubů a bříz, méně často i na dřevě jehličnanů, někdy i na listové lesní hrabance, od července / srpna až do listopadu. Třepenitku cihlovou lze zaměnit za podobnou, slabě jedovatou třepenitku svazčitou (Hypholoma fasciculare) a nebo za jedlou třepenitku makovou (Hypholoma capnoides).

Přestože třepenitka cihlová nemá kuchyňské využití, přesto je zajímavý obsah různých bioaktivních látek s antibakteriálními, antifungálními a antitumorovými účinky zajímavý pro farmakologický výzkum. Filtráty z mycelia vykazují antibiotickou aktivitu proti některým bakteriím, obsahuje, vedle řady dalších, kyselinu clavarovou, znalost její struktury vedla k vývoji nových steroidních léčiv. Nenápadná třepenitka cihlová patří k vůbec nejvýznamnějším bazidiomycetám, houbám vedoucím k vývoji nových léčiv.

Použitá literatura

[1] Aurel Dermek, Atlas našich húb; Obzor 1979
[2] Kluzák, Smotlacha a Erhartovi, Poznáváme houby; Svépomoc 1985
[3] Baier, Hagara, Antonín, Velký atlas hub; Ottovo nakladatelství 2005
[4] Socha, Jegorov, Encyklopedie léčivých hub; Academia 2014
[5] Různé internetové zdroje

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.