Suchohřib hnědý (Xerocomus badius). Atlas hub Česka

Masitý klobouk má průměr 40 až 120 mm, ty největší houby až okolo 170 či 200 mm. Zprvu je dlouho podvinutý klobouk polokulovitý, později poduškovitě sklenutý až téměř plochý, kaštanově hnědý až červenohnědý, někdy může být až šedohnědý nebo žlutohnědý. Pokožka je matná a lysá, za mokra lepkavá až slizká. Občas houby, klobouky v těsných skupinách srůstají.

Až 20 mm dlouhé rourky jsou zprvu světle žluté, později žlutozelené, po otlačení se barví do modrozelených tónů. Drobnější póry jsou zprvu bělavé, později nažloutlé až olivově zelené. Třeň je 40 až 120 mm dlouhý a 10 až 40 mm silný, u mladých plodnic břichatý, později válcovitý, zprvu olivově žlutavý až okrově žlutý, později světle hnědý a na povrchu hnědě vláknitý.

Dužnina mladých suchohřibů je masitá a tuhá, bělavá, později měkne a barví se do žlutavých tónů, ve třeni až nahnědlá. Pod pokožkou klobouku je dužnina taktéž lehce nahnědlá. Vřetenovité výtrusy medově žluté barvy mají rozměry 12 až 16 × 4,5 až 5,5 mikrometru, výtrusný prach je olivově hnědý. Ze suchohřibu hnědého bylo izolováno velké množství bioaktivních látek s antimikrobiálními, protizánětlivými a dokonce protitumorovými účinky.

Suchohřib hnědý roste (za příhodných podmínek) od června / srpna až do konce listopadu, buď jednotlivě a nebo ve skupinách. Patří k velice hojným a nejčastěji sbíraným hřibovitým houbám u nás. Roste ve smíšených i jehličnatých lesích od pahorkatin až po horské oblasti, nejhojnější bývá ve smrkových lesích, na zemi, ale i na trouchnivějícím dřevě a nebo na šiškách. Záměna je možná snad jen za jiné jedlé druhy suchohřibů, např. za suchohřib hnědoskvrnitý (Xerocomus spadiceomaculans) a nebo suchohřib sametový (Xerocomus pruinatus), případně za nejedlý hřib žlučník (Tylopilus felleus).