Roháče, horská fauna a flóra Západních Tater, podcelku TaterFauna a flóra Západních Tater - Roháčů, příroda7.10.2011 | Otakar Brandos
Fauna a flóra této oblasti je neobyčejně bohatá. To byl také jeden z hlavních důvodů zařazení území Západních Tater do TANAPu. Nalezneme v nich četné glaciální relikty (pozůstatky po době ledové), které zde po ústupu ledovců dále k severu nalezly vhodné životní podmínky. Jejich ochrana a zachování jsou prvořadým úkolem národního parku. Díky této obrovské druhové bohatosti a členitosti krajiny může vnímavý návštěvník během dvouhodinové chůze spatřit mnohem více přírodních jevů, než řidič automobilu jedoucí dlouhé hodiny v nížině. Tento fakt má na svědomí existence tzv. vegetačních stupňů. Tak např. ve výšce okolo 1 500 metrů nad mořem končí souvislé lesní porosty, které jsou tvořeny především smrčinami. Vzácnou borovicí limbou a modřínem pak začíná kosodřevinový (subalpínský) vegetační stupeň. Převládající dřevinou je borovice horská zvaná kosodřevina či kleč. Vegetační pásma Západních TaterZápadní Tatry můžeme rozdělit do vegetačních pásem podle jejího vertikálního členění. Jejich výška se pohybuje v rozmezí zhruba 550 až 2 248 metrů, takže tady máme následující vegetační pásma:
Od asi 1 800 metrů n.m. začíná další vegetační stupeň zvaný alpínský. Ten charakterizují vysokohorské, tzv. alpínské louky. Právě tady se můžeme setkat s nejtypičtějšími představiteli vysokohorské fauny a flóry. Stromy se tady již nevyskytují, přestože z dřevin se objevují trsy drobných a plazivých vrb či bříz. Ty se však svým protějškům z nížin vůbec nepodobají. Následující vegetační stupeň - tzv. podsněžný, tady již však zastoupen není, neboť Západní Tatry nedosahují výškové hranice 2 300 metrů. Na změnu vegetačního krytu s rostoucí nadmořskou výškou má vliv zejména pokles průměrné teploty, který činí zhruba 1 °C na každých 200 výškových metrů. "Díky" této skutečnosti se zkracuje délka vegetačního období a tím pádem i druhová pestrost, neboť mnoho druhů není schopno odolávat zdejším tvrdým klimatickým podmínkám. Nižší teploty mají za následek zpomalení růstu i vývoje, takže rostliny kvetou a plodí až ve vysokém věku. Mnohé z nich mají listy i v zimě, takže umožňují asimilaci ihned po rozpuštění sněhu brzy na jaře. Např. při experimentech s lomikámenem mechovým a několika dalšími druhy vysokohorských rostlin bylo zjištěno, že jsou schopny fotosyntézy již při teplotách -5 °C! Zní to sice neuvěřitelně, ale křehká pletiva rostlin jsou proti chladu chráněna vrstvou krycích šupin, nebo kožovitým povrchem. Tyto šupiny se však uplatňují i v parném létě, kdy naopak zabraňují nadměrnému vypařování rostlin v důsledku intenzivnějšího slunečního svitu a relativní suchostí vzduchu. Druhová pestrost v závislosti na nadmořské výšceS narůstající nadmořskou výškou však neklesá pouze druhová pestrost rostlin, ale i živočichů. Především je ovlivněna početnost druhů s proměnnou teplotou těla. Tak např. v montánním (lesním) vegetačním stupni žije okolo 500 druhů brouků, ve stupni kosodřeviny je jich již jen okolo stovky a v alpínském vegetačním stupni nalezneme již jen asi 70 druhů brouků (některé prameny udávají 67 druhů).
Turistický průvodce
Turistický průvodce, 224 stran, formát A6. Turistický průvodce s popisy túr a praktickými
informacemi. Mapky, růžice, panoramata s popisy vrcholů … « S narůstající výškou dochází také k mnoha životním změnám živočichů. Nejenže larvální vývoj hmyzu netrvá jeden rok jako obvykle, ale prodlužuje se i na několik let. Některé druhy, které žijí v nížinách nočním způsobem života tady přecházejí na denní způsob života. Vyskytují se, zejména v případě motýlů (Lepidoptera), druhy s tmavším zbarvením, než je tomu obvyklé v nížinách. Tomuto jevu říkáme melanismus. K fenologickým změnám však dochází i u vyšších živočišných druhů. Tak např. některé druhy upadají do hlubokého zimního spánku (svišť, jezevec a některé další). Do nepravého zimního spánku upadá dokonce i největší v Tatrách žijící šelma - medvěd, který si v lesích vyhrabává brlohy nebo využívá přirozených dutin či hustého vystlaného podrostu. Ptáci, některé druhy šelem i velcí kopytníci se stěhují do nižších poloh. Mnoho si jich hledá úkryty ve skalních rozsedlinách a puklinách, v odumřelých částech rostlin, pod kameny a dalších úkrytech, které jim umožňují přečkat krutou zimu. Z vyšších obratlovců zůstává celoročně ve vysokých polohách Tater pouze kamzík, který se tady zdržuje i v těch nejtřeskutějších mrazech. Však také právem patří k největším otužilcům mezi savci, kteří obývají naší planetu. K horní hranici lesa sestupuje pouze v případě krajně nepříznivých podmínek a během silných sněhových bouří. Příroda Západních Tater je velice krásná, ale také křehká a zranitelná. Proto si zaslouží naší ochranu, aby se z ní mohly těšit i příští generace turistů a obdivovatelů přírody. Konec konců stav přírody je odrazem kulturní vyspělosti národa. Roháče - Západní Tatry, květena (flóra)Území Západních Tater se vyznačuje pestrým vegetačním krytem s mnoha reliktními a endemickými druhy. Velkou plochu zaujímají lesy, které pokrývají podstatnou část Západních Tater. Nejvíce je v nich zastoupen smrk, dále pak buk, javor, dub, jedle, borovice, aj. dřeviny. V subalpínském pásmu je nejvýznamnější dřevinou kosodřevina, správněji borovice kleč (Pinus mugo). Nejvzácnější druhy místní květeny se zachovaly ve skalních terénech na vápencovém podloží. Je tady zastoupena velká skupina endemických druhů (druhů vázaných na určité území). Ze západokarpatských paleoendemitů (velice starých endemitů) zde na vápencovém podkladě můžeme nalézt hvozdík lesklý (Dianthus nitidus) a hvozdík ledovcový (Dianthus glacialis). Dalšími endemickými druhy jsou pak ještě např. lžičník tatranský (Cochlearia tatrae), ostřice vždyzelená (Carex sempervirens), hvozdík uherský (Dianthus hungaricus), mák tatranský (Papaver tatricum), kostřava tatranská (Festuca tatrae) a velké množství dalších. Mezi nimi jsou zastoupeny i různé druhy konikleců. Z nich je asi nejvýznamnější koniklec slovenský (Pulsatilla slavica) s až 12 cm velkými fialovými květy, koniklec prostřední (Pulsatilla subslavica). Nesmíme zapomenout ani na dřípatku karpatskou (Soldanella carpatica). Dalšími vzácnými druhy jsou huseník fatranský (Arabis nova), mrlík listnatý (Chenopodium foliosum) a některé další druhy, které jsou vázány na netypická stanoviště - dna skalních dutin a převisů. Izolovaně se objevují i některé vzácné druhy kozinců, jako je např. Astragalus penduliflorus, dále kozinec alpský (Astragalus alpinus), kozinec jižní (Astragalus australis). Dalšími izolovaně se objevujícími druhy jsou pak kopyšník tmavý (Hedysarum hedysaroides), lomikámen vždyzelený (Saxifraga aizoides), lomikámen karpatský (Saxifraga carpathica) aj. Ovšem nejbohatší společenstva nalezneme na vápencových a dolomitických podkladech. Z tady zastoupených druhů si uveďme například velice vzácný a nezaměnitelný s žádným jiným rostlinným druhem plesnivec alpský (Leontopodium alpinum), který roste jen na dvou lokalitách (!), dále ostřici skalní (Carex rupestris), violku alpskou (Viola alpina) a mnohé další druhy. Typickými představiteli květeny hřebenových holin jsou např. větrnice narcisokvětá (Anemone narcissiflora), chlupáček oranžový (Pilosella aurantiaca), upolín obecný (Trollius altissimus), violka žlutá sudetská (Viola lutuea sudetica) a další. Na nejteplejší a nejslunnější polohy je vázán výskyt některých teplomilných druhů, jako je např. len žlutý (Linum flavum), len úzkolistý (Linum tenuifolium), kavyl Ivanův (Stipa joannnis), některé xerotermofilní druhy. Na vlhkých místech můžeme spatřit velice ohroženou pěchavu tatranskou (Sesleria tatrae). Nesmíme zapomenout ani na hořec Clusiův (Ciminalis clusii) nebo zvonek alpínský (Campanula alpina), který roste v nápadných trsech. Ani zvonek malý (Campanula cochleariifolia), zvonek tatranský (Campanula tatrae), hořepníček jarní (Calathiana verna), kopretinka alpská (Leucanthemopsis alpina), pryskyřník ledovcový (Ranunculus glacialis), koniklec bílý (Pulsatilla alba) a mnoho dalších druhů nepatří mezi nevýznamné. Bez jejich přítomnosti si jen těžko dokáži představit travnaté svahy Západních Tater. Tento výčet by zcela určitě nebyl úplný, kdybychom se alespoň slovem nezmínili o hořcích. Velké žluté kalichy hořce tečkovaného (Gentiana punctata) či hořce ledovcového (Gentiana frigida) určitě nepřehlédnete. Z dalších rostlinách nemůžeme opomenout všivec přeslenitý (Pedicularis verticillata), rozchodník alpínský (Sedum alpestre) aj. Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusiDalší související články:+ Západní Tatry - Roháče, turistika, turistické trasy a výstupy, ubytování v Roháčích, horské chaty+ Tatry nejsou totéž co Vysoké Tatry, geomorfologické členění Tater + Přechod hlavního hřebene Západních Tater - Roháčů, nejnáročnější hřebenovka Slovenska + Národní parky a CHKO Slovenska |
|