Meloe rugosus (majka svraštělá). Atlas brouků Česka

Majka svraštělá - drobnější druh brouka z čeledi majkovití

Majka svraštělá (Meloe rugosus) je jedním ze zástupců čeledi majkovití (Meloidae) u nás. Majka svraštělá patří mezi drobnější představitele brouků této čeledi. Se svými 7 až 22 mm dosahuje sotva poloviční velikosti ve srovnání s majkou obecnou a nebo majkou fialovou.

Tělo majky svraštělé je zavalité a poměrně ploché. Tělo je černé, hlava, štít i krátké krovky jsou hrubě tečkované. Je to taková zmenšenina majky obecné, od které se majka fialová liší hladším povrchem krovek i štítu. Podobně se dají rozlišit dosti podobné drobnější druhy - majka svraštělá a majka uralská (Meloe uralensis) dorůstající také jen asi do 22 mm.

S tímto druhem majky se můžeme setkat nejen u nás, tedy ve střední Evropě, ale také na Balkáně. Areál rozšíření sahá až do střední Asie. Jedná se o poměrně vzácný druh, jenž ale může být lokálně hojný. Objevuje se především v nížinách, ale také v pahorkatinách a výjimečně ve středních polohách. Horní hranici jejího výskytu u nás odhaduji z dílčích pozorování někde okolo 800, max. 1 000 metrů nad mořem.

O omezenosti jejího výskytu svědčí, dle mého, i to, že tento druh brouka nebyl zařazen ani do tak obsáhlé publikace jako jsou "Brouci České a Slovenské republiky, Nakladatelství Kabourek, Zlín 2006; Karel Hůrka" ani do publikace "Brouci, Aventinum 2008; Jiří Zahradník".

Majka svraštělá patří mezi podzimní druhy. Jedno, silnější pokolení se objevuje na podzim od září až do listopadu, nápadně slabší pokolení pak i v jarních měsících - od března do května. Přednost dává stepním lokalitám, tedy pastvinám a loukám s nižšími trávníky, objevit ji můžeme ale i na prosvětlených okrajích lesů a nebo na ruderálech. Mají rády strženou půdu, proto se, tuším, tyto majky objevily např. v bývalém prostoru VVP Mílovice, kde se část povrchu cíleně narušuje těžkou pásovou technikou.

Jako u jiných druhů majek je i vývoj majky svraštělé velice složitý (nadproměna) a neodmyslitelně spojen se samotářskými včelami, na kterých parazituje. Vývoj triangulinu, drobné larvy, je úspěšný pouze tehdy, přichytí-li se na správný hmyz. Většina drobných larev proto hyne. Larvy majek se kuklí brzy na jaře či v předjaří, dospělý brouk vylézá buď na jaře a nebo (častěji) na podzim. Více o vývoji majek je pojednáno např. v článku a majce fialové. A stejně jako ona, i majka svraštělá se chrání před přirozenými nepřáteli vylučováním jedovaté kapaliny s obsahem kantaridinu.

Majkovití (Meloidae) jsou méně početnou čeledí brouků. Celosvětově je dnes popsáno asi 2 500 druhů. U nás je majek mnohem méně, do 20 druhů lze považovat za hojnější. Za nejhojnější (a to ještě spíše lokálně) můžeme brát snad jen majku obecnou (Meloe proscarabaeus), majku fialovou (Meloe violaceus), puchýřníka lékařského (Lytta vesicatoria), puchýřníčka Schäfferova (Cerocoma schaefferi), majku svraštělou (Meloe rugosus), majku uralskou (Meloe uralensis), majku duhovou (Meloe variegatus) a některé další druhy bez českých jmen. Např. brouky Sitaris muralis, Euzonittis quadrimaculata, Cerocoma schreberi, Mylabris polymorpha, Mylabris variabilis či Mylabris quadripunctata.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.