Klouzek obecný (Suillus luteus). Atlas hub v ČR

Masitý klobouk má v průměru 40 až 120 mm, zprvu je polokulovitý, později polštářovitý až ploše rozprostřený, někdy s tupým hrbolem ve středu. Pokožka klobouku lze snadno sloupnout až téměř ke středu, za vlhka je lesklá a slizká až želatinózní, kaštanově až čokoládově hnědá, žlutohnědá a nebo olivově žlutá. Za sucha žíhaná. Zbarvení klouzka obecného je značně variabilní.

5 až 12 mm dlouhé, ke třeni připojené rourky jsou citrónově žluté až zlatožluté, v mládí zakryté závojem, zbytkem vela, nažloutlé barvy. Drobné póry o průměru 0,5 až 1 mm jsou žluté až hnědavě žluté. Válcovitý třeň je 30 až 110 mm dlouhý a 10 až 25 mm silný, zprvu bělavý až bledě žlutý, pod kloboukem citrónově žlutý a posetý kropením, zrnky hnědavé barvy, při bázi je hnědavý. Blanitý prsten na třeni má černohnědou barvu, často s fialovým nádechem.

Klouzek obecný má dužninu zprvu tvrdou a bělavou až nažloutlou, později měkne a dostává citrónově žlutavou barvu, při bázi třeně má hnědý nádech. Má jemnou houbovou chuť s ovocnou příchutí i vůní. Vřetenovitě elipsoidní výtrusy žlutavé barvy mají rozměry 7 až 10 × 3 až 3,5 mikrometru, výtrusný prach je tmavě hnědý.

Klouzek obecný je poměrně hojná houba, která roste od nížin až po horské polohy po pásmo kosodřeviny v jehličnatých a smíšených lesích. Obvykle v menších skupinách a nebo jednotlivě pod borovicemi, na chudých půdách s nedostatkem živin, od května až do listopadu. Houba má široké kuchyňské využití, vhodná je jak do polévek, tak do omáček, hodí se i k nakládání do octu, nejlépe ve směsi s jinými houbami.

Klouzek obecný obsahuje velké množství bioaktivních látek. Vyznačuje se citotoxickými účinky vůči rakovinným buňkám, které pravděpodobně vykazuje v houbě obsažený suillin. Z dalších aktivních látek jsou to ergosterol, grevilliny, steroidy, suillumid potlačující růst buněk melanomu, velké množství organických kyselin, ale i např. 19 aminokyselin aj.

Použitá literatura

[1] Aurel Dermek, Atlas našich húb; Obzor 1979
[2] Kluzák, Smotlacha a Erhartovi, Poznáváme houby; Svépomoc 1985
[3] Baier, Hagara, Antonín, Velký atlas hub; Ottovo nakladatelství 2005
[4] Socha, Jegorov, Encyklopedie léčivých hub; Academia 2014
[5] Různé internetové zdroje