Russula xerampelina (holubinka révová), slov. plávka vínovočervená

Masitý klobouk má v průměru 50 až 120 mm, v mládí polokulovitý až vyklenutý, s podvinutým okrajem, později až plochý a vprostřed široce vmáčklý, karmínově až krvavě zbarvený, do středu až téměř černající, barevně ovšem velice variabilní. Někteří autoři považují některé odrůdy holubinky révové za samostatné druhy, např. holubinku tchoří (Russula elaeodes) a nebo holubinka Barlova (Russula barlae). Silná a pevná pokožka je v mládí sametově hebká, matně lesklá až matná, za vlhka lesklá a sloupnutelná téměř do poloviny klobouku.

5 až 12 mm vysoké lupeny jsou zpočátku husté a pružné, později prořídlé a křehké, přirostlé ke třeni až téměř volné, vidličnatě větvené, smetanově zbarvené, později tmavnoucí do světle okrových až okrově hnědých tónů. 40 až 80 mm dlouhý třeň je 10 až 25 mm silný, válcovitý, u báze kyjovitě rozšířený, viditelně vrásčitý a narůžovělý nebo z větší části červený. Bílá dužnina je pevná a zpočátku tvrdá, na řezu žloutnoucí a později hnědnoucí, má mírně štiplavou chuť a slanečkový pach (u starších plodnic). Elipsoidní, bradavičnaté výtrusy mají rozměry 7,5 až 10,5 × 6 ař 8,5 mikrometru, výtrusný prach je sytě okrový.

Holubinka révová roste od července / srpna do října / listopadu v jehličnatých a smíšených lesích, především pod borovicemi a nebo smrky, od podhorských až po horské polohy. Houba roste jednotlivě a nebo v menších skupinách, je poměrně hojná. Upřednostňuje kyselé půdy.

Holubinka révová má široké uplatnění v kuchyni, i přes zápach starších plodnic. Ten totiž tepelnou úpravou mizí. Houba je použitelná ve směsi s jinými houbami do omáček a polévek. Podle odborné literatury má holubinka révová vysokou biologickou hodnotu, obsahuje množství bílkovin, které je srovnatelné s množstvím v hovězím mase. Navíc houba vykazuje protirakovinné účinky a dokonce inhibiční účinky na růst původce malárie - parazita Plazmodium falciparum.

Použitá literatura

[1] Aurel Dermek, Atlas našich húb; Obzor 1979
[2] Kluzák, Smotlacha a Erhartovi, Poznáváme houby; Svépomoc 1985
[3] Baier, Hagara, Antonín, Velký atlas hub; Ottovo nakladatelství 2005
[4] Socha, Jegorov, Encyklopedie léčivých hub; Academia 2014
[5] Různé internetové zdroje

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.