Velká Fatra - přechod pohoří na Slovensku, Fatransko-tatranský Karpattrek (5)

Hřebenovka Velké Fatry: Pohodové loudání hřebenem Velké Fatry a sám na salaši pod Suchým

Po nádherné hvězdnaté noci, během které kolem nás proběhla smečka vlků nahánějící kořist a vyjící jako někde na Klondajku, načínám již pátý den. Za sebou mám asi 84 km, před sebou ještě asi 130. Treker Miro stepuje v bivaku a šustí igelitkami, polyesterovými a bůhvíjakými dalšími sáčky již od třetí ráno. Snad jej nevyděsili ti vlci…

Slunce vychází a konečně osvětluje místo bivaku. Vysouším spacák, dáváme lehkou snídani a kocháme se nádhernými výhledy. Vršky Rakytova i Ploské se ale schovávají v mlze, která se táhne z údolí. Slunce již v tak časnou hodinu dává pocítit, že dnešní den bude opravdu parný. Miro vyráží napřed. Musí "spěchat", protože jde na traverzovou cestu, já si to mířím přes Rakytov (1 567 m). Loučím se s kvetoucími loukami plnými upolínů, vstavačů a dalších kytek.

Přes Rakytov k Čiernému kameni

Cesta přes přírodní rezervaci Skalná Alpa a vršek Tanečnica (1 460 m) ubíhá svižně, takže vcelku brzy jsem v Severním Rakytovském sedle (1 415 m). Na útulnu Limba ale nepokračuji, tu si nechám na podzim. Nyní strmým stoupáním mířím vstříc vrcholu Rakytova, jehož vrchol je fantastickým výhledovým bodem. Vidím z něj celou dosavadní trasu a téměř celou trasu, která ne mne ještě čeká. Výhledy se totiž zlepšily, mlha se rozpustila a sluníčko žhne jako zběsilé. Ještě že jsem před cestou koupil ten opalovací krém…

Čtěte také: Fatransko-tatranský Karpattrek (4), hřebenovka ze Strečna do Telgártu

Dělám zápis do vrcholové knihy a usedám na vrcholu. Několikrát jsem tady spal, jednou dokonce v zimě v pořádné fujavici. Ale vždy to mělo, jak by řekl kamarád Ivan Zajíček, náboj. Fascinují mě ty nekonečné holní hřebeny obklopené mořem zalesněných vrších roztodivných názvů. Baví mě je pozorovat a jmenovat a uvažovat, který z nich mi ještě "ve sbírce" chybí a na který by stálo za to ještě vystoupat…

Dost ale meditování, čeká mě prudký sestup přes skalní vrata do Jižního Rakytovského sedla (1 295 m). Opět jsem ztratil téměř 300 výškových metrů. Naposledy zblízka mávám masívu Rakytova a přes zalesněný vršek Kračkov (dnes Minčol, 1 398 m) stíhám Mira, jenž má náskok. Viděl jsem jej před sápat se na Kračkov, nyní již bude v sedle pod vrcholem Čierny kameň. Předbíhá mě nějaká šílená běžkyně s holemi (nikoliv francouzskými), tento sport jsem ale nikdy neměl příliš v lásce…

Čierny kameň (1 479 m) se pomalu přibližuje, z této strany je opravdu neobyčejně malebný. Snad i proto tady cvakám fotoaparátem jako vzteklý. V Sedle pod Čiernym kameňom (1 266 m) již čeká Miro a má návrh. Co kdybychom to dnes vzali přes Borišov a spali na salaši pod Suchým?

Jo, to znám, takto špekuluje vždy, když již nemůže. Přiznávám ale, že jsem na tuto variantu také cestou pomyslel, protože Slunce pořádně připaluje a hlavně mi bylo proti mysli, že bych měl Chatu pod Borišovem minout a stočit se dále na vrcholu Ploské… Navíc nechci jít na doraz, což by při cestě až někam na Šturecký hřeben k boudě Repiska možná za daných klimatických podmínek hrozilo.

Přes Ploskou na Borišov

O.K., ujednáno. Doplňuji vodu a po západním úbočí vrcholu Čierny kameň se přesouváme do Sedla Ploskej (1 396 m). Pramen pod sedlem jede na plný výkon, okolní louky hýří všemi barvami. Jaro se tady ujalo moci s plnou vážností.

V sedle, pod kterým je malá bouda, chvíli relaxujeme a pak se vydáváme směr Borišov. Dnes ale nejdeme přes vrchol Ploské, ale traverzem. Traverzem jsem nešel pěkně dlouho, kdežto na Ploské (1 532 m) jsem byl jen vloni třikrát. Navíc to není žádné ošizení trasy, výškové metry tady prakticky žádné stejně neušetříte. Dlouho se tedy překecávat nenechám. Za velkolepých výhledů se dostáváme nad Borišov, u kterého se povaluje docela hodně lidí. Je čas školních výletů.

Přes rozcestí Nad Studeným (1 318 m) se dostáváme k Chatě pod Borišovom (1 300 m), kde dáváme praženici a pivo. A Miro opět špekuluje. Co kdybychom dnes přespali na chatě, že bych tak na treku měl nocleh na chatě na Malé Fatře, na Velké Fatře a pak určitě i v Nízkých Tatrách…

No fajn, ale co Starohorské vrchy? Počítám kiláky a za předpokladu, že bude zítra stejně horko dospívám k závěru, že bych mohl mít problémy dojít do Starohorských vrchů. Proto tuto variantu zavrhuji. Bylo by to tady sice fajn, měl bych čas pokecat se starými známými, ale přednost dostává další trek…

Sám na salaši pod Suchým

Nic se nedá dělat, musím se pozdě odpoledne rozloučit. Největší slovenský treker zůstává na chatě Borišov a já pokračuji dále. Nejprve traverzem pod Ploskou a pak přes rozcestí Chyžky (1 310 m) na vršek Kýšky (1 340 m), jenž se dříve jmenoval Chyžky. To překrucování názvů fakt nikdy nepochopím. Nevím, proč soudruzi z jednoho ústavu v Bratislavě (Požoni) pošlapávají kulturní dědictví Slovenska, kterým určitě i původní názvy jsou.

Za dvě hodinky jsem u cíle. Já vím, vy to chodíte hodinu a půl, ale já si cestou užívám samoty, krásných výhledů a hlavně fotím. Navíc dnes již není kam spěchat. Na salaš pod Suchým přicházím docela pozdě, přesto tady nikdo není. Že by druhá noc na treku zcela o samotě? Proti tomu se nedá nic namítat.

Ustelu si v podkroví, uvnitř salaše je hrozné vedro a zůstane tam určitě i v noci a jdu se kochat zapadajícím Sluncem. Vracím se pro mobil, je potřeba vyřídit nějaké SMS. Z lesa se mezitím vylupuje postavička s batohem a s ohromnou plachtou (mapou). Že by bylo po klidu? Neříká nic, ani bú. Natož pozdrav! Nu což, také mlčím.

Postavička se chvíli za mých zvědavých pohledů motá okolo a pak mizí k vodě a dále pod hřeben Suchého. Když neumí pozdravit, zvát jej nebudu, ať si bivakuje pod hřebenem, určitě tam "nebude" silná rosa. A jsem opět sám, neznámý turista zůstal někde trčet pod hvězdnou oblohou…

• Pokračování článku

Karpattrek pas, Fatransko-tatranský Karpattrek
Fatransko-tatranský Karpattrek a pas vás zavede na hřebeny Malé Fatry, Chočských vrchů, Velké Fatry, Starohorských vrchů a Nízkých Tater. Fatransko-tatranský Karpattrek osobně považuji za vůbec nejkrásnější a nejvelkolepější holní hřebenový přechod, který na Slovensku můžete absolvovat. Podotýkám ale, že se jedná o subjektivní hodnocení.

Co to vlastně je Karpattrek? Jedná se o náročnou vícedenní hřebenovou túru, kterou lze absolvovat buď na těžko a nebo také s poměrně lehkým batohem. Na trase každého plánovaného Karpattreku je totiž relativní dostatek turistických chat a…

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.