Rock Towns aneb skalní města na kolech

Skalní města v ČR na kolech

Začátkem roku 2005 napadla kamaráda Láďu Moulise myšlenka uskutečnit studentskou cykloexpedici. V průběhu jara začal nápad dostávat reálné rozměry a podnikaly se tréninky při kterých se dohromady dával expediční tým, ve kterém nakonec bylo 11 kluků a dvě dívky. Chtěli jsme si vyzkoušet své fyzické možnosti, zároveň poznat skalní města Labské tabule a mít možnost udělat si o nich celkový dojem. Současně chtěl Láďa o celé akci natočit film. Pro nápad se povedlo získat profesora Petra Brouska - cyklistického nadšence a zkušeného organizátora.

V pátek ráno, 17.06.2005, startujeme od Mikulášského gymnázia. Naše pocity jsou smíšené. Je vůbec v našich silách tuto akci zvládnout? Nepřecenili jsme své schopnosti? Zacvakaly nášlapy a vyrážíme na první trasu. Zanecháváme za sebou rutinu školních dnů a zdá se, že počasí nám bude přát po celých devět dní. Vykličkovali jsme z Plzně a vydáváme se k lomu Alcazar. Sluníčko pálí a my se snažíme vytvořit jednotné tempo, které by vyhovovalo všem. Projíždíme krásnými lesy v podhůří Brd s minimálním provozem. Charakter krajiny se pozvolna mění a k radosti všech trasa mírně klesá. Občasné kopce jsou téměř zanedbatelné. V Hořovicích stavíme na oběd a doplnění vody.

Cyklostezka Greenways

Pokračujeme po cyklostezce Greenways Praha-Wien mírně zvlněným okolím přes Neumětely. Míjíme červená maková pole, vesničky a uspěchané lidi. Dnešní etapa končí v romantickém prostředí vodáckého tábořiště a bývalého lomu Alcazar na břehu Berounky. Zdejší klidné prostředí zaujalo i italské režiséry, kteří se rozhodli zde točit film. Naštěstí během půlhodiny všechna auta odjela a zbyla tu po nich pouze nádrž s pitnou vodou. V pět odpoledne přijíždí náš Ford s přívěsem a jsme kompletní. Stavíme stany, vaříme a plánujeme zítřek. Prozkoumáme jednotlivá patra lomu a docela se těšíme do spacáků.

Posázavská cyklotrasa

Odjezd je v osm hodin. Nejdříve se musíme vrátit zpět do Zadní Třebáně a odtud co nejkratší cestou na Posázavskou cyklotrasu, která nás dovede až do města Sázava. V Řevnici na nás čeká auto a dokupujeme potraviny na víkend. Za chvíli kola zdolávají táhlý kopec z údolí Berounky. Čeká nás úsek obtížný na navigaci. Zkoušíme štěstí v podobě modré turistické značky. Po ní dojíždíme do Trnové a přes prudký kamenitý sjezd do Měchenic. Máme vyhráno. Silnice podél Vltavy vede do Davle. Za mostem přes řeku se na nás usmívá žlutý rozcestník. Ve směru jeho šipek míříme kopcovitým terénem do Jílového u Prahy a dále do krásné přírodní scenérie u říčky Sázavy. Vždy, když sjíždíme do údolí, otevře se idylický pohled na kostelík s vesnicí vystavěnou na prudkých stráních okolo řeky.

Několikrát křižujeme trať legendárního posázavského Pacifiku. Začíná se projevovat dehydratace a ve 30 °C všem pomalu dochází pití. Hospody mají otevřeno až od večera a tak ke slovu přicházejí velkorysí domorodci. Do Sázavy přijíždíme večer po 98 kilometrech cesty. První technické problémy nastaly u Petra Brouska. Kolo při každém šlápnutí cvaká a na dlouhé trase leze nepříjemný zvuk na nervy. Zkouší měnit pedál, ale potíže přetrvávají. Nastal problém, kterého jsme se báli a který nejsme schopni sami vyřešit. Uvolněný střed. Doufáme, že se to do pondělka nezhorší. Dříve k opravě nikoho neseženeme. Kromě prvních technických závad se začíná projevovat i únava.

Labská cyklotrasa

Šestá ráno nás tahá ze spacáku. Trochu jsem se zregenerovala a sedám na kolo. Tempo se docela srovnalo, odráží se v nás totiž námaha dní předešlých i vidina dalších sedmi. Dnes nás čeká asi 150 kilometrů. Krajin dostala opět jinou tvář. Z uzavřeného údolí najednou koukáme do absolutních typicky labských rovin. Přes Uhlířské Janovice dojíždíme do Kutné Hory k chrámu svaté Barbory. Slunce se vyhouplo vysoko nad obzor a začíná nás opékat. Asfalt ubíhá monotónně pod našimi koly. V Týnci nad Labem se napojujeme na Labskou cyklotrasu, kterou opouštíme v Lázních Bohdaneč.

Z časových důvodů se vyhýbáme velkým městům jako jsou Pardubice či Hradec Králové. Nechceme se zdržovat obtížnou orientací v centrech. Za Hradcem Královým na nás čeká auto. Doplňujeme energii a doléváme vodu. Od této chvíle pojede Ford pořád za námi pro případ, že by nastaly neočekávané potíže. Začíná se projevovat únava po třetím dnu neustálého zatížení. Při jízdě už nikdo nemluví, každý myslí na cíl dnešní etapy u vody. K přehradě Rozkoš dojíždíme v šest hodin večer. Padáme z kol na trávník a chvíli odpočíváme. V nohách dnešních 147 kilometrů skutečně cítíme.

Jizersko-krkonošská magistrála

Pondělní ráno bylo teplé. Navštívili jsme Babiččino údolí a po 20 km sjíždíme do Náchoda. Ihned hledáme nejbližší cykloservis. Servisman nekompromisně odmítá naší kameru, ale nakonec svolí k točení detailů opravy. Suše konstatuje, že problém je v uvolněném středu. Pár otáček klíčem, klika jde ven, dotáhnutí, zasunutí kliky a je po problému. Cesta vede asi 10 km podél Metuje po Jizersko - krkonošské magistrále a pak náročnějším terénem do Adršpašsko-teplických skal. V kempu v Teplicích nad Metují stavíme stany a vyrážíme do království skalních stěn. Snažíme se vidět co nejvíce a asi tři hodiny si prohlížíme skalní sousoší a věže. Procházíme temnými soutěskami a těsnými pískovcovými uličkami. Je už pozdě večer, slunce posledními paprsky ozařuje skalní sousoší Milenců. Kamera běží naplno…

Den pátý

Po Jizersko - krkonošské magistrále míříme do Trutnova, kde na nás čeká dlouhý táhlý kopec. Asi první a zároveň poslední kopec, do kterého se těším. Mám proč. Ranní čaj přece jen nestačil rozehřát celé tělo a tohle stoupání slibuje, že se zapotím. Dokonce jsem dojela Marka. Má problém s přehazovačkou. Hlasitě nadává a snaží se domluvit převodníku, aby přehazoval jak chce on. Marně. Ale na vršek se taky dostal. Několika serpentinami se dostáváme na silnici do Trutnova. Z něj nás čeká státovka do Pilníkova. Musíme se mít na pozoru, jakákoliv maličkost by mohla být nebezpečná.

Konečně Chotěvice. Odtud jsme už po okreskách s minimálním provozem. Marek v dlouhém kopci sesedá a vrhá se na nefunkční přehazovačku. Kolo jde na řídítka a řetěz splašeně poskakuje po jednotlivých kolečkách. S obtížemi nás dojíždí. Nakonec se mu s pomocí kluků podařilo přehazovačku přemluvit a může v klidu jet. To, co jsme vystoupali jsme zase sjeli do Mostku a Horní Brusnice. Cestou se nám otevírá nádherný pohled na Krkonoše, na Sněžku. Pod námi se krčí hrad Pecka, ke kterému směřujeme. Teplo je čím dál větší. Máme tady čas, Pavel zkracuje ohnutý řetěz.

Pokračujeme v cestě Rumcajsovým krajem do Jičína. Zdejší kemp Rumcajs nás ale zklamal. Za vysokou betonovou zdí oddělující státovku se nalézá prostředí jakoby vytržené z 80. let minulého století. Nádech socialistického pojetí autokempinku nás nechává chladnými. Ve stínu stromů obědváme. Sil máme ještě celkem dost a tak je rozhodnuto. Dnešní trasu prodloužíme do Sedmihorek a nazítří si uděláme den bez kol a čas využijeme k prohlídce skalních měst - Prachova a Hruboskalska. Posledních 25 km nás čeká po hlavním tahu. Kamiony nás těsně míjejí se stovkou na tachometru. Únava z horka na sebe nenechala dlouho čekat a špatně se koncentrujeme na jízdu. Míjíme Libuň, Újezd pod Troskami a končíme v kempu v Sedmihorkách.

Skalní města

Odpočinkový den. Do Prachovských skal se vracíme autem. Tyto skály jsou skvost českého pískovcového lezení. Patří k nejstarším přírodním rezervacím v České republice. Spolu s Hruboskalskem, Příhrazskými a Suchými skalami tvoří chráněnou krajinnou oblast Český ráj. Na čtvrtou hodinu máme domluvenou schůzku s Radanem Kuchařem - legendárním horolezcem.

Vzal nás na obhlídku skalního města Hruboskalsko. Ukazoval nám své první cesty, vzpomínal na zdejší lezení. Bylo vidět, že celou oblast má perfektně zmapovanou. Dovedl vyprávět o každé skále, před kterou jsme se zastavili. Znal její lezeckou historii, kterou doplňoval svými vlastními postřehy z výstupů na ní. S Láďou a Blankou jsme se pak vrátili k němu domů a natočili s ním rozhovor. Odkudsi vytáhl staré, věkem zašlé mačky z výstupu na Eiger a těžké konopné lano. Ochotně odpovídal na naše otázky do filmu.

Východ Slunce nad Hruboskalskem

Je ráno, půl čtvrté. Láďa sice chtěl vstávat ve tři, ale svůj budík neslyšel, tak byl rád, že jsem ho vzbudila alespoň teď. Jdeme se podívat na východ Slunce nad Hruboskalskem. V pět hodin se sluníčko začíná dotýkat obzoru. Obloha je krásně nazlátlá. Pozorovat ze skal probouzející se den je nezapomenutelný zážitek. Slunce začíná hřát a ptáci zpívat. Neradi se vracíme zpátky do kempu.

Čedičové varhany

Sedáme na kola. Dopoledne se zastavujeme u Sychrovského zámku. Na cestě do Českého Dubu zaznamenáváme první velký pád naší expedice. Doufáme, že i poslední. Marek se chvíli nesoustředil na jízdu. Přestal sledovat asfalt před sebou a vzápětí se válel na zemi. Sedřel si kůži na několika místech těla a v šoku nasedá do auta ke Zdeňkovi. Zbytek dnešní trasy dojíždí na čtyřech kolech. Trochu se motáme v lesích od Osečné, Hamru (cyklostezka číslo 3007) až do Stráže pod Ralskem. Zdejší značení není domyšlené, na odbočkách nejsou ukazatele a ke slovu se dostává černobílá mapa s malým měřítkem. Petr ze sebe souvisle chrlí nadávky na účet zdejšího značkaře. V tomto kraji se na cyklostezky spoléhat nemůžeme!

Po obědě pláště kol válcují státovku do Sloupu v Čechách a Nového Boru. Pak čtyři nekonečné kilometry do kopce po hlavním tahu Liberec - Děčín do Práchně. Tohle nekonečné stoupání mě stálo hodně sil, kolena se začala ozývat. Na vrcholu se tyčí Panská skála - obrovské čedičové varhany. Oddechujeme s pohledem na tento zajímavý útvar. Čeká nás dlouhý sjezd do České Kamenice. Do kempu jedu silou vůle. Na posledních rovinách koleno protestuje, chvílemi můžu šlapat jen jednou nohou. Namožené vazy už nechtějí dál. Mozek mechanicky opakuje: "Dojeď to, dojeď to!" Problémy má i Eva, která za celý večer nevylezla ze stanu. Důvody prý pramení z celkové únavy, zažívacích potíží a nelze opomenout ani horko.

Labská cyklotrasa

Den osmý. V Jetřichovicích dokupujeme jídlo a vyrážíme na sedmikilometrový okruh po Českém Švýcarsku. Okouzlila nás tamní příroda. Skály, stromy, květiny. Stoupáme až na Mariinu vyhlídku. Po cyklostezce Krajem pískovcových skal přejíždíme o kus dál a za Vysokou Lípou, ještě jdeme k Pravčické bráně. Až na vrchol se platí vstupné 50 Kč.

Projíždíme Hřenskem. Zbytek dne je ve znamení rovin po břehu Labe, takže to vcelku ubíhá. V Děčíně se několik minut motáme, než-li nacházíme správný směr. Podrobnou mapu měst jsme neměli a značek pro cyklisty tady moc nebylo. Evě už se také udělalo lépe. Nevolnost rozjezdila. Je horko, asi 30 °C, teplo sálá i ze silnice. Celá expedice je zpocená, unavená a Honza je z vedra nervní. Po Labské cyklotrase č. 2 bez problémů projíždíme Ústím nad Labem, Litoměřicemi do Brňan a dále do Brozan nad Ohří, kde dnes končíme. Zbývá poslední etapa do Plzně.

Návrat do Plzně

V šest nás budí Petr naposledy. S melancholií snídáme, uklízíme stany a balíme. Osm dní máme za sebou, večer budeme doma. Na jednu stranu jsme se domů těšíme, na druhou to tady bylo fajn a uteklo to hrozně rychle. V Brozanech si kupujeme naposledy jídlo na cestu. A začínáme se opravdu přibližovat k domovu přes Libochovice a Mšec do Rakovníka. Zdeněk nás dnes naviguje z auta a pro jistotu jede v blízkosti nás. Devátý den a zvlněná krajina se podepsala na všech.

V Rakovníku obědváme. Posledních 60 km kopcovitého terénu. Míjíme Petrovice, Přešulov a Čistou. Tempo se zvolnilo. Času je dost, ale zase se nám do zad opírá sluníčko. Unavení odpočíváme v Kožlanech a smějeme se nad Evou pateticky pronesenou větou: "Beneš se tu narodil, já tu chcípnu!" Z Plas už to jede samo. Zbývá nám jen táhlý stoupák do Dražně. Odtud je cesta stejná jako při posledním tréninku - Loza, Horní Bříza, Záluží a konečně Plzeň. Na tachometru celkem 862,4 km. Dokázali jsme to! Nikdo z nás by si na začátku netroufal tvrdit, že všichni tak náročných devět dní zvládneme jen s tak malými potížemi. Petr nemohl skrýt ve svém závěrečném zhodnocení svůj údiv nad tak překvapivě hladkým průběhem. Nikdo to nevzdal a to bylo hlavní.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.