Přes Orlické hory do hor Bystřických, cyklotrasa

Cyklotúra na česko - polském pomezí

Góry Bystrzyckie. Pomalu se vylidňující kraj sudetských osad, hlubokých lesů, širých luk a dalekých výhledů. Krajina ticha vybízející k osamělému toulání, během něhož nepotkáte živou duši. Sotva roztály letošní sněhy, vyrazila jsem jim vstříc.

Bystřické hory se táhnou v délce asi 50 km Polskem paralelně s horami Orlickými, přičemž většině lidí by ani nepřišlo na mysl, že to už Orlické hory nejsou. Jsou od nich odděleny údolím Divoké Orlice (jejíž pramen je právě v Bystřických horách) a Dušnické Bystřice (Bystrzyca Dusznicka). Řečištěm Divoké Orlice (Dzika Orlica) navíc prochází česko-polská hranice. Podle Poláků zasahují Bystřické hory i na české území, a to v oblasti Mladkovské vrchoviny, zatímco čeští geomorfologové toto území považují za součást Orlických hor.

Právě vlaková zastávka v Mladkově bývá mým obvykle místem, odkud vyrážím na kole. Ale protože mezi Ústím nad Orlicí a Letohradem je momentálně výluka, startuju tentokrát už z Ústí. Začátek po rovinaté cyklostezce údolím Tiché Orlice je rychlý. Z Letohradu pokračuji Jablonským lesem. Všude kolem koberce sasanek, do toho petrklíče, plicníky a odkvétající devětsily. A intenzivní vůně medvědího česneku, který sice ještě nerozkvetl, ale už voní!

Čtěte také: Dovolená v Orlických horách, Orlické hory a cykloturistika

Následuje Bredůvka, pak serpentiny na Bořitov. Otvírají se úžasné výhledy na Podorlickou a Svitavskou pahorkatinu, na Orlické hory a masiv Králického Sněžníku. Slunce žhne a já žasnu, jaká je skvělá viditelnost. Dojíždí mě chlapík na silničce, jen tak za jízdy se rozhlédne po krajině, načež prohodí: "Bude pršet, je vidět až do Prahy!"

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Přes Studené pokračuju do Vlčkovic, pak krpálem na Kostelní vrch a z něj ještě větším krpálem do dnešního prvního výškového tábora - na Adam.

Neznám v Orlických horách krásnější místo než je Adam. Není to sice žádná velehora (jen 760 m), ale ty rozhledy mě pokaždé dostanou. Orlické hory, Hanušovická vrchovina, Králický Sněžník, Jeseníky, Góry Bystrzyckie, Góry Bardskie, Góry Złote (nebo chcete-li Rychlebky). Dost možná je to i nejkrásnější místo v horách Bystřických, pokud přistoupíme na polské dělení.

Oblast je doslova prošpikována objekty pohraničního opevnění, takže milovníci vojenské historie si také přijdou na své. Punc dokonalosti tomu dodává Kašparova chata. Horská chata v nejlepším smyslu toho slova. Skvělé jídlo, možnost (levného a skromného) noclehu, skvělý personál. Třeba zrovna dnes - je polední špička, paní je na nás sama, ale kmitá jak motorová myš. A usmívá se. Je úžasná.

Po obědě mě čeká rychlý sjezd do Kamieńczyku. To je horská víska s dosud vesměs původní zástavbou (bohužel tu více, tu méně v dezolátním stavu), ale najde se tady i několik nevkusných moderních haciend. Perlou Kamieńczyku je dřevěný filiální kostel svatého Archanděla Michaela. V Kladsku zbyly jen čtyři dřevěné kostely a tento je z nich nejzachovalejší. Pochází z 18. století a překvapivě - jsme v katolickém Polsku - byl původně kostelem evangelickým.

Návštěva následující pamětihodnosti v plánu nebyla. Jenže…během prudkého sjezdu po totálně rozbité asfaltce se mi natřepala střeva a hned tu byla urgentní potřeba. Vedle kostela je malý areál s travnatým hřištěm a několika přístřešky k posezení. Kadibudka by nebyla? Byla! Dokonce otevřená. Kdybyste ji někdo někdy potřebovali, je za maringotkou.

Co jsem sjela, musím zase vyjet. Vracím se zpět na polsko-českou hranici. Odsud pojedu po žluté značce, která je hřebenovou trasou jihovýchodní části Bystřických hor. Je to nádherná jízda loukami, se sluncem nad hlavou a výhledy na kladskou kotlinu a masiv Králičáku. Křížím silnici Lesica - Międzylesie, pak ještě jednu silnici a začíná les se zpevněnou cestou, která najednou výrazně nabírá výšku. Nikde ani živáčka, jen dvě laně mi přeběhly přes cestu. Za mohutného krákání krkavců vyjíždím na Czerniec (891 m).

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Mám tuhle horu ráda. Výhledy sice nejsou kruhové, jak tvrdí mapa, ale těch cca 180° stojí za to. A je tu klid. A možnost užít si trochu "přírody" při sjezdu, kdy značka vede kamenitou lesní pěšinkou, než se po půl kilometru opět napojí na makadamovou autostrádu. Pěšina je solidně rozrytá a typický odér dává tušit, či rajón to je.

Žlutá klesá do sedla mezi Gniewoszem a Jedlnikem, kde potkávám první lidi od Kamieńczyku - jednoho běžce a dva batůžkáře. Pokračuju sjezdem po modré přes Poniatów do údolí Divoké Orlice. Napojím se na silnici do Niemojówa. Tam přejíždím řeku zpět na českou stranu, do Bartošovic, tedy i zpět do Orlických hor.

Zdejší most vstoupil do dějin víc než významně - poprvé byl vystavěn už v roce 1618 a ve 20. století "posloužil" nejprve Němcům k záboru Sudet, poté k jejich poválečnému vysídlení a ještě později (1968) polským okupačním vojskům. Po roce 1989 se most otevíral nejprve jen jednou ročně v době konání poutě, ale postupně zde vznikl regulérní přechod pro turistický a malý pohraniční styk, až nakonec - konečně! - se ČR i Polsko staly součástí Schengenského prostoru a dnes se lze přes Divokou Orlici pohybovat zcela neomezeně.

Bartošovice nechávám za zády, mířím směr Zemská brána. Kolem Orlické chaty U Rampušáka jedu k Pašerácké lávce. Překrásný tok Divoké Orlice mě vede do Klášterce nad Orlicí a odsud po červené a později zelené turistické značce do Líšnice, neznačenou zkratkou do Lukavice a dál už jen po cyklostezce Lukavice - Letohrad - Ústí.

• Celková trasa: 100 km
• Převýšení: cca 1 500 m

Tipy na cestu

• Ideálním výchozím bodem (pro pěší i cyklisty) je Mladkov, případně polské Międzylesie, obojí na železniční trati. Autobusová doprava je v těchto končinách velmi sporá.
• Při cestě autem není problém zaparkovat prakticky kdekoli - ať už v Polsku nebo v ČR.
• Mapa např. Góry Bystrzyckie i Góry Orlickie 1:50000 z vydavatelství galileos.pl - Studio PLAN (u nás k dostání např. na www.mapykiwi.cz)

Dvoudenní túra Hostýnskými vrchy s bivakem pod…

Dvoudenní přechod západní částí Hostýnských vrchů sice nepatří do kategorie himalájských výkonů, přesto jako…

Engadinské třítisícovky počtvrté (2), tentokráte s…

O cestě až na toto sedlo a sestup do údolí Val Bregaglia, o čemž jsme původně tak trochu uvažovali…

Jezerní hory Retezat: Túra na Virful Bucura za výhledy…

Retezat patří k nejkrásnějším pohořím v Jižních Karpatech. Hřeben Retezatu se táhne jako nepřekonatelná…

Turistika v Krkonoších, túra na Výrovku a do Modrého dolu

V Krkonoších jsou turistické trasy notoricky známé, trasy známé poněkud méně a pak trasy téměř neznámé…

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.