Kladsko (Klodzko) na kole, cykloturistika v Polsku

Cykloturistika v českopolském pohraničí

Jedním z regionů, který ač relativně blízko, přece jen už se nachází za hranicemi a rozhodně stojí za návštěvu, nejen jednu, ale i opakovanou, je polské Klodzko (Kladsko). Co jej činí tak zajímavým a přitažlivým? Je to jeho geografie a přírodní krásy, historie a zajímavý způsob, jak se stalo součástí dnešního Polska.

Současné Kladsko, okres ve svých historických hranicích od roku 1999, je včleněno do Dolnoslezského vojvodství a od roku 1995 je i součástí Euroregionu Glacensis. Svůj název získalo od hradu Klodzko, vystavěného u obchodní stezky, mající původ v dávné minulosti. Přibližně v 10. století patřilo Slavníkovcům, později díky známým krvavým událostem přešlo do vlastnictví Přemyslovců, ale bylo udělováno i spřízněným Piastovcům.

Jiří z Poděbrad jej ustanovil od r. 1459 hrabstvím a podle privilegií z let 1472 a 1578 nemělo být odloučeno od Českého království a do slezských válek, kdy už bylo pod nadvládou Habsburků, bylo jedním z tzv. vnějších krajů Čech. Vysoká politika, vratislavský, drážďanský a cášský mír znamenaly ztrátu Kladska, které připadlo Prusku. Jím mu byl přidělen status země odlišné od Slezska a v roce 1818 jej začlenilo do Slezska. Polsku připadne až v roce 1945, roku 1975 se stává součástí vojvodství Walbrzych a jeho dnešní místo je důsledkem správní reformy z roku 1998.

Centrální částí Kladska ja Kladská kotlina, která je ohraničena masívy pohoří - Králický Sněžník, Orlické hory, Bystřické hory, Stolové hory, Javoří hory, Soví hory, Bardské hory a Rychlebské hory, přičemž kromě několika chráněných krajinných oblastí v tomto regionu (např. Šniežnicki Park Krajobrazovy) mají Stolové hory status národního parku (Park Narodowy Gór Stolovych). Kladsko je také oblastí Polska, kde je největší výskyt léčivých a minerálních pramenů, tomu také odpovídá množství zde vybudovaných lázeňských středisek, jmenujme aspoň Kudowa Zdrój, Duszniki Zdrój a Ladek Zdrój, jehož léčivé prameny byly známé již ve 12. století. Taktéž již od středověku jsou zde známá naleziště drahých kovů, což dokládají četná muzea i zachovaná důlní díla nebo stopy hornické činnosti.

Díky geopolitické situaci a mezinárodním dohodám se dnes vlastně již na našem území s hraničními přechody nesetkáme, ale pro jistotu jsem hranici na kole překročil 14 km severně od Jablonného nad Orlicí bývalým turistickým přechodem Petrovičky - Kamieňczyk, nenápadnou pěšinou v hustém křoví, její bývalou funkci označoval pouze turistický rozcestník, červenobílé hraniční patníky a uzamčený malý domeček - bývalé stanoviště pohraničníků.

Přestože jsem byl asi 700 m n. m. na úzkém hřebenu, prvé výhledy díky podmračenému dni s občasnými přeháňkami nebyly nic moc, ale cáry mlhy a nízká mračna také dávaly krajině přede mnou jisté kouzlo. Strmý sjezd několik stovek metrů po hliněné cestě a potom celý den po asfaltkách nejrůznější kvality a již jsou zde prvá stavení Kamieňczyku, hospodářské objekty, porůznu odstavené automobily a zemědělská technika různého data výroby. A opět se potvrzuje známý fakt, že naši severní sousedé mají přece jen poněkud laxnější přístup ke svým movitým i nemovitým statkům a mohli by se hodně učit od našich chalupářů i chatařů, ale to je tak jediné, co bych jim vytknul, já osobně je mám velmi rád.

V horní části obce s roztroušenou zástavbou jsem objevil krásný dřevěný kostel sv. Michaela archanděla z roku 1710, chráněný a patřící do skupiny několika dřevěných kostelů vystavěných zde v Sudetech, k němu přiléhá prostý ale o to estetičtější malý starý hřbitov. V okolí této horské obce, připomínané již v roce 1207, se do 17. století dobývala železná ruda a cestou jsem zpozoroval několik evidentně velmi starých dřevěných budov stále obývaných. Asi 4 km dlouhý sjezd stále podle potoka Kamionky končící podjezdem pod železniční tratí a za ním plynule navazuje další osada - Smreczyna.

Odtud vlevo na sever teď už po širší asfaltce (podle našich kritérií horší okresní), cestou pozoruji, jak podobné našim jsou aktivity zdejšího obyvatelstva - autoservisy, penziony, obchody, výměna PB lahví atd, jen těch směnáren - kántorů je nahusto. Opět roztroušená zástavba, okolní krajina zvlněná a lesnatá, podle mapy Wysoczyna Miedzyleska. Opět bez evidentní mezery - rozestupu, následuje teď Miedzylesie. Toto nenápadné městečko má předpokládaný vznik v 10. - 11. století, takže určitě pamatuje Slavníkovce, než je Přemyslovci vyhubili. Protože údajně nikdy nebylo opevněno, bylo několikrát v dějinách zničeno, to ovšem postihlo i jiná a velmi dobře opevněná sídla, vždy záleželo pouze na vůli dobyvatelů… Vlastně kromě zámku s renesančními i barokními prvky se zde nic moc tak zajímavého nezachovalo, takže po dotazu u místních jsem vyrazil na východ na úbočí Masywu Šniežnika (Králického Sněžníku).

Vždy mě velmi potěší, když se můžu zeptat, jak mi zobák narostl, dostanu srozumitelnou odpověď a nemusím dlouze vzpomínat na fráze a slovíčka, co se do mě kdysi pracně pokoušeli dostat zodpovědní pedagogové. Cestou do další vesnice - Pisar, při průjezdu roztroušenou osadou Dolnikem, jsem si všiml, že každá odbočka je označena, ke které nemovitosti vede, ovšem s varováním, že se jedná o soukromý pozemek.

Cestou jsem potkával mnoho dědulů za volanty dost záhadných tažných motorových monster výrobní značky co dům dal, za nimiž byli zapřaženy vlečky se dřevem, senem, dobytkem nebo třeba i s konvemi borůvek do výkupu. Velmi zajímavá byla jedna korpulentní stará paní (což jsem zjistil až později), která oblečena v klasických teplákách, v pestrých gumákách, na hlavě s moderní integrální přilbou a igelitkou na řidítkách na krásném malém motocyklu mě několikrát předjela, někam odbočila a opět se vrátila na cestu aby mě opět předjela a až na samém konci a vrcholu následující horské osady Jodlów jsem zjistil, že je to poštovní doručovatelka…

Horská osada Jodlów, táhnoucí se do výšky až 800 m n. n., která má kořeny někdy na přelomu 14. - 15. století a zřejmě získala své jméno po vymýcení jedlí na svazích okolních hor působí dojmem, jako by se zde zastavil čas. Samoty a hospodářská stavení, kolem pastviny se spokojeně přežvykujícím dobytkem produkujícím na úzké kamenité cestě velmi kluzké exkrementy (jeden se stal osudným i mě, naštěstí "jsem si ustlal" v čisté, ale mokré trávě), na loukách mnoho kamenných reliktů opuštěných objektů.

Od penzionu Ostoja (asi 800 m n.m) na horním konci velmi dlouhé osady je velmi pěkný výhled hlavně na západ (pokud přeje počasí) na jižní část Kladské kotliny (Row Gornej Nysy), Miedzyleskou vysočinu a hlavně Bystřické hory a na východ na hraniční hřeben, kde působí dominantně Trójmorski vierch, ač není nejvyšší. Zde je také východisko cest na Trójmorski vierch (Klepáč - 1 144 m n. m.) v hraničním hřebenu, Malý Šniežnik (Malý Sněžník - 1338 m n. m.), Schronisko na Šniežniku a Šniežnik Klodski (Králický Sněžník - 1 424 m n. m.) a drsňáci odtud vyjíždějí na horácích na vrchol Králického Sněžníku, to je ještě dalších asi 5 km a 620 metrů převýšení.

Já jsem si vyjíždění "Králičáku" nechal na další rok, kdy mám namyšlený jeden projekt a zamířil jsem svižným dlouhým sjezdem do krásné zalesněné doliny Blicharnia, kde na strmých úbočích vystupuje mezi stromy plno bizarních skalních útvarů i soliterních skalek, člověk neví, kam dříve pohlédnout. A také les, opravdový, hustý, čistý a voňavý, smíšený a žádná monokulturní plantáž na smrky pro naše západní sousedy, jak známe od nás. Konec doliny a lesa je vlastně záčátkem velmi dlouhé vesnice Goworów, taktéž se středověkými historickými kořeny.

Odtud má cesta vedla na sever přes Novu Wieš a Jaworek po západním úbočí Masywu Šniežnika. Cestu jsem kdykoliv v pohodě konzultoval s domorodci, protože zdejší značení cyklostezek (na stromy, sloupy atd. sprayem přes šablonu nastříkaná různobarevná kola) oproti našemu bylo poměrné nejasné a často i špatně viditelné. Rovina pod Bystřickými horami po mé levici (na západ) měla charakter obdělávané oblasti, obilí a len, vesnice již byly jako u nás s rozestupy.

A již zde byla dolina Wilczki, kterou jsem se pustil na východ ke zdejší pozoruhodnosti - Wodospadu Wilczki. Tento krásný vodopád v romantickém skalním kaňonu je dnes vysoký asi 20 m, ale v 19. století to bylo zdejším pantátům málo a aby měli nejvyšší vodopád v Sudetech, vyzděním zvýšili jeho výšku asi o 6 metrů, až povodeň v roce 1997 vše uvedla do původního stavu. Několik autobusů i automobilů na nedalekém parkovišti svědčilo o zájmu turistů o toto místo. Zde jsem se dopustil málem mezinárodního konfliktu, neboť jsem si zkusmo koupil zde čepované pivo Lech - premium a při dotazu obsluhující dívčiny na jeho chuť jsem jí neprozřetelně řekl, že Bernard je lepší… No ale prchat před rozvášněnými davy jsem zase nemusel.

O necelý kilometr dále v dolině se nacházející horské středisko Miedzygórze, které začala v polovině 19. století v alpském a skandinávském stylu budovat princezna Marianna Oranžská, má dnes bohužel kromě několika objektů to nejlepší za sebou, ani stánkaři kolorit letoviska svou architekturou připomínajícího Starý Smokovec nebo Zakopané rozhodně nevylepšují. Moc bych přál tomuto středisku, aby velkolepě plánovaný a budovaný lyžařský areál na nedaleké Cziarnej Góre přilákal množství turistů a tolik potřebný kapitál do obnovy.

Pro dnešní den to byl nejsevernější bod mého spouzení, obrátil jsem se tedy na západ do Domaszkówa opět s roztroušenou zástavbou a odtud rovinatou krajinou mezi poli a pastvinami na jih přes Roztoki, Nagodzice až znovu do Miedzylesia. Na východ i na západ byly vidět teď už o něco lépe hřebeny pohraničních hor Bystřických i Králického Sněžníku (Klodsko má vlastně tvar špičatého zubu, zabořeného do našeho území, takže hory "vpravo i vlevo" jsou pohraniční) a na jihu jsou hřebeny už české Bukovohorské hornatiny a Branenské vrchoviny.

Již známou cestou, to je přes Smreczynu, podjezdem pod železnicí a poměrně namáhavým stoupáním za nepříjemného deště, který opět cestu kořenil, jsem se pomalu propracovával zpět na hřeben na místo bývalého hraničního přechodu. Po jeho dosažení jsem se rozhodl dopřát si dnes ještě "třešničku na špičku dortu" a vyrazil po silnici směr České Petrovice na ještě asi jeden kilometr vzdálenou a do této chvíle mi neznámou Kašparovu chatu pod Adamem.

Správná horská chata, nabízející jak opravdu vynikající pochoutky tak i sem nesporně patřící ryzí pivo z hor, nesporně dokáže rychle zrelaxovat utahaného a zmoklého tuláka. Navíc při mém odchodu se přece jen opět počasí umoudřilo a z malého návrší hned vedle chaty se mi představila okolní krajina v nečekané kráse - masív Králiského Sněžníku a hraniční hřeben, Bukovohorská hornatina i údolí Tiché Orlice a také chatař mi ještě později potvrdil, že v zimě , pokud je slunečno a krajina zasněžená, výhledy jsou nečekaně atraktivní. Zbývajících asi 14 km na dovolenkovou základnu v Jablonném nad Orlicí už jsem jen vymýšlel, kam příště vyrazím na tom fantastickém dopravním prostředku, kterým vedle vlastních nohou kolo bezesporu je.

Tento den jsem najel výrazně hore - dole 95 km, část polského území, na kterém jsem se pohyboval, je zachycena na mapě KČT 1:50 000 č. 53 Králický Sněžník. Do této oblasti se dá projet přechody - např. už popisovaným Petrovičky - Kamieňczyk, nebo i přes Mladkovské sedlo popř. Horní Morava - Jodlów, který lze s výhodou využít i při pokusu o zdolání Králického Sněžníku na kole (a samozřejmě mnoha dalšími).

Taktéž je možné usnadnit si život a z Jablonného nad Orlicí se dopravit vlakem do Miedzylesia (popř. výše na sever) a získaný čas využít ke vzdálenější výpravě. Pokud sem člověk chce zabrousit jen tak "narychlo", se zlotými není žádný problém, ochotně je za koruny, eura, či jinou rozumnou měnu, vymění kterákoliv z množství směnáren - kántorů. Údajně je v Polsku povinná cyklopřilba, viděl jsem ale jen několik cykloturistů (zřejmě kvůli špatnému počasí) a byli mezi nimi i hore bez…

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.