Cestování na Ukrajinu bez obav, ale i bez iluzí; mediální obraz země ve válce vytváří pocit strachu

Reportáž ze srpnové cesty na východ

Za posledních deset let jsme v ukrajinských Karpatech strávili hodně času. Od značení turistických tras, které jsme v roce 2007 začali v Usť Čorné, přes mapování terénu a vydávání podrobných turistických map a až po lavinovou prevenci v rámci malého grantu Mezinárodního Visegradského fondu. Ten se snažíme od roku 2009 udržet s kolegy z HS ČR Krkonoše a ze Strediska lavinové prevence v L. Hrádku. Tak jako předchozí roky, vydali jsme se na poloniny s plechovkami barev, cementem a krumpáči.

Bohužel značené trasy na Zakarpatí začínají zanikat (nefunkční tamní horská služba, konec grantů na podporu značení), turisté z Evropy ukrajinské Karpaty zcela opomíjejí (mediální obraz země ve válce vytváří pocit strachu a nestability) a vložené úsilí do školení dnes rozpadající se horské služby přišlo vniveč (v lednu 2014 nová - samozvaná garnitura vyměnila většinu zkušených záchranářů za politické trafikanty).

Impulzem k naší cestě byla iniciativa Tondy Hrdiny a Ondry Nehasila - kamarádů tragicky zesnulého českého turisty v lavině pod Bliznicou v březnu 2015 (http://karpaty.net/laviny/snehove-podminky.htm). Ti pozvali partu deseti přátel a vydali se na Zakarpatí vybudovat památník svému kamarádovi, do sedla mezi Velkou Bliznicí (1 881 m) a Bliznicí (1 772 m). Nás oslovili s prosbou o logistické zajištění a pomoc při realizaci plánu.

Čtěte také: Bezpečnostní situace na Zakarpatské Ukrajině. Jaká byla situace v srpnu…

Během příprav přišla parta mladých turistů s nápadem obnovit turistické značení, které pomohlo při lokalizaci a záchraně pětice Čechů, kteří se ocitli v bílé tmě na Bliznici za velmi špatných povětrnostních podmínek. Velmi rádi jsme se s kamarádem, se kterým jsme značení na Zakarpatí vymysleli a přáteli, se kterými spolupracujeme na projektu lavinové prevence, první srpnový týden vyrazili.

Materiál (jako cement, písek, trubky) jsme nakoupili na Zakarpatí a Igor s Tarasem desítky pytlů vyváželi na hřeben. Nebývalou podporu jsme získali u již bývalých záchranářů na Ukrajině (kteří byli v lednu minulého roku vyházeni) a u chataře Tarase chaty Perelisok, se kterým jsme na hřebeni Svidovce vybudovali první ohlašovnu dobrovolné horské služby (na Perelisku jsme umístili sněžný skútr a svozové záchranné saně akija pro případnou pomoc turistům), udělali setkání.

Aktivně se připojili i kamarádi z Ukrajiny z organizace Karpatské stezky, z Ivano-Frankivska, kteří se jako jediní snaží svépomocí a dobrovolnicky udržet vybudované značení, které jen na Zakarpatí měří přes 800 kilometrů (http://stezhky.org.ua/novyny/zamineno-stovpy-na-chornogori-130615).

Na Perelisok

Přestřelka v Mukačevu mezi pašeráky a zkorumpovanými celníky, byť pro středoevropana trochu divoká a připomínající praktiky sicilské mafie, týden před odjezdem nestála ani za zmínku při přípravě desítek kilogramů cementu, trubek, barev a materiálu na stavbu kříže a obnovu značení. V neděli se s celou skupinou přišli pozdravit na chatu Perelisok bývalí náčelníci ze služeben horské služby Usť Čorna a Jasiňa, bývalý náčelník Zakarpatské horské služby a český kamarád ze Lvova. Pak již nastalo budování památníku pod Bliznicí a orientačního tyčového značení mezi Pereliskem a Bliznicí.

Celkem bylo pod vedením kolegy z Karpatských stezek zabetonováno 7 sloupků na orientačně složitých místech a na hranici lavinových katastrů. Záchranáři z HS ČR Krkonoše obnovili rozcestníky v oblasti vrcholů Bliznica a Velká Bliznica. Skupina českých turistů se pak vydala na trek po hlavním svidoveckém hřebeni do 50 kilometrů vzdálené Usť Čorné.

Cestou rozebrali a repasovali celkem 15 rozcestníků od vrcholu Stoh (1 704 m) až po vrchol Tempa (1 634 m). Jejich počin je obdivuhodný, velmi důležitý pro udržení funkčnosti turistického značení v ukrajinských Karpatech, které vzniklo před osmi lety z iniciativy českých dobrovolníků a bylo podporováno mnoha drobnými dárci, později i z grantů.

Díky nadšení ukrajinských turistů sdružených okolo organizace Karpatské stezky tak značení alespoň v nejvyšších partiích zůstává funkční a může pomoci turistům v krizové situaci. Naše aktivita byla spíše morální podporou v boji o udržení "středoevropského" systému značených turistických tras v ukrajinských Karpatech, který je od loňského roku v podstatě nelegální (skupina aktivistů ze Lvova si minulý rok v chaosu ve státní správě nechala uzákonit svůj "lvovský" systém vycházející ze švýcarského systému značení jednou barvou s číslicemi a nyní je pro Ukrajinu závazný).

Návrat do Gorgan

Bohužel jisté bezvládí předchozích měsíců je patrné i na lesích v Gorganách, kde na koncích údolí Turbat a Plajská mizí lesy opravdu před očima od potoka až po hranici lesa (prošli jsme si konec doliny Plajské, před pěti lety ještě nejdivočejší prales - nyní vyprahlé pláně, kde kdysi stával les). Denně z Usť Čorné vyjede 30 až 50 plně naložených souprav se dřevem, v odpoledních hodinách jede co pět až deset minut jedno auto.

Těžba dřeva v tomto kdysi nejdivočejším koutě Karpat v pohoří Gorgany a severní části Svidovce dosahuje ročně 120 tis. kubických metrů. Když jsme projížděli po nekonečné rozbité cestě k Usť Plajské, říkal jsem kamarádům, že polonina Ruščina pod Sivuljou (1 836 m) - nejvyšším vrcholem Gorgan, je posledním místem v ukrajinských Karpatech, kde nepotkáte offroady. Jak jsem se mýlil! Vytěžený les až na hraniční hřeben do sedla Pereniz (1 210 m) zpřístupnil i tuto část offroadistům. Jim stály v cestě pod Sivulju už jen staré hraniční kameny z 1. republiky, které navijákem vytrhali…

Čilý stavební ruch nás překvapil, když jsme nad Usť Čornou míjeli na řece Brusturance soutěsku Huk. V místě, kde v roce 1965 stávala malá hydroelektrárna a po deseti letech její činnost ukončila velká voda, nyní bagry a sbíječky mění tok řeky a svádí ji do trub budované Mini GES (malé hydroelektrárny). Jedna s vidinou zisků z dotované "zelené" energie zničila o pár kilometrů jižněji údolí řeky Krasnošurky u obce Krásná a v současných suchých měsících horskou říčku změnila ve vyschlé vádí… Více na http://www.karpaty.net/archiv/ges.htm.

Cesta mezi dírami

Od cesty na Ukrajinu - na Zakarpatí jsme nečekali moc pozitivního, přestože válečná linie od ukrajinských Karpat je asi tak daleko, jako z Prahy do Paříže, minulý rok byl nedostatek veřejných financí zřejmý na každém kroku (rozbité silnice, nekompetentní personální změny, hamižnost a korupce nové, samozvaně nastoupené garnitury a hlavně znechucení lidé, pro které byla celá revoluce jen výměna oligarchů a nepromyšlená - doplatili na to především normální lidé a pohřeb každého padlého kluka z podhorské vesnice je demonstrací proti zbytečné válce kdesi na východě).

Dnes je většina našich kamarádů na Ukrajině rezignovaná, v Kyjevě se usídlily ve vládních funkcích nové politicko-mafiánské klany, v regionu jsou narychlo vyměněné party zlatokopů, nad kterými Kyjev nemá žádný dohled, policie na Zakarpatí nefunguje, protože těch pár spolehlivých bylo převeleno na východ.

V současné době probíhá nová reforma policie, v jednotlivých oblastech byla policie zcela rozpuštěna (pro nespolehlivost a korupci) a jsou nabíráni zcela noví strážci pořádku, ale jde to pomalu… My jsme při cestě potkali jednoho osamělého dopravního policistu u Chustu, který se nám poměrně nesměle snažil vysvětlit, že máme špinavou espézetku a čekal, jak zareagujeme (nakonec jsme se po vyčištění hadrem rozešli smírně).

Stav cest se liší úplně diametrálně okres od okresu, prý podle zrovna vládnoucího okresního ředitele cest. Ještě loni naprosto děsivě rozbitá cesta 3. třídy z Teresvy do Dubového je zcela opravena a leží v celé délce nový - na Ukrajině nezvykle černý asfalt, naopak úsek Krásna - Usť Čorná je těžko sjízdný i pro naše terénní ARO.

Na hlavních silnicích jsou všechny díry záplatované a až na jednoho osamělého dopraváka cesta ubíhala rychle. Hranici do EU jsme překonali, jak už tradičně, přes ukrajinsko-maďarský přechod Kosoň - Barabas, kde prohlídka několika aut trvala 35 minut, takže teplota 42 stupňů ve stínu se dala vydržet. Na ukrajinsko-slovenské hranici se stálo pět hodin, odbavení linkového autobusu ve Vyšném Nemeckém bylo však plynulé a okolo 45 minut.

Co horským regionům na Ukrajině chybí, jsou turisté. Přeci jen díky nim byly před lety otevřeny některé obchůdky a hospůdky, bohužel některé penziony v Usť Čorné už zanikly a mnohé turistické trasy zarůstají a bere si je příroda zpět. Turistů s batohem je opravdu minimum a spíše se touláte pustými horami tak, jako v 90. letech, kdy se Ukrajina otevřela světu. Po celou dobu jsme potkávali pouze ukrajinské party mladých lidí, kteří objevují nové kouty Ukrajiny. Pouze pod Sivuljou bylo poměrně plno, z Ivano-Frankovské oblasti na poloninu Ruščina dorazilo několik desítek skautů, kteří zde bivakovali.

Především babí léto je v ukrajinských Karpatech krásné, tak se vydejte do opuštěných hor, dobrých lidí tam potkáte stále dost…

Linky

• http://karpaty.net
• http://www.treking.cz
• http://www.karpaty.net
• http://www.karpaty.net
• http://www.karpaty.net
• http://www.karpaty.net
• http://stezhky.org.ua
• http://stezhky.org.ua
• http://www.karpaty.net

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.