Tajemný Krym, přírodní zajímavosti poloostrova - Krymské pohoří, Velký kaňon, jeskynní města a kláštery

Napříč Krymským pohořím - Krym a turistika

Po jeskynních městech Krymu - tak zní název jedné z několika značených turistických tras, jež protínají Krymské pohoří ze severní stepní strany na jižní pobřeží. Po celé téměř 120 km délce zde čeká na nečetné poutníky nesmírné množství zajímavostí, pro něž se vyplatí trmácet se napříč Ukrajinou třeba i vlakem druhé třídy. Historik, archeolog, geolog, botanik i zoolog žasnou nad tím, co jim unikátní okolní prostředí nabízí. Přitom k úspěšnému zvládnutí trasy stačí málo - několik nádob na vodu a pevné nervy při častém bloudění.

Krymští Tataři

Turistickým východiskem na severní straně Krymského pohoří je Bachčisaraj. Nevelká vesnička známá v našich končinách díky Puškinově poemě se na první pohled nikterak neliší od tisíců podobných obcí v postsovětské Ukrajině. Její obyvatelé mají však přesto ohromnou výhodu. Stojí v ní totiž chánský palác, někdejší sídlo nejvyšší hlavy krymských Tatarů, a ten je dnes, podobně jako v Puškinových dobách romantismu, přitažlivým magnetem. Proudí sem turisté Ruska, s nimi tvrdá měna v podobě ruského rublu a v závěsu za ní i coca-cola a ukrajinské hamburgery. Pro mnohé domorodce tak vznikají možnosti jak získat prostředky na nejběžnější životní potřeby.

Chánský palác je významnou islámskou památkou. Přestože i jemu se nevyhnula vlna sovětské "péče" o kulturní dědictví, působí vcelku autenticky a zachovale. Fontány, zahrady a stinné chodby s arkádami dokazují, že vkus jeho někdejších obyvatel se příliš nelišil od vkusu granadských Maurů na opačném konci Evropy. Více o stylu života a kultuře Tatarů, kteří žili na Krymském poloostrově od 15. století až do roku 1944, vypovídá expozice umístěná v rozsáhlém palácovém komplexu.

Mnozí ze zaměstnanců muzea patří k těm krymským Tatarům, pro které Stalin zařídil padesátileté vyhnanství ve střední Asii. Za podpory ukrajinských úřadů, které chtějí změnit národnostní poměry Krymu v neprospěch drtivé převahy Rusů, se před třemi lety opět vrátili. Bezstarostný život je však v bývalé domovině nečeká.

Jeskynní města a kláštery

Krymské pohoří je tvořeno třemi paralelními horskými pásmy, které se k severu sklání mírnými zalesněnými svahy, zatímco k jihu padají vertikálními vápencovými stěnami. Za vznik těchto ne zcela běžných morfologických vyvýšenin, nazývaných kuesty, vděčí dnešní krajina mírně ukloněným vrstvám druhohorních a třetihorních vápenců. Komunikační prostupnost napříč pásmy kuest ze severu na jih je umožněna pouze několika příčnými kaňonovitými údolími.

A právě ty byly svědkem pohnutých dějinných událostí, které se na Krymu odehrávaly dávno před opanováním poloostrova krymskými Tatary. Přes ně se valily ze severních stepí k Černému moři a zase zpět hordy dnes již zapomenutých národů, karavany kupců i delegace byzantských mnichů. Kdo vlastně byli bezprostřední předchůdci krymských Tatarů? Dnes jsou označováni jako krymští Řekové. Ve skutečnosti se ovšem jednalo o etnický konglomerát, který pod sjednocujícím vlivem byzantské kultury převzal východní křesťanství a řecký jazyk. Svým dílem do složení krymského středověkého etnika přispěli Taurové, Alani, Gótové, Hunové, Chazaři, Sarmati, Arméni.

Možnost alespoň částečně nasát dávnou a mnohými záhadami opředenou minulost Krymu, umožňují tzv. jeskynní města. Jedná se o opevněná hradiště na nepřístupných vrcholových plošinách kuest, jejichž nedílnou součástí jsou desítky uměle vytesaných dutin v měkkém vápenci. Tyto jeskyně, které daly koncem minulého století vznik nepříliš výstižnému pojmenování někdejších lidských sídel, sloužily nikoli jako obydlí, ale měly význam především hospodářský, obranný a kultovní.

Ani se nechce věřit, že na nepřístupných, skálami izolovaných platech žili zdatní řemeslníci, kupci, vinaři a sadaři. Téměř mráz běhá po zádech při představě, že právě tato dávná sídla byla součástí onoho ohromného tavícího kotle národů, jež podnítil v 6. století jejich velké stěhování.

Obdobou jeskynních měst jsou jeskynní kláštery. Po celém Krymu jich je v ruinách několik desítek. Na rozdíl od jeskynních měst jsou situovány přímo v dutinách a převisech vertikálních skalních stěn. Jako zbytky vlaštovčích hnízd působí pozůstatky kamenných zdí, jež zajišťovaly propojení mezi ručně tesanými jeskyňkami, které zhlíží do dnešní krajiny v podobě temných otvůrků ve skalních stěnách.

Jenom v klášteře Kači-Kaljon, v překladu křesťanský koráb, jich napočítáme na 120. Konkrétní důvody vzniku těchto zajímavých objektů není ani dnes uspokojivě rozřešen. Zda-li kláštery vznikly spontánně z rozvojem feudálních vztahů místní společnosti anebo byly vystavěny z popudu mnichů, jež prchali z Byzance v dobách obrazoboreckého hnutí v 9. století, zůstává stále nezodpovězenou otázkou. Jedno je však jasné. Vzhledem k téměř dokonalé nepřístupnosti a nedobytnosti jeskynních sídel lze usuzovat, že na Krymu nebylo zřejmě nikdy příliš bezpečno.

Jajla a Velký kaňon

Jajla znamená v řeči krymských Tatarů letní pastvisko. Podle způsobu využití v minulosti je takto na mnohých mapách označováno nejjižnější a zároveň nejvyšší pásmo Krymských hor, jehož vrcholové partie jsou tvořeny bezlesými krasovými planinami. Turisticky nejatraktivnější částí je jajla Aji-Petri. Rozsáhlé plato o rozloze několika desítek čtverečních kilometrů leží 1 200 metrů nad hladinou Černého moře, které je přitom vzdušnou čarou vzdáleno od jeho hrany sotva 5 km. Skalnaté jižní srázy končící přímo u pobřeží jsou úchvatné. Závratné jsou nejen pohledy ze skalních pilířů, ale stejně tak třeba z oken aut, pro která byla ještě za cara vybudována velmi odvážným způsobem silnice z Jalty do Bachčisaraje.

Pěší turisté však přicházejí na jajlu zpravidla přes Velký krymský kaňon. Není ani divu, jedná se o přírodní výtvor, na něž člověk nenarazí každý den. Přestože mu nelze z hlediska světových parametrů přisoudit žádné z některých NEJ, průchod jeho dnem patří k nezapomenutelným zážitkům. Vzrušujících devadesát minut perného pochodu přes skalní stěnky, obří balvany a polámané kmeny stromů čeká na ty, kteří se po pověstmi opředené ledové koupeli ve "vaně mladosti" nezačnou vracet po pohodlné stezce zpět.

Přestože ukrajinské příručky upozorňují na nutnost znalosti základní abecedy skálolezení, větší nebezpečí než nedobrovolné koupání v některé z četných van a mís naplněných vodou, nehrozí. Tísnivě vzrušující atmosféra v kaňonu je podmíněna pocitem, že člověk je jakoby v pasti. Napravo i nalevo se tyčí téměř vertikální vápencové stěny, kousek nad hlavou bují neproniknutelná klenba lesního porostu, jež umožňuje jen zřídkakdy zahlédnout alespoň kousíček modrého nebe.

Zdá se, že stačí jen roztáhnout ruce a opsat jimi oblouk k pojmutí veškerého prostoru, který je zde člověku určen. Zcela naopak je tomu na jajle, kam turistická trasa vedoucí přes kaňon ústí. Prostoru má člověk nadbytek nejen nad sebou, ale při pohledu na hladinu Černého moře i pod sebou. A to ještě málokdo tuší, že celý masiv je proděravělý jako ementál četnými jeskyněmi a propastmi.

Strmým, obtížným sestupem do Jalty se zakončuje přechod Krymských hor. Skok z divoké, opuštěné a mnohde ještě zcela nedotčené přírody do rekreačního zázemí současné ruské a ukrajinské elity je závratně rychlý. Luxusní hotely, vyhlídkové restaurace, kasina a směnárny, ale také smrad za aut, špína a prach určují současnost Krymského pobřeží. Z živě pulsujícího byznysu se nestačil vzpamatovat ani Lenin, bezmocně stojící nad prodavači západních cigaret a videokazet, kteří rozkládají každodenně svůj stánek přímo pod ním.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.