Cestopis: Kambodža neboli země tisíce úsměvů - život v okolí jezera Tonle Sap a úchvatné chrámy

Okruh chrámů zemí tisíce úsměvů - Kambodža

Kambodža je neobyčejná země čítající tisíce úsměvů. Malou nevýhodou je pouze stopování. Ne, že by místní obyvatelé nechtěli zastavovat stopařům u silnice, prostě tady jen málo lidí vlastní auto. Proto je lepší vybrat si část území, které chce člověk poznat, a tam setrvat několik dní. No a potom se přesunout zase o dům dál.

Jedno z několika ramen řeky Tonle Sap (vytékající ze stejnojmenného jezera a pokračujíc k Mekongu) je klidné a voda v něm kalná. Loďka, jež nás převáží z města Kampong Chhnang na druhý břeh, je vratká a její ponor je nyní na maximální úrovni. Projíždějící motorový člun vytvoří první vlnku. Ta jemně ošplouchne krosnu, kterou na přídi pevně držím.

Ve středu bárky sedí Renča a Tonda s bágly a na zádi stojí žena s povadajícím úsměvem. V ruce třímá hůl, koriguje loď a postavou balancuje, co ji síly stačí, abychom se nepřevrhli. Projede další člun a následně další těsně vedle nás. To už jsme nabrali i vodu do dřevěné lodi. Žena dlouhou tyčí posouvá svou loďku ku břehu a s vidinou rychle vydělaných peněz si ještě pospíší. Po vylodění se na vachrlatém molu, se jí opět zvedají koutky rtů a s nimi se zvedne i dno lodi do normální polohy. Těhotná žena dostane své peníze za převoz tří osob a spokojeně se vrací zpět.

Jako Robinsoni

Směřujeme do vesnice Kompong Hau, kde začíná krátká okružní cesta po okolí. Výběr tohoto místa byl náhodný. Roztáhnutá mapa, poslepu zabořený prst a poblíž něj pěkně vypadající oblast. Když vidíme na mapě malou vyvýšeninu zvanou Kong Rei s okružní cestou kolem hory, je rozhodnuto.

Čtěte také: Vietnam: Treking ve Vietnamu a putování po známé neznámé zemi (1)

Cestu zdoláváme zpočátku na bárce s těhotnou ženou a následně pěšky do vesnice Kompong Hau. Alespoň do té doby, než zjistíme, že řeka Tonle Sap má více ramen a vězní několik ostrovů. My jsme na jednom z nich.

Každé z ramen má minimálně sto metrů, takže se brodit po nohou nedá. Na břehu ostrova prosíme místního rybáře o převoz. Další pevnina. Další ostrov! Cítím se jako prokletý Robinson Crusoe. Opět prosíme domorodce o transport přes vodu na dohlednou souš. Opětovný převoz a konečně jsme na pevnině nedaleko vesnice Kompong Hau.

Život v okolí jezera Tonle Sap

Ramena řeky, která jsme museli několikrát přeplout na loďce, vytékají z jezera Tonle Sap (Velké jezero), jež je největší vodní plochou v Kambodži a rozprostírá se na ploše 2 500 - 3 000 km². Zajímavostí jezera je jeho rozpínavost. V obdobích sucha pomáhá voda z jezera zásobovat řeku Mekong.

Když však po zimě taje v Himálaji sníh a je období dešťů, vody v Mekongu je tolik, že vytlačí přítokovou řeku Tonle Sap, a voda se tak vrací zpět do jezera. Jeho rozloha se zvětší o 1 600 km² a vodní hladina stoupne z 2-3 metrů na výšku kolem 12 metrů. Jezero tak zvětší svůj objem až 8×.

Kolem jezera žijí převážně rybáři, kteří mají možnost lovit několik set druhů ryb. K lovu používají pasti (klece), pruty a sítě. Někteří používají ještě oštěpy nebo trojzubce. Každá rodina vlastní loďku, bez níž by se zde neobešla - hlavně v období dešťů, kdy se hladina zvedá až o deset metrů.

Domy postavené v téhle oblasti připomínají houseboaty. Vznášejí se na vodě a v různých obdobích se jen zvedají, nebo klesají dle výšky vodní hladiny. Vytváří v podstatě vodní město, kde se nachází pošta, benzínka, policejní stanice, obchody a další budovy, které jsou součástí běžných obcí.

Kromě těchto houseboatů zde žijí obyvatelé i v "montovaných domcích". V obdobích sucha mají svůj přístřešek postavený na břehu u vody. Když se hladina zvedne, obydlí rozeberou a postaví jej o několik metrů dál od břehu na vyvýšené dřevěné piloty.

Osvěžení u řeky

Před vesnicí Kompong Hau, odkud se dále vydáme na okružní cestu kolem hory Kong Rei, se chceme opláchnout v řece. Děti se nám smějí a nesou kbelíček k opláchnutí. Ten odmítáme. Nebudeme se přece polévat kbelíkem, ale namočíme se celí.

Tonda bez rozmýšlení skáče z mola do řeky. Já sedím na molu a šoupu nohama ve vodě. V tom mě něco pořeže do palce na levé noze. Vytahuji ihned palec nad hladinu a dívám se, že mám šrám na kůži, ze kterého se vyrojila krůpěj krve.

Neřeším to a s pocitem, že jsem se zasekl asi o trn, vkládám nohy zpět do vody. Znovu mě něco začne řezat do nohy, ale tentokrát na palci pravé nohy a o dost ostřeji. Jako by to kousalo. Vytahuju obě nohy ven a dívám se na pravý palec. Jsou na něm znatelné stopy od zubů a hlubší rány, než na palci levém.

Volám Tondu, že je něco ve vodě a že mi to dožralo palce u noh. Tonda vylézá. Renča si svůj vstup do vody rychle rozmýšlí. Děti se opět smějí a nastavují nám plastový kbelík k polévání. Zřejmě o těch rybkách ve vodě ví svoje. Postarší žena, stojící v hloučku dětí, se směje s nimi. Když se dostatečně pobaví, odchází do své chýše a hned nato se vrací s listem, na kterém je nějaká bílá kaše. Tu si mám dát na zkrvavená místa na palcích. Nyní už místní poslechnu.

Chrámy

Poté, co si ovážu palce u nohou obvazem a zakryji je sáčky, shlédneme pohřeb u chrámu v Kompong Hau. Ten probíhá za účasti mnichů a místních lidí. Zpočátku se modlí v zastřešeném přístřešku a poté obchází několikrát chrám s nebožtíkem, vezoucím se na korbě modrého auta. Vítá nás jeden ze zúčastněných mužů a usmívá se na nás. Dodává, že je to nyní mezinárodní pohřeb.

Když opustíme brány kláštera, vydáváme se po prašné cestě k vyvýšenině, kde vidíme další chrám. Jakmile vyjdeme na kopec, vítají nás mniši v oranžových hábitech. Dovídáme se, že kolem vrchoviny Kong Rei vede cesta, která protíná několik vesnic. Součástí každé vesnice je mohutný zdobený klášter, kde žijí mniši různého věku.

Zvláštností je, že z každého chrámu lze vždy vidět ten následující či předchozí chrám, o čemž se sami přesvědčíme, když horu následující dny obcházíme. Jeden z mnichů dodává, že se na hoře Kong Rei, vysoké něco málo přes 300 metrů, nachází chata, jež slouží mnichům k meditacím a modlení.

Charaktery chrámů jsou si v každé vesnici dost podobné. Zvenčí mají bílou fasádu a zastřešuje je strukturovaná sedlová střecha. Hřebeny a spodní rohy střech jsou zdobně zakončeny vyřezávanými zlatými skulptury připomínajícími ocas, nebo hlavu draka.

V obvodových zdech chrámu stojí několik vysokých dvoukřídlových dveří, které bývají přes den otevřené, a příjemně jimi profukuje skrze velkou místnost. Tady často přečkáváme polední žár. Je zde stín a chládek. Civíme na oltář se sochami Buddhů v různých polohách. Na pódiu je vždy usazen velký zlatý Buddha a kolem něj pak spousta menších soch Buddhů.

Vedle soch hoří svíce a vonné tyčinky. Stropy a zdi jsou barevně pomalovány životním příběhem Buddhy a jeho učenců. V chrámu je hrobové ticho, jen občas lze zaslechnout zvuk bosých nohou na vyleštěné kamenné podlaze. To když jeden z mnichů prochází kolem.

V horku a prachu

Kambodžu sužuje v březnu hrozné horko. Vrcholí zde období sucha, a čím víc jdeme od řeky Tonle Sap, tím více ubývá vegetace. Přes poledne se ani nepokoušíme s krosnou putovat z jedné vesnice do druhé. Vyhledáváme chládek pod stromem, nebo se schováváme do chrámů. Místní obyvatelé tráví většinu času ve stínu v hamace, kterou mají napnutou na dřevěných sloupech svých vyvýšených domů.

Kolem třetí hodiny se dá pokračovat dál oranžovým pískem na zaprášené cestě. U některých domů se nacházejí oranžové boxy, které jsou jediným ochlazením na tomto místě. Někdy jsou naplněny kusy ledu, ve kterém se třpytí plechovky limonády nebo piva. Případně se z ledu vyrábí ledová tříšť.

Kousky ledu polijí ovocnou šťávou a pokropí sladkým mlékem (něco jako Salko). Říkají tomu tukaču (tukakak = led). Led se sem dováží v podobě velkých hranolů na lodích z Kampong Chhnangu. Rozsekává se na menší kusy a auty nebo povozy pak rozváží po vesnicích, kde se jimi plní tyto chladničky, bohužel neelektrifikované. Takže se nám stává, že když zdáli uvidíme oranžový box a spěcháme k němu zahnat žízeň, po otevření zeje prázdnotou. Smutní pak ztěžka polykáme jen suchý prach.

Okruh uzavřen

Při procházení vesnice Kampong Hare (zhruba vprostřed okruhu kolem hory) jsme nenarazili na žádnou takovou ledničku s ledem. Dost tady na ně spoléháme a pokaždé se hodně těšíme na chladné osvěžení.

Když ani u posledního domu nestojí naše truhla záchrany, pokračujeme smutně dál. V tom na nás zvolá muž z domu, ať se vrátíme, že oslavují a zvou nás na pivo. Teplé plechovky položí na stůl a ještě jde pro sklenice. S nimi donáší i kostky ledu a hází je do sklenic. Pak nás vybídne, ať si do nich nalejeme kambodžské pivo značky "Angkor". Na tváři nám vykvetl úsměv. Hospoda na konci vyprahlého města v srdci Kambodže.

Celý okruh po klášterech kolem hory je dlouhý asi dvacet kilometrů. Když člověk nikam nepospíchá, dá se tady zabavit i na pět dní. Místní obyvatelé jsou milí a přátelští. Jakmile dorazíme zpět do Kompong Hau, dáme si polévku a čekáme na loď, která funguje jako MHD do Kampong Chhnangu, většího přístavního města.

Cestou zpět potkáváme na řece naši první těhotnou převoznici, která se směje a mává na nás. V bárce převáží zboží a opět svou malou postavou vyrovnává loďku na vzdouvajících se vlnách od motorových člunů.

Více o Indii a cestě po Asii na stránkách www.vtrampu.cz.

Mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.