Treking > Karpattrek > Kotary Strážovských vrchů, jedinečný slovenský Považský Karpattrek
Kotary Strážovských vrchů, jedinečný slovenský Považský KarpattrekPovažský Karpattrek (2)23.4.2015 | Otakar Brandos
Budím se zbitý jako boxovací pytel. Rozlámaný nejen z nepříliš pohodlného spaní v lese, ale i z hluku z dálnice. Ty zatracené kamiony jsou slyšet až tady na hřebeni Velkého Manína, nejvyšší hory Súlovských vrchů. Šlak aby je vzal. Dnešní noc jsem si opravdu představoval docela jinak… Rychle balím spacák, obouvám boty a oproti plánu se vracím nazpět na rozcestí na hřebeni Velkého Manína. Kouknu se na samotný vrchol, na kterém jsem již dlouho nebyl. Nevede tady sice značka, ale cestička je pěkně vyšlapaná. Navíc jsem nenarazil na žádnu tabuli označující PR (přírodní rezervaci), takže nikdo nemůže říci ani popel že šlapu mimo značený chodník. Čtěte také: Přes Súlovské skály na Velký Manín, Považský Karpattrek (1) Na vrch je to opravdu kousek, kdysi jsme tady dokonce pořádali setkání na vrcholech. Jsem na nejvyšším bodě Velkého Manína (891 m) i Súlovských vrchů, výše to v tomto pohoří již opravdu nejde. Kamenná pyramida je stále na svém místě. I vrcholová tabulka v dřevěném provedení. Jen od poslední návštěvy je poněkud více omšelá. Jaro se i tady začíná hlásit o svá práva, ale stromy jsou zcela holé a umožňují jakés takés průhledy do kraje. Považská BystricaPo krátké kochačce opouštím vrchol Velkého Manína. První metu Považského Karpattreku, nejvyšší vrchol prvního procházeného pohoří mám za sebou. Nyní volá hola, hola Strážov, nejvyšší hora Strážovských vrchů. Na něj si však musím počkat až do zítřejšího dne, dnes mne čekají "kotary" Strážovských vrchů. A bohužel i nějaký ten asfalt. Ale nějaká lesnatější a značená varianta na Strážov bohužel neexistuje. Sešup z Velkého Manína je docela pekelný. Společnost mi dělají staleté buky a javory. Ještě že alespoň utichl ten šílený hluk z dálnice. Jsem zpět na žluté turistické značce, která mne přes louky a okolo vrchů Ondrejová (509 m) a Kalvária (417 m) přivádějí do Považské Bystrice. Cesta by se dala střihnout ze zahrádkářské kolonie přes Podmanín a Sídlisko SNP, ale já se chtěl kvůli případným následovníkům držet turistické značky. Konečně je tady okraj města. Na severozápadě na pozdrav kyne Považský hrad, další z dominant této oblasti. A již je tady rozcestí Považská Bystrica, amfiteáter (288 m). Jaj, škoda té ztráty více než 600 výškových metrů od vrchu Velkého Manína… Courám přes město, které sice ničím neurazí, ale také neohromí. Tuctové město, jedno z mnoha. I ty přerostlé chrámy konzumu tady mají v hojných počtech. Prostě tuctové město. Raději honem pryč. Horný Moštenec, Podskalie, TŕstieDávám vale Považské Bystrici a po zelené značce mířím k jihovýchodu. Na hřebínek směr obec Horný Moštenec. Přecházím hradskou a nořím se mezi domy. Přibyla tady spousta nových domů. A nepořádku. Hotové smetiště. Je vidět, že ve zdejších vilách asi žijí pěkní čuníci. Sice do sebe někteří nejspíše (soudě podle podnikatelského baroka) ládují kaviár a zalévaj jej sektem, přesto jsou to čuníci. Opravdu smutné. FotogalerieZobrazit fotogaleriiKonečně les. A výhledy nazpět na Velký Manín zpoza kterého nesměle vykukuje i Manín Malý. Ten jsem ale pouze obcházel, ne všechny vrchy člověk stihne během tohoto treku přejít. Les brzy končí a opět se objevují louky a pole. A další zajímavé výhledy na cíle příští. Dnešní etapa je spíše podhorská a relativně fádní, provede mě ale po vsích v nitru Strážovských vrchů. Kolem návrší Stráň (472 m) následuje krátký sešup po kamenité polňačce a již je tady obec Horný Moštenec (380 m). Obec, která je prvně připomínaná v roce 1546, kdy byla poddanskou vsí rodu Podmanických sídlících na Považském hradě, který jsem již zmiňoval výše. V místním krámě kupuji krabici džusu, na pivo v tom teple nemám chuť. No snad nejsem chorý… Ten džus zvaný hroznový juice je asi nějaká náhražka, chemický preparát, sajrajt nevalné chutě. Čtu obsah - podíl ovocné složky min. 7 %. Vau, tak to se synci fakt předali. Doufám, že se z té "dobroty" a množství konzervantů a ochudidel (rozuměj ochutidel) nepos… Že já experimentátor si raději nedal to vlažné pivo… Fakt jsem asi nepoučitelný jouda. Druhý litr do sebe ale nyní již nenaleji… Kolem krásně opraveného kostela raději Horný Moštenec opouštím a po polní cestě mířím dále na jih. Co kdyby se ten chemický extrakt, který jsem právě pozřel, chtěl podívat na denní světlo předčasně. Přes louky a kolem pěkného posedu (možný bivak) a božích muk se opět nořím do lesa. Ale to jen proto, abych se brzy opět dostal na další louky, ze kterých se otevírá krásný pohled na skalní hřeben poměrně impozantní hory zvané Roháč (720 m) nebo také Podskalský Roháč. A je tady další kostel v další obci. Tentokráte jsem dorazil do obce Podskalie (360 m), ze které scházím do sousední obce Tŕstie (325 m). Avšak ani v ní není krčma otevřená a není co okukovat, takže stále dále. Po zelené TZ a po asfaltu. Tomu se opravdu vyhnout nedá. Mezi vrchy Tupá Malenica (661 m) a Stráž (685 m) kráčím fádní dolinou s oborou a vodohospodářskými objekty na rozcestí Riedka (441 m). Tady je pěkné krmítko pro turisty (turistický přístřešek) a chata. Uzavřená. Od jihu se připojuje modrá značka z Mojtína ležícího uprostřed malebné krajiny Gábrišských vrchů. Avšak i ta přichází po asfaltu. Já navíc zůstávám věrný zelené značce vedoucí dále pod Strážov. Po krátké pauze a symbolickém pozdním obědě vyrážím dále. O kus dále je upravený pramen vody, ze kterého pro jistotu dobírám. Pod vrchem Radová (577 m) míjím odbočku do osady Mlynište a pěkné lezecké skalky, na kterých je vidět i pár nýtů. Lezci tady asi občas mívají své dostaveníčko. Následuje veřejnosti volně přístupná jeskyně Babirátka (415 m) a již je tady rozcestí u obce Predhorie (435 m). Je tady upravený pramen Svätého Janka, turistický přístřešek a naučný panel. S tabulkou uvádějící Espresso - 500 m. Jo, to znám. Otevřeno beztak na svatého Dyndy, proto pokušení snadno odolávám. Směr sedlo SamostrelPo příjemném relaxu a osvěžení mířím po souběhu zelené a žluté TZ do doliny Strážovského potoka. Míjím další malý turistický přístřešek a již je tady rozcestí Pod Hrádkom, sútok potokov (515 m). Opouštím zelenou značku, která mne věrně provázela po kotarech Strážovských vrchů a po žluté TZ odbočuji do sedla Samostrel, přes které vede přechod do rázovité podhorské obce Čičmany, která je známá svými malovanými domy. A stále po asfaltu… Dnešní etapa byla bohatá naštěstí nejen na asfalt, ale i pěkné výhledy. Oproti včerejší etapě i tomu, co mě čeká zítra, kdy mám namířeno na Strážov a na Vápeč, však byla poměrně fádní. Možná bych ji mohl nazvat etapa národopisná. A konečně je tady sedlo Samostrel (756 m). Boží muka, bouda a hlavně boží klid. Rozestýlám si pěkně na půdě, zavěšená lůžka dole jsou příliš krátká. A dnes se opravdu potřebuji vyspat. Včerejší noc a dnešních 28 km mě docela dostaly… Jídlo nechávám na místě, oproti pravidlům spaní v medvědích teritoriích. Dnes je mi to ale fakt jedno. Potřebuji zrelaxovat, zítra mám namířeno až do bivaku pod Vápeč. No a kdyby už nějaký ten medvěd přišel - však my bychom se již nějak domluvili… Kilometráž druhé etapy Považského Karpattreku
Další související články:+ Súľovské vrchy, přírodní poměry; turistické chaty a útulny, levné ubytování+ Přes Kečku ze Súlova do Súlova + Výstup na Veľký Manín (891 m), Súľovské vrchy + Dubnový výstup na Malý Manín (812 m), Súľovské vrchy + Žibrid, Súľovské a Strážovské vrchy + Súlovské vrchy, hurá do Súlovských skal + Přes Kečku ze Súlova do Súlova + Výstup na Veľký Manín (891 m), Súľovské vrchy + Dubnový výstup na Malý Manín (812 m), Súľovské vrchy + Žibrid, Súľovské a Strážovské vrchy Líbil se vám tento článek? |
|