Treking > Cestování > Srí Lanka aneb zelený ostrov na čajovém lístku - Negombo a sloní sirotčinec, Adam´s Peak neboli Sri Pada
Srí Lanka aneb zelený ostrov na čajovém lístku - Negombo a sloní sirotčinec, Adam´s Peak neboli Sri PadaOstrov na čajovém lístku - Srí Lanka23.3.2013 | Šárka Vacková
Málokterá země může nabídnout tak širokosáhlé množství přírodních, architektonických a kulturních krás jako je ostrov zvaný Srí Lanka, čajový lístek v Indickém oceánu, ležící na ostrově Cejlon, geograficky vzdálený pouhých 40 km od Indie. Není dobré nad nějakou věcí dlouho přemýšlet. A tak vstávám z postele a jdu si sbalit krosnu, kterou jsem měla do dnešního dne schovanou ve skříni, aby nikomu z rodiny nebylo něco podezřelé. I když musím přiznat, že dva dny před chystaným odletem, jsem neudržela mé tajemství a ukázala jsem beze slova letenku bráchovi, který mi na to odvětil následující: "Ty jsi naprosto pitomá." Tenhle postoj jsem tak trochu čekala. Snažila jsem se ho uklidnit, že nejedu sama, ale to jsem si pěkně naletěla. "S kým tedy jedeš?", zněla jeho první otázka. Nejistě jsem odpověděla: "S nějakou Radkou, kterou jsem kontaktovala přes hedvábnou stezku." Nechtějte ani slyšet jakými kroky se náš další rozhovor odvíjel… Čtěte také: V čajových horách Cameron Highlands, Malajsie Nicméně jsem se nenechala zviklat a druhý den jsem, jak se strachem, tak s očekáváním, seděla v letadle od společnosti Emirates. Čekal nás jediný přestup, ale zato časově pěkně zdlouhavý: sedmihodinová pauzička v Dubaji nás donutila otevřít průvodce a naplánovat jakýs takýs itinerář. Rok 2012 byl i rokem pro zavedení víz na Srí Lanku. Pro nás to hrálo nepodstatnou roli, jelikož jsme letenky zakoupily v roce 2011. De facto jsme tedy víza nepotřebovaly. Ani po příletu jsme s tímto neměly žádný problém. Ohledně formalit jsme se po výstupu z letadla věnovaly výměně eur za srílanské rupie. Výhodou jsou pochopitelně bankovky s nižší hodnotou, které se hodí při smlouvání, které je tu na denním pořádku. Vycházíme z haly s očekáváním, že se na nás vrhnou tuk-tukáři. Naštěstí to není tak horké, jak se v průvodci popisuje. Využíváme dopravu místního autobusu, který míří do Negomba. Vstupuju po schůdkách, posadím se a vedle mě umístím krosnu. Podívám se ven z autobusu a oči se mi zastaví na vojákovi v zelené uniformě, kterému se kolem ramene pohupuje zavěšený, strach nahánějící, samopal. Po několika dnech jsem ale pochopila, že díky těmto vojákům panuje na Srí Lance, oficiálně zvané Srílanská demokratická socialistická republika, klid a cítíte se bezpečně na každém kroku. Kupodivu jsem si na přítomnost zelených mužíků zvykla celkem rychle. Negombo, sloní sirotčinecPrvní naší zastávkou bylo přístavní městečko Negombo, které se stává odpichovým bodem velké části turistů. I nám se zdálo nejvhodnější pro aklimatizování. Město je vzdálené 37 kilometrů severně od hlavního města Colombo. Nenabízí sice průzračné pláže, ale pravá srílanská atmosféra se barvitě představuje na místním rybím trhu, který je pěkně zastrčený a turistům tak téměř neznámý. Po brzké ranní návštěvě místa, kde se směnuje zboží za zboží či za peníze, tak i jako centrum městského dění, jsme nasedly na autobus směr Kandy. Město vnitru ostrova je zaplněné turisty a místní se z nich snaží vytřískat vše až do poslední rupie. Ale to nás neodradilo od návštěvy nedaleké botanické zahrady Peradeniya, sloního sirotčince v Pinnewale a od vstupu do kláštera Malwatta. Budova kláštera působí majestátním dojmem a atmosféru podtrhuje nepřehlédnutelné velké umělé jezero Kiri Muhuda s malebným ostrůvkem v jeho středu. Další den jsme spojily návštěvu zahrady a sirotčince. Dopolední procházka a rozjímání v největší botanické zahradě na Srí Lance nadchne i naprostého botanického laika. Stromy uchvátí svými kořeny, které se ženou dopředu jako ručička hodin na ciferníku. Odpoledne jsme se tuk-tukem přemístily do sloního sirotčince vzdáleného 40 km od Kandy. Byly jsme přítomné krmení malých sloních prcků, ti velcí zase slupli banán s velkým apetitem a pak si největší sloní stádo chované v zajetí na světě dopřálo vodních radovánek v řece Ma Oya. Panorama řeky zpestřuje azurově čistá obloha, štíhlé vysoké palmy a řekou obroušené, sluncem vybělené balvany. Adam´s Peak neboli Sri PadaNaší další štací bylo město Polonnaruwa, jedno z tzv. Kulturního trojúhelníku. Dřívější sinhálské království v pohoří hor je známé díky rozsáhlým a zachovalým středověkým pozůstatkům. Roztroušený palácový komplex je vhodný pro zapůjčení kola, čímž je možné si čtyřkilometrový úsek vychutnat za relativně krátkou dobu a zbylý čas věnovat návštěvě některých z poblíž situovaných národních parků jako Minneriya či Kaudulla. My jsme si ale čas šetřily na výstup na horu Adam´s Peak, známější spíše jako Sri Pada. Nepsaným pravidlem je, že by každý Srílančan měl minimálně jednou do roka směřovat své kroky k tomuto poutnímu místu, kde se setkává několik náboženství dohromady. Srí Lanka je nábožensky velmi rozmanitá, najdeme tu vedle sebe žít jak buddhisty, tak hinduisty, muslimy či křesťany. Řekla bych, že respekt a úcta jsou hlavními pilíři soužití náboženské svobody na smaragdově zeleném ostrově. Sri Pada v překladu Svatá stopa je pátý nejvyšší vrchol Cejlonu, opředen množstvím legend točících se kolem otištěné stopy ve skále. Příslušníci jednotlivých náboženství věří, že stopa patří buďto Buddhovi, Kršnovy, Alláhovi či Adamovi. Hora je tedy cílem poutníků, kteří se vydávají v každém věku až na její vrchol. Jediného koho překvapí výška 2 243 m je - zahraniční turista, který se nahoru drápe silou vůle. Pro cizince je hlavním gró východ slunce, proto i my se vydáváme na cestu v 01.30 s připevněnými čelovkami a připravenými foťáky. Výstup je situován po schodech, jednou vyšších, jednou nižších. Ze začátku schody počítám, ale postupně se oddávám kouzlu místa a vychutnávám kroky výstupu. Mně osobně dalo 5 000 schodů docela zabrat, ale odměnou mi byl nejkrásnější východ Slunce, který jsem kdy viděla. Na obloze se postupně vynořuje malinká žlutá tečka, která prosvěcuje okolní vrcholky, nejdříve nejistě, poté s větší vervou. Slunko vychází výš a výš a postupně propouští své ohnivé paprsky na klanící se vrcholy pod námi. Je to zážitek, kdy nevadí, že jste propocení skrz na skrz nebo že vás studí chodidla, protože boty musí dolů. Troufám si říct, že takový východ slunce nezachytí ani nejlepší fotografie či natáčení na kameru, to se musí vidět na vlastní oči. Tak jak se tvrdí, nahoru se jde sice těžce, ale dolů ještě hůř, tak v tomto výroku naprosto souhlasím. Ale už nás netlačí čas, východ slunce jsme zažily v plné síle, tudíž následující kroky dolů věnujeme i všudypřítomným čajovým dýchánkům, kdy si prokřehlé prsty omotáváme kolem hrnečků s objemem pravého cejlonského čaje. Nečekejte nějaký silný driják, protože ten nejkvalitnější čaj z cejlonských lístků se vyváží do světa. Na ostrově pak zbývá ten méně kvalitní, lépe řečeno zbylé drobečky lístků, které sotva převařenou vodu obarví, ale když si dáte více cukru, najdete v něm čajovou chuť. Při vychutnávání jde stejně o atmosféru, protože kdo může říct, že pil cejlonský čaj přímo na Cejlonu, dokonce na neujctívanější cejlonské hoře… První z cílů mé cesty byl naplněn a Sri Pada splnila veškerá má očekávání. Druhý bod mé výpravy na Srí Lanku byly právě čajové plantáže, o kterých už nenápadně padla řeč. Nastává chvíle, kdy se z Hattonu přesouváme vlakem do Haputale. Srí Lanka je obývána sinhálským a tamilským obyvatelstvem. Právě na čajových plantážích se setkáváme především s Tamilci, respektive s Tamilkami. Ze vzduchu cítíme vůni čaje a čajové lístky září jako zelené smaragdy. Další den ráno se vydáváme na desetikilometrový výstup na horský svah zvaný Lipton´s Seat. Stoupáme klikatící se asfaltkou a vychutnáváme si vůni čajových keřů, které nás obklopují, kam jen oko dohlédne. Mezi nimi se proplétají tamilské sběračky. Každá musí denně nasbírat 20 kg čaje, tzn. dva pytle. Nechtějte po mně srovnat, jak se tváří Čech, který musí do práce a Tamilku, která ty lístečky trhá s úsměvem a jiskrou v očích… Na vyhlídku je nutné vyjít v brzkou ranní hodinu, protože po poledni se všechna čajová políčka a s nimi i město Haputale zahalí do oparu, kdy je vidět sotva pár metrů před sebe. Mlha pak postupuje opravdu rychle a ani zrychlení tempa nám nepomůže mlhový závěs obelstít. Na druhou stranu se nedostavila ani mrzutost, že jsme na vyhlídku přišly pozdě, protože nás nahoře přivítal její správce. Jako správný hostitel uvařil lahodný srílanský čaj a k tomu nám nabídl i závitky, které připravovala jeho manželka. Byl to člověk, ze kterého čišila radost a energie. Po velmi příjemném občerstvení a povídání jsme se vydaly na zpáteční cestu, kdy jsme potkávaly houfy dětí, vracejících se ze škol. Je dobré mít při ruce pár bonbónů či propisek. Jediné co nedoporučuji - obdarovat děti penězi. Tím turisti ničí celou usměvavou Srí Lanku našimi směšnými hodnotami, které opravdu nejsou tím pravým ořechovým, jak si mnohdy myslíme. Čajová továrnaMěly jsme ještě ten den v plánu návštěvu čajové továrny, ale už byla zavřená. Ovšem hned jak jsme se okolo nachomýtly, tak nás jeden z nadřízených ochotně pustil dovnitř a sám nás provedl a zasvětil do tajů čajové esence. Ani v noci jsem se z čajových lístků nemohla vymanit a sny mě vracely zpět na ta políčka, kde se zelená barva hemžila všemi odstíny. Další den jsme se zrána vydaly do Horton Plains. Národní park nabízí nepřeberné množství planin, mlžných pralesů, rododendronů a bambusů. Ovšem opět se vyplatí přivstat si a dostat se ke skalnímu převisu zvanému Konec světa dříve nežli vše zahalí odpolední neoblomná mlha. Nicméně ať už to stihnete nebo ne, stejně vás devítikilometrová trasa nadchne svým měnícím se charakterem při každém dalším kroku. Poslední dny na Srí Lance jsme věnovaly pobřeží a s ním spojenému odpočinku. Ve městě Tangalle nás oceán překvapil svou silou, tudíž jsme si koupání nechaly až do Mirissy. Ta je známá jako jedna z nejpůvabnějších vesniček na weligamské zátoce. Mně ale nejvíce okouzlila vesnice Unawatuna, kde jsme bydleli u Luckyho a Pemmy. Báječní lidé, kteří se postavili na nohy nejdříve potom, co Luckyho bratr zahynul při občanské válce, pak při vlně tsunami, která jim vzala střechu nad hlavou, příbuzné a známé. Vlna, která místním vzala minulost, aniž by se jich zeptala. Vlna, na které místní nechtějí vydělávat pomocí pohledů a obrázků. Vlna, která způsobila tolik bolesti, ale přesto jim nevzala úsměv z tváří a pohostinnost z duše. Nedaleko Unawatuny se nachází želví farma v Habaraduwě, která není turisty tolik známá jako v Bentotě. Tudíž má své kouzlo a finančně tam "nevykrvácíte". Jsem moc ráda, že jsem měla možnost poznat ostrov plující si v Indickém oceánu. A především spoustu jeho obyvatel, které budu mít v paměti napořád a jejich úsměvy mi vždy připomenou, že život je moc krátký na to, abychom se zabývali hloupostmi jako jsou peníze, zaměstnání či luxusní byt nebo drahé auto. Naopak každý den by měla zpříjemnit maličkost, kterou si ani v tu chvíli nepřipouštíme… i když já už ano! Jak se tam dostat?Nejlépe si zakoupit zpáteční letenku Praha Ruzyně - Srí Lanka Katunayake. Vyplatí se sledovat akční letenky, pak není problém zakoupit ji i za cca. 12 000 Kč. Ohledně místní hromadné dopravy doporučuju autobusy, kde si musíte sice zvyknout na jejich styl jízdy, ale určitě je to zážitek. V čajových oblastech je pěkné cestovat vlakem. Při kratších úsecích či po městě využijte služby všudypřítomných tuk-tuků. Kolik to stojí?Letenka tvoří největší obnos. Pobyt na Srí Lance je levný, ale pozor, nezapomeňte vždy smlouvat (s mírou). Většinou se dá cena usmlouvat až na polovičku. Za ubytování v guest housech se platí cca 1 000 - 2 500 rupií/noc. Platí se vždy cena za pokoj, nikoliv za počet osob. Jídlo je velmi levné, navíc je takové teplo, že jíte hlavně ovoce a zeleninu. Dražší jsou vstupy, většinou jsou jiné cenové relace pro místní a pro turisty. Pozor na suvenýry v turistických oblastech. Kdy vyrazit?Na Srí Lance se střídají období sucha a období dešťů. Déšť je typický pro jih, jihozápad a centrum od května do července. Na východě a na severu jsou vydatné srážky především v prosinci a v lednu. My tam byly v únoru a ani jednou nám nepršelo. Co jíst a pít?Jak už je pro Asii typické, doporučuji pít balenou vodu a nechladit si nápoje ledem. Typickým jídlem je rýže a kari, ale jinak než ho známe my. Jedná se o rýži s mnoha dalšími mističkami plnými různě uvařené zeleniny či masa a omáčky zvané sambola. Dále placičky s názvem hopper jsou připravované z kokosového mléka a vína z palem. Každopádně všechna jídla jsou hodně pálivá. Pečivo se prodává zabalené v papírových novinách. Čaj je dobré pít v horkých dnech, ochladí, i když nejsou na Srí Lance příliš kvalitní. Dále je známé pivo Lion Lager a pálenka arak. Na co si dát pozor?Nenechat se ošidit, protože místní vidí v bílých turistech peníze, což mají sice pravdu, ale to neznamená, že tam člověk musí nechat majlant. Důležité je smlouvat a určit s prodejcem cenu předtím než to koupíte, ochutnáte či vyjedete na cestu. Pozor na malárii, chraňte se repelenty s vysokým DEET a používejte moskytiéry. Nedávejte bezdomovcům ani dětem peněžní obnosy. Radost v obličeji, jiskra v očích a věčný úsměv charakterizuje místní svou pohostinností a spokojeností. Líbil se vám tento článek? |
|