Treking > Cestování > Gouffre du Friouato ve Středním Atlase, jeskyně s propastí v Jebel Tazekka v Maroku
Gouffre du Friouato ve Středním Atlase, jeskyně s propastí v Jebel Tazekka v MarokuObrovská krasová jeskyně Gouffre du Friouato s propastí5.5.2022 | Otakar Brandos
Gouffre du Friouato je obrovská krasová jeskyně s propastí, která se nachází v Národním parku Tazekka v severním Maroku v blízkosti hranic Středního Atlasu a Rífského Atlasu. Gouffre du Friouato je považována za nejpůsobivější propast severní Afriky a je jedinou turisticky přístupnou jeskyní v celém regionu. |
|||||||||||||||||||||||
Jeskyně byla prvně zkoumána v roce 1935, speleologický průzkum podzemí však není dodnes ukončen. Celková denivelace známých částí jeskyně činí 271 metrů, délka asi 3,5 km. Jméno jeskyně pochází z berberštiny, kde fri znamená propast a ouato vítr. Friouato tak značí Větrná propast. Hezký a výstižný název. Ve vstupní přírodní studni to opravdu někdy řádně profukuje. Jeskyně je přístupná turistům. Po asi 520 betonových schodech ze vstupního balkónu sestoupí návštěvník jeskyně do hloubky asi 56 metrů na strmý suťový kužel. Vstupní propast hluboká asi 146 metrů svou rozlehlostí připomíná tak trochu naší Macochu. Jen vrchní otvor je pořádně zúžený a má v průměru "jen" okolo 30 metrů. I tak je to pořádná šluchna. Když sedíte při jejím horním okraji, tak se vám z té nesmírné hloubky zatočí hlava. Na dně této propasti končí naprostá většina návštěvníků. Když sem přijdete ve vhodný čas, úzký kužel slunečního světla nasvítí vnitřní části tohoto přírodního divu. Někteří sem sestupují jen v bermudách a v žabkách. Přicházejí tak ale o úžasnou část krasové jeskyně za vstupní plazivkou. Avšak i návštěva "jen" této přírodní studny je ohromujícím zážitkem. Pokud se chcete vydat do dalších částí jeskyně Gouffre du Friouato neboli Větrné propasti, je potřeba pevná obuv, hadry, které můžete umazat od bláta a především čelovka a nebo i pořádná jeskyňářská svítilna. Jeskyně totiž není elektricky osvětlena, nejsou zde žádné betonové chodníky (alespoň při mé poslední návštěvě tomu tak bylo). Na prohlídku jeskyně je potřeba počítat se 3 až 4 hodinami. Po deštích a nebo v jarních měsících po tání sněhu bývají některé chodby zaplaveny vodou, takže je nutné počítat s tím, že se smočíte klidně až nad kolena. Nakonec na této náhorní krasové plošině ročně spadne asi 1 800 mm srážek. A není tak úplně od věci najmout si zdejšího průvodce Mustafu (pokud zde ještě provází), který se v podzemí dokonale vyzná. Můžete do jeskyně i sami, ale někteří z návštěvníků se bez pomoci z podzemního labyrintu nedokáží vymotat… Hned za vstupní plazivkou a silně ukloněnou hlinitou chodbou se nachází první komora, která dosahuje impozantních rozměrů. Obyčejné čelovky na její strop nedosvítí. Pamatuji si, jak jsem při jedné z návštěv s sebou tahal opravdu silnou svítilnu a Mustafa mi říká, že ačkoliv tady provází asi 30 let, tak poprvé vidi tento dóm v celé své nádheře… Následují další dómy s obrovskými stalagmity i stalaktity, sintrovými náteky a vodopády. V další z komor jsou nádherné krápníkové závěsy, které dosahuji tloušťky odhadem 7 až 10 cm a délky okolo dvou metrů. Velká část krápníkové výzdoby této jeskyně však byla bohužel poničena vandaly. Po asi 750 metrech od plazivky se po pravé straně nachází Hliněná studna, propast hluboká asi 41 metrů. Spadnout do ní byste nechtěli… Na konci jedné z chodeb se nachází hluboká a zatopená propast. Zřejmě sifón, který jeskyni spojuje s podzemní řekou a s blízký jeskynním systémem Grottes du Chiker. Ten dosahuje hloubky 272 metrů a délky asi 3,8 km. Odborníci předpokládají, že jeskyně Gouffre du Friouato je se systémem Grottes du Chiker propojena. Spojení těchto jeskynních systémů však nebylo dosud objeveno. Ke vchodu do jeskyně se dostanete ze silnice S 420 po úzké a křivolaké silničce. Nachází se v masívu Bou Mass'oud na okraji velké krasové planiny s vysychajícím jezerem Daia Chiker na dohled nejvyšší hory národního parku, Jbel Tazekka (1 980 m), asi 30 km jižně od města Taza uprostřed nádherných cesmínových a cedrových hájů. Pochopitelně nechybí ani korkové duby a další dřeviny. Národní park Tazekka byl vyhlášen v roce 1950. Jeho počáteční výměra byla pouhých 6,8 km2, dnes dosahuje výměra asi 137,4 km2. Důvodem vyhlášení byla ochrana háje cedrů (Cedrus atlantica). Ze zajímavých živočichů si zmínku zaslouží například dikobrazi (Hystrix cristata), africký vlk (Canis anthus algirensis) a nebo jelen berberský (Cervus elaphus barbarus). V minulosti zde žila i hyena pruhovaná (Hyaena hyaena), levhart skvrnitý (Panthera pardus) a nebo lev berberský (Panthera leo leo). Líbil se vám tento článek? |
|