Madeira, leváda do Caldeirao Verde (Zelený kotel) aneb hezky v teple krátce před Vánoci

Jedním z našich prvních výletů na Madeiře byla cesta na sever ostrova na levádu Caldeirao Verde, jednu z nejtypičtějších levád na ostrově. Má 13 km a značí se PR9. Je na ní několik vodopádů, tunelů a exotické zeleně.

Vyjely jsme brzkým ranním autobusem č. 56 z Funchalu a do výchozího místa našeho výletu, Santany, jsme dojely kolem 8:30 h. Sluníčko už vykouklo a na teploměru bylo 8 stupňů. Santana je nejznámější obcí na severu ostrova, známá svými typickými barevnými dřevěnými domečky s doškovou střechou. Jsou prý keltského původu. U radnice stojí několik těchto domků sloužící jako muzeum. Opodál jsme si prohlédly velký betlém a vedle něho velkého Santu. Název městečka však není odvozen od této postavičky, ale vznikl zkrácením názvu Santa Ana.

Zjistily jsme poslední autobus zpět do Funchalu a vyrazily do kopců směr Parque Florestal das Queimadas. Cesta přes 5 km trvá více než hodinu a vede stále do kopce. Za posledními domky nám zastavil mladý muž, který nás zavezl na parkoviště u vstupu do levády, a my tak ušetřily pár kilometrů a výškových metrů. V zatáčce za parkovištěm stojí dva původní domy s doškovou střechou, kde je restaurace a možnost ubytování.

Brzy po vstupu do lesa začíná cesta podél levády, uměle vytvořeného kanálu, který vede vodu do oblasti Faial. Chvíli jsme šly stinným lesem a pak vstoupily do džungle s kapradím, malými sprškami po cestě a otevřenými výhledy na protější svahy. Užívaly jsme si toho, že jdeme samotné a máme první vodopád pro sebe. Po třech kilometrech od Queimadas jsme se dostaly k druhému vodopádu této levády. Má asi 50 m a dopadá do křišťálového jezírka.

Po tomto vodopádu jsme narazily na první tunel. Je dlouhý pouhých 20 m, ale je v něm tma. Druhý ze čtyř tunelů je dlouhý asi 200 m a někdy, zvláště po vydatných deštích, může být v tunelu až 10 cm vody. To jsem záhy zjistila, když mi přestala svítit baterka a já se touto vodou nechtíc prošla. Za polovinou trasy se připojila další cesta, a před nás se dostala početná německy hovořící výprava.

Krok se nám nyní zpomalil a my vstoupily do dalšího tunelu. Vyšší osoby musí dávat pozor na hlavu, protože některé tunely nejsou příliš vysoké. Po čtvrtém, nejkratším tunelu, se leváda vlévá do nádherné soutěsky Ribeira Grande. Po třech hodinách jsme dorazily k potoku, kde už postávalo více lidí. Odtud vedla směrovka ještě 100 m do kopce k nejvyššímu vodopádu Caldeirao Verde (Zelený kotel), který je vysoký 100 m.

Cesta dále pokračuje na Caldeirao do Inferno. My se však vydaly na cestu zpět, aby nám neujel poslední autobus. Po cestě jsme se často musely těsně vyhýbat protijdoucím turistům. Někde byla cesta zabezpečena lankem a za ním prudký sráz.

Přes stromy začalo svítit sluníčko a my se postupně svlékaly bundy a mikiny. Připadaly jsme si jako v pralese. Bylo vlhko, nad levádou rostly velké kapradiny, voda stříkala často i na chodník. Na některých místech levády jsme dokonce spatřily rybky. Z džungle jsme se opět dostaly do podzimního lesa plného spadaného listí a po necelých třech hodinách jsme došly na začátek levády k dvěma chalupám. Celý výlet v pralese a podél této levády se nám moc líbil a můžeme potvrdit, že patří k nejhezčím na Madeiře.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.