Malá Fatra, přechod hřebene nádherného slovenského pohoří za rykotu jelení říje

Okruh z Vrátne přes Sedlo za Kraviarskym, Chatu pod Chlebom a Poludňovým grúňom

Meteorologové slibují na dnešní den hezké počasí. Co ti se hoto již naslibovali! Předpovědi mají naprosto přesné, pouze místo a především datum dosti často nesedí. Ale co už, tím se od výletu na Malou Fatru odradit nedáme a vyrážíme směr Vrátna. Již při sjezdu za obcí Lutiša je jasné, že na hřebeni Malé Fatry to úplně idylka nebude. To nás ale nerozhodí, protože bundy máme s sebou. Předpovědi, nepředpovědi.

Dnešní hlavním cílem není ani tak hlavní hřeben Malé Fatry, ale návštěva Chaty pod Chlebom, která se během období velkého kovidového teroru, kdy slovenská vláda vyslala proti vlastnímu obyvatelstvu armádu (ano, myslím ta BVP na hranicích okresů) a česká "pouze" policii, dočkala kompletní přestavby. Chtěl jsem se juknout, jak nová chata funguje a na vlastní oči, uši se přesvědčit, jaké zde mají ceny.

Stará dolina, Sedlo za Kraviarskym a Snilovské sedlo

Parkujeme na kamenitém parkovišti u dolní stanice lanovky do Snilovského sedla, pod chatou Vrátna (750 m). Bráchovi by se i lanovky zachtělo, má však smůlu… Dnešní cesta je jasná - hezky po svých a vzhůru Starou dolinou. Je to sice dále, ale zato tam maj mnohem větší převýšení… Zatím je docela teplo, i obloha je modrá, ale na hřebeni se již honí mraky.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Scházíme na rozcestí Stará dolina (700 m) v ústí stejnojmenné doliny, abychom po dřevěné lávce přešli na druhou stranu dravé horské bystřiny. A pak již to jde svižně vzhůru. Zatím široká lesní cesta se vine kolem skalek. Za zády se otevírají hezké výhledy na jeden z hřebenů Poludňového grúně, po pravici se objevuje velká paseka. Jo, jo, typický národní park co by "bezzásahové" území.

Cesta se postupně zužuje, přibývá kamení, objevují se dřevené lávky překonávající koryto horské bystřiny. Nyní sice moc vody neteče, ale na jaře a nebo po deštích by přechod tudy byl asi dosti problematický. Pak již chodník stoupá kousek nad kamenitým korytem hodně svižně. Výškové metry rychle přibývají a některým zase síly rychle ubývají. Brácha je na Malé Fatře prvně a zjišťuje, že je to tady i dosti do kopce. I přes jméno pohoří začínající slovem "malá".

Konečně se objevují hezké výhledy směrem k Velkému Rozsutci, asi nejkrásnější hoře Slovenska. Alespoň tak bylo před léty řečeno hlasujícími v anketě, kterou jsme pořádali. To jsem již na horní hranici lesa a v pásmu kosodřeviny. A zakrátko i v Sedle za Kraviarskym (1 220 m). Strašně tady fouká, obloha se zatáhla.

Schovávám se do závětří a čekám na bráchu. Když dorazí tak konstatuje něco ve stylu - "zlatá lanovka". No jo, zlatá, to by jsi ale milej zlatej neviděl hen tie oné - panoramata. A pohledy na hřeben s vrchy jako Kraviarske a Baraniarky či na protější hřeben jsou opravdu fantastické. A dokonce odsud vidíme, zcela zřetelně, Lysou horu (1 323 m), nejvyšší horu v Moravskoslezských Beskydech. I Skrzyczne (1 257 m), nejvyšší horu Slezských Beskyd či Velkou Raču (1 236 m), nejvyšší horu Kysuckých Beskyd. Prostě samé Beskydy…

Stoupáme dále. Krásným chodníčkem se přibližujeme k hlavnímu hřebeni, míříme vzhůru na rozcestí Chrapáky (1 417 m). Tady to vezme vlevo a pokračujeme za úžasných výhledů traverzem do Snilovského sedla. Až k nám doléhá ryk jelenů. No však také vrcholí jelení říje. Vždyť nakonec potkáváme i partii myslivců v kamizolách, kteří se vypravili kouknout na jeleny. No a zdejší karpatští jeleni, ti jsou. Jsou větší, než ti v Čechách. A ano, jde o stejný druh jelena evropského (Cervus elaphus). Trvarezový chodník je pohodlný, široký, vine se hezky po úbočí v porostech borůvek a lemován nízkými, různě propletenými a pokroucenými jeřabinami s právě dozrávajícím plody. Opravdu nádherný úsek, který se neokouká ani po x-té návštěvě.

Chata pod Chlebom a Chleb

Konečně je tady Lanovka Chleb, horná stanica (1 500 m). Přibylo lidí, lanovka chrlí další a další. Nezdržujeme se, vystoupáme do Snilovského sedla (1 524 m) a bez otálení opět klesáme. Nikoliv ale na mysli, nýbrž k Chatě pod Chlebom. To za skvělých výhledů nejen k blízkému Velkému Kriváni (1 709 m), nejvyšší hoře pohoří, ale i k hřebenům Velké Fatry a na Martinské hole.

Ani se nenadějeme a je tu Chata pod Chlebom (1 415 m). Nevypadá zle. Stojí na půdorysu původní chaty, dispozice se ale přece jen změnila. Změnily se i ceny. Docela výrazně. Čepované pivo za 3 éčka, polévka za 5, kapustnica 6,5 a ubytování za 25 éček. No, proč nezvednout ceny, však je tu stále plno. Blízká lanovka tady denně vychrlí tlupu výletníků, kteří tady nevyjeli ani tak kvůli hor, ale jako spíše se tady pořádně nadlábnout. Co ale chválím, tak otevírací dobu. Mají otevřeno od 8.00 do 22.00. Celoročně. Alespoň to píší.

Dáme jedno čepované. Venku, na chatě bylo docela plno. Je sice chladno, pod mrakem, větrno, pivo ale chutná. Omrkneme blízké i vzdálenější vrchy Velké Fatry, Nízkých Tater i Chočských vrchů a vyrazíme dále. Přes rozcestí Kopiská (1 446 m) svižně vzhůru nazpět na hlavní hřeben, na nějž se dostaneme v Sedle za Hromovým (1 606 m). Pokračujeme sice vpravo, ale proč si neodskočit kousek vlevo na blízký vrch hory Chleb (1 646 m), třetí nejvyšší horu Malé Fatry.

Hromové, Steny, Poludňový grúň, Chata na Grúni a Vrátna

Vracím se a pokračujeme severním směrem. Doslova jako na filmovém plátně před námi defilují nádherné vrcholy jako Žobrák (1 308 m), zcela nezaměnitelný Stoh (1 607 m) a především Velký Rozsutec (1 611 m). Ale vidíme i vzdálenější Babí horu (1 725 m) v Oravských Beskydech. Přes vrch Steny, južný vrchol (1 572 m) a Sedlo v Stenách (1 480 m) kráčíme po krásném malofatranském hřebeni k dalším postupovým cílům. Těmi jsou Steny, severný (česky samozřejmě severní) vrchol (1 535 m) a Poludňový grúň (1 450 m), na kterém nás vítá čiperná linduška horská (Anthus spinoletta).

Na hřebeni nepříjemně fouká ledový severák, je pod mrakem, avšak již na blízkém vrchu Boboty či na protilehlém hřebeni vrchu Baraniarky svítí sluníčko… No jak jinak. Z Poludňového grúně, na kterém opouštíme hlavní hřeben úžasného pohoří Malá Fatra, začínáme sestupovat k Chatě na Grúni (970 m). Cika cak, v četných serpentinách vcelku pohodlně sejdeme na níže ležící sjezdovky a pak k samotné chatě. Tu ale nenavštěvujeme a pokračujeme dále.

Okolo upraveného pramene pod chatou sestupujeme k lesu a pak pohodovým chodníkem sestoupíme k Chatě Vrátna (750 m), kde naše 16kilometrová procházka s převýšením jen asi 1 100 metrů končí. Kruh se uzavřel.

• Trasu této túry si můžete projít virtuálně na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.