Pozdně letní lezecká sezóna ve skalní oblasti Montserrat
31.3.2021 | Petr Bořil, foto archiv
Pozdně letní sezóna pro nás vrcholí ve známé slepencové oblasti
Montserrat, nedaleko katalánské metropole Barcelony. Na vlastní lezení nám zbývají jen
čtyři dny, ale stabilní počasí umožňuje denně několik hezkých a dlouhých výstupů ve stěnách
okolních skalních věží.
Dnes jsme skončili s lezením poměrně pozdě, k spánku si steleme stejně jako včera na malém
plácku uprostřed listnatých keřů. Svlékáme úvazky a přehazujeme je spolu se smotanými lany
přes ležící kmeny suchých stromů, které obklopují místo našeho noclehu. Nikde ani živáčka,
ráno na sebe zase všechno navěsíme, proč tedy něco uklízet.
Ze spánku nás probouzí zvláštní zvuk, opodál někdo poklepává prázdnou plechovkou. Vzpomínám
si, dvě prázdné jsme nechali po večeři vedle tašky s kuchyňskými odpadky. Asi ježek, kdo jiný
by zde mohl být.
Znovu nás budí hlasité klepání, je velmi zřetelné, můžeme určit i směr, kterým se vzdaluje.
Zatleskám, hned je klid. Zapínám spacák a pokračuji v přerušeném spánku. Netrvá dlouho a zvuky
se opakují. To už drží můj spolulezec v ruce hlavovou lampičku a pospíchá zjistit nočního narušitele.
Vrací se s prázdnou, nikoho nepotkal, ale přináší svůj úvazek, spolu s lanem a karabinami byl odtažen
do vychladlého ohniště. Kdo je ten tajemný škůdce, nepřející nám dnešní spánek a zítřejší lezení?
Je 90 minut po půlnoci a noční klid se opět nedodržuje. Pepíkovi někdo nadzvedává okraje
igelitu, opakují se i nárazy plechovky o kamení. Chvíli posloucháme, chvíli si šeptem povídáme,
rádi bychom přišli té noční záhadě na kloub. Do rána je ale daleko a v té strašné tmě uprostřed
pichlavých keřů stejně nic nevypátráme.
Naše spaní netrvá dlouho, podle zvuku mi odvléká úvazek, cinkot slaňovací osmy nelze
přeslechnout. Kámen letí ve směru únosu,zvonění hned přestává. Jdu si pros svůj majetek,
cestou nacházím jednu ponožku a kompletní expresku. Lesní tma stále kryje vetřelce.
V polospánku jasně slyším hluk zápolení s "naší" plechovkou. Nemůže to být dále než 10
metrů. Hozený kámen, dopad, rána, ticho. Jistě už bude klid. Ani náhodou. I druhé lano mění
své původní místo, někým je odtaženo o dobré čtyři metry. Kdo nás to chce vyhnat ze skal?
Ležíme tiše jako myšky, jen občasné soví houkání ruší okolní lesní ticho. Proč už zase
nespíme? Někdo se pohybuje za našimi hlavami. Po kamenném pozdravu vždy rychle uskočí.
Konečně zvolna svítá. Jdeme na obhlídku a zjišťujeme vzniklé ztráty. Čepice leží opodál,
frend s karabinou hned vedle, na zádech prokousané triko z křoví. Pepík se prodírá pichlavými
křovisky a hlasitými výkřiky ohlašuje další nálezy. Zatím vše beru s rozpaky a trochu s humorem.
Potom ale nacházím levou lezečku s překousanou tkaničkou a zmocní se mě panika. Vždyť nemám ani
tu druhou a jen v maratónkách se mi špatně poleze. Náš skalní výlet končí proklatě brzy.
S nadávkami horečně hledáme oba dva. Kamarád má štěstí, druhá bota leží přes 30 metrů daleko.
Dále chybí půlka chleba i s utěrkou, nějaká ta ponožka a chránič kolen pro spárové lezení. Stále
nevíme komu poděkovat. Pepík, čerstvý sibiřský cestovatel z okolí Jakutska soudí, že podobné
drzosti je schopen rosomák. Ten zde ale nežije. Ježku, ježečku, tebe jsme vyloučili z okruhu
možných pachatelů, ty přece lano ani těžký úvazek neutáhneš!
Jasno do záhady vnáší až další dílčí nález, bílá krabička s vitamíny, ta byla únoscem
označena. Žluté skvrny a typický zápach, nelze pochybovat. To kmotra
liška navštívila ve vší tichosti náš noční tábor. K jídlu sehnala jen kousek suchého
chleba, odnesla si i obě prázdné plechovky od leča, lezecký materiál ji nechutnal a k umělým
vitamínům jasně vyjádřila svůj zamítavý postoj.
To všechno se stalo v noci z úterka na středu 14. - 15. září v horním patře doliny na
poloviční cestě z montserratského kláštera k impozantní skalní věži Cavall Bernat. A v tom
prokousaném triku ještě něco vylezu, vždyť je to jeden z pozdravů krásné lezecké oblasti.
Líbil se vám tento článek?
Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji
stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet
2502526845 / 2010
Podpořit nás můžete i dalšími způsoby,
třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby
můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč.
Výši částky si nakonec ale určete sami.
Každý člověk má mnoho přání a snů. V minulém roce se mi podařilo
realizovat jedno menší přání z mnoha větších a sportovně hodnotnějších, na jejichž
splnění z nejrůznějších důvodů nedošlo a již s ohledem na můj věk
…
Pomocí radioteleskopu ALMA, jehož evropským partnerem je ESO, se týmu
astronomů podařilo poprvé přímo změřit rychlost větru ve středních vrstvách atmosféry
planety Jupiter. Na základě studia chemic
…
Je to už pár let, co jsem někde v rádiu slyšel, anebo někde na internetu
četl zajímavý rozhovor. Opravdu už si nepamatuji, kde a kdy to bylo, ale obsah toho rozhovoru
mi utkvěl v paměti. A o čem vlastně ten rozhovor byl?
…
Z města jsme vyšli směrem západním ke vsi Rožana a zase jsme se přiblížili
k české hranici. Šlapali jsme ve vedru dlouho po silnici. Za Lacznou jsme šli kus po zelené
značce loukami, než se zase napojila na silnici. Vystoupali
…
Bažant obecný (Phasianus colchicus), doslova nepřehlédnutelná okrasa
naší krajiny, je domovem v Asii. Přestože jej bereme jako typickou součást naší přírody,
je bažant obecný jejím obyvatelem "teprve" posledních asi
…
V sumerském klínopisném literárním dědictví je velmi důrazně diferencováno
období před potopou a po potopě; tabulky uvádí i města, která existovala před potopou - Eridu,
Badtibiru, Larak, Sippar a Šuruppak
…
Je 8. března. Ráno okolo 9.30. Ve výškách 1 750 až 1 800 metrů nad
mořem na svazích Žiarské hole (1 841 m) se do pohybu dává přes 1 650 000 kubických
metrů prachového sněhu s úhrnnou hmotností nejméně 380 000 tun
…
Tuto cestu jsme původně chtěli podniknout v červnu. Jenže Polsko
mělo zavřené hranice. V září jsme zase chtěli jet do našich zamilovaných Ukrajinských
Karpat. Jenže Ukrajina byla stále nepřístupná, takže jsme se vydali do Polska
…
Tak jsme právě oslavili první výročí příchodu koronaviru do Česka,
což mě přimělo si tu dobu trochu zrekapitulovat z pohledu Ostraváka trávícího veškerý
volný čas lozením po kopcích a horách. V únoru loňského roku jsem ještě
…
Vyrazili jsme v sedm hodin ráno. Od chaty Martin Busch na vrchol
Similaun (3 606 m) to trvá 3,5 hodiny. Stoupáme. Ubývá horských potoků, trávy i polodivokých
ovcí. Nad kótou 3 000 metrů se plahočíme už jen sutí, skálami
…