Hory jako umění, výstava v Polo caffé

Spojení outdooru a umění

Přemýšleli jste někdy o spojení outdooru a umění? Hory mohou být vášní, mohou být životním stylem, ale taky mohou být zdrojem kultury. Pro mě jsou vším. A k tomu jsou navíc mou velkou inspirací. Maluji i lezu, chodím a cestuji. Svou tvorbu nazývám LionART - podle svého jména Lída Ondrašíková.

Malovala jsem odjakživa, ale vlastní kreativitu ne a ne rozvinout. Reprodukce už mě nebavily. A pak jsem začala cestovat a vše se změnilo. Vyrůstala jsem v Jeseníkách. Praděd jsem měla na dosah ruky, ale trekingu jsem propadla až na výšce.

Čtěte také: Nápoj námořníků, pirátů, horalů aneb zamyšlení nad rumem

Okamžitě jsem si zamilovala dlouhé túry a pocit naprostého vyčerpání po úžasném dni mimo civilizaci. Když jsem začala lézt, zážitky se prohloubily. A někdy v té době mě začaly napadat vlastní motivy. Fotografie zachytí daný okamžik. Ale do obrazu lze vložit vášeň, prožitek i něco navíc - duši autora.

Zezačátku jsem se držela motivu ruky. Pomáhala jsem si metaforami a vymýšlela příhodná propojení tvaru dlaně a vzpomínek. Takto jako první vzniklo Kukátko do ráje. Připomíná mi lezecký týden v sicilském San Vitu. Fascinovala mě fotka kamaráda, která tam tehdy vznikla. Zachycovala úsilí, s jakým cvakal poslední expresku. Jenže to mi nestačilo. V obraze, který jsem podle ní namalovala, je i kus mě samé.

Druhé kukátko zachycuje mě. Dodnes, když se na něj dívám, cítím jemnou spršku vodopádu v národním parku Krka. Sedím na kameni přímo před padající masou vody, kam se mi podařilo doplavat proti silnému proudu, a jsem šťastná tím okamžikem. Říkám si, že jestli takto nevypadá ráj, pak žádný ráj není. Slyšela jsem, že dnes, podobně jako třeba na Plitvicích, se už pod vodopády nesmí.

Dánsko jsem si zamilovala už na letišti v Kodani. Pohodovější a přátelštější metropoli jsem snad nenavštívila. Období žní, léto, jaké si ani Dánové nepamatují. Slunce, teplé moře a jen hrstka turistů. Jednu noc jsme strávili ve stanu na ostrově Mon.

Ráno jsem se šla projít pod stometrové bělostné křídové útesy. Nikde nikdo, jen já a vycházející Slunce. Scházela jsem po stovkách schodů, když tu proti mě stoupali dva muži. V náručí nesli poraněného orla.

Když mě přestaly bavit ruce, dala jsem se na symboly. Slova jako osud, tajemství, vášeň, síla, čas v sobě ukrývají spoustu významů. A opět i mé zážitky z cest.

Do 30. září 2015 probíhá v ostravské kavárně Polo caffé na Masarykově náměstí výstava mých olejomaleb. Nebo také na www.lionart.cz.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.