Symetrické vrstvy skořápkové galaxie NGC 3923 v Hydře

Galaxie jsou utvářeny prostředím, ve kterém vznikají. I když žádné dvě galaxie nejsou naprosto stejné, lze je rozdělit do tří hlavních typů - spirální, eliptické a nepravidelné. Z těchto tří typů jsou největšími galaxiemi ty eliptické. Předpokládá se, že se utvářejí galaktickými kolizemi a splynutími spirálních galaxií. Asi desetina z nich je klasifikována jako skořápkové galaxie, které se vyznačují soustřednými obaly, jež tvoří jejich galaktická hala.

Pozoruhodným příkladem takovéto skořápkové galaxie je galaxie NGC 3923 s jejími cibulovými vrstvami. Galaxie NGC 3923 nacházející se v souhvězdí Hydry je od nás vzdálena asi 70 miliónů světelných let a má v průměru asi 150 000 světelných let. Je tedy asi o polovinu větší než naše Mléčná dráha.

Astronomové předpokládají, že je to příběh všech skořápkových galaxií, vrstvená struktura viděná v NGC 3923 je důsledkem sloučení s jinou, menší spirální galaxií v minulosti. Jak se galaxie prolínaly, gravitační pole větší z galaxií pomalu odlupovalo hvězdy z disku menší galaxie.

Ty se začaly postupně mísit s vnějším halem větší galaxie a tvořit soustředné pásy nebo skořápky. Jednoduchou analogií je přidání kapky potravinářské barvy do misky s těstem, které pomalu mícháme. Kapka se natáhne do spirály, která zůstane viditelná po dlouhou dobu, než se zcela promíchá.

Skořápky dělají galaxii NGC 3923 zcela výjimečnou. Nejen že má největší známý obal ze všech pozorovaných skořápkových galaxií, ale má také největší počet vrstev a největší poměr mezi poloměry vnějších a vnitřních vrstev. Studie z roku 2016 zjistila, že NGC 3923 může být tvořena až 42 vrstvami, skořápkami, přičemž nejdříve se tvořily vnější vrstvy a následně vnitřní vrstvy, dokud se nebeský tanec galaxií nezastavil.

Dalším pozoruhodným rysem galaxie NGC 3923 je, že její obaly jsou mnohem subtilnější než obaly jiných skořápkových galaxií. Její vrstvy jsou také pozoruhodně symetrické, zatímco jiné skořápkové galaxie je mají mnohem více skosené.

Zatímco NGC 3923 je bezesporu hlavní atrakcí tohoto 250megapixelového snímku, další poklady tohoto ohromného třpytivého pole jsou více skryty. Mezi tisíci galaxiemi a nespočet hvězdami Mléčné dráhy v popředí zaujímají čelní místo spirální galaxie LEDA 744285 a ESO 440-11. A v horní části snímku je rovněž extrémně velká gravitační čočka kolem kupy galaxií PLCK G287.0+32.9.

Gravitační čočky, o kterých se diskutuje od 30. let 20. století, byly předpovězeny Einsteinovou Obecnou teorií relativity. Ta uvádí, že masivní objekt, jako je kupa galaxií, může deformovat časoprostor. Úzké obloukové útvary v okolí kup galaxií byly poprvé nalezeny v roce 1989 astronomem NOIRLab (tehdy NOAO) Rogerem Lyndsem a stanfordským kolegou Vahé Petrosianem za pomoci 4metrového dalekohledu Nicholase U. Mayalla na národní observatoři Kitt Peak. Tyto extragalaktické vlastnosti byly interpretovány jako výsledek silné gravitační čočky ze vzdálených galaxií nacházejících se v pozadí.

Po přiblížení lze skutečně na tomto snímku vidět hrstku galaxií roztaženou a zkreslenou gravitačním efektem, tedy gravitační čočkou. Gravitační čočky umožňují astronomům studovat povahu temné hmoty i hodnoty Hubbleovy konstanty, která definuje expanzi vesmíru.

• Zdroj: Stellar Layers of a Galactic Onion