Treking > Vesmír > Gravitační vlny vznikly v důsledku fůze černých děr a Einsteinově předpovědi
Gravitační vlny vznikly v důsledku fůze černých děr a Einsteinově předpovědi
Gravitační vlny: detekce gravitačních vln 100 let po Einsteinově předpovědi?
Fyzici z NSF dnes oznámili, že se jim s pomocí LIGO, laserového interferometru
gravitačních vln zdařila úspěšná detekce gravitačních vln, jejichž existenci předpověděl
již před 100 lety Albert Einsten.
Vědci se posledních 50 let snaží o detekci gravitačních vln, které by měly způsobovat
malé poruchy v tkanivu našeho časoprostoru a které mají vznikat např. při interakci černých
děr a vůbec jakýchkoliv hmotných objektů.
Detekce z interferometru LIGO může představovat první krok k otevření zcela nového
oboru astrofyziky a především nového pozorovacího okna do vesmíru. Vše, co nyní o vesmíru
víme nám totiž zprostředkovalo elektromagnetické záření. Ať již prostřednictvím rádiových
vln, infračerveného, viditelného, ultrafialového či rentgenového záření a nebo gama záření.
Nové pozorovací okno by tak mohlo poskytnout klíčové informace o původu i povaze
vesmíru. Gravitační vlny nesou informace, které nemohou být získány žádnými jinými
prostředky.
Čtěte také: ALMA
objevila intenzivní magnetické pole v blízkosti supermasivní černé…
Fyzici dospěli k závěru, že gravitační vlny detekované 14. září 2015 v 09.51 UTC
byly vygenerovány v závěrečném zlomku sekundy fúze dvou černých děr s hmotnostmi někde
mezi 29 až 36 hmotnostmi Slunce do jedné masivnější
rychle rotující černé díry před 1,3 miliardou let.
Během tohoto nepatrného okamžiku (asi 7 milisekund) splývající černé díry vyzařovaly
asi 50× více energie než celý zbývající vesmír. Podle obecné teorie relativity ztrácí
pár černých děr obíhajících kolem společného těžiště energii emitováním gravitačních
vln v jehož důsledku se černé díry k sobě postupně přibližují až nakonec splynou při
finálním "výbuchu" gravitačních vln. A právě jeden z takovýchto výbuchů měla aparatura
LIGO zaznamenat.
Dnešní astrofyzika má za to, že existence gravitačních vln byla prokázána v roce
1982, kdy Taylor a Wieberg zjistili zkracování oběžné doby dvojice neutronových
hvězd (jedna z nich je pulsar) objevených Taylorem a Hulsem roku 1974. Za to
Taylor a Hulse obdrželi v roce 1993 Nobelovu cenu za fyziku.
Aparatura LIGO je citlivá na gravitační vlny o frekvencích 10 až 1 000 Hz. Pokud se
podaří systém interferometrů dále rozšířit, měl by být schopen detekce gravitačních
vln o mnohem nižších frekvencích - 0,0001 až 0,1 Hz.
Použité zdroje
Další související články:
+ VLT sleduje v reálném čase přiblížení oblaku plynu k obří černé díře ve středu Galaxie
+ ALMA zkoumá záhadné výtrysky z obřích černých děr. Nejlepší záběr oblaků molekulárního plynu…
+ Dalekohledy ESO přispěly ke vzniku nejlepší prostorové mapy centrální výduti Galaxie
+ NGC 1637, krásná spirála ozdobená slábnoucí supernovou
+ Trpasličí galaxie NGC 5477
+ Mladé, horké a modré…, stálice hvězdokupy NGC 2547
+ Podzimní hvězdná obloha
+ Nejtěžší známá hvězda ve vesmíru
+ Barnard 86, kaňka na zářící hvězdné obloze
+ IC 2177 mlhovina Racek aneb na křídlech racka
|