Měsíc Charon je největším přirozeným satelitem systému trpasličí planety Pluto

Průměr a oběžná doba, vzdálenost měsíce Charon od Pluta

Měsíc Charon je největším přirozeným satelitem trpasličí planety Pluto. Přestože Pluto bylo objeveno již v roce 1930, samotný Charon objevil až o téměř půlstoletí později americký astronom James Christy. Stalo se tak v roce 1978.

Pojmenování měsíce Charon opět vychází, jako u všech těles Sluneční soustavy, z řecké mytologie. Byl pojmenován po Charónovi, převozníkovi duší zemřelých přes řeku Acheron, které putovaly po smrti do temné Hádovy říše.

Charon s Plutem vytváří skutečnou dvojplanetu. Jako o dvojplanetě jsme sice zvyklí hovořit v případě Země a Měsíce, avšak zatímco Měsíc má vůči Zemi zhruba čtvrtinový průměr (27,3 % průměru Země), tak Charon má vůči Plutu průměr poloviční! V případě poměru hmotností je tento rozdíl ještě propastnější. Měsíc má 81× nižší hmotnost než Země, ale Charon má vůči Plutu hmotnost nižší jen 8×!

Až do července 2015, kdy kolem Pluta proletěla kosmická sonda New Horizons, jsme toho o Charonovi mnoho nevěděli. Příval fotografií a dalších dat nám otevřel dveře do tohoto mrazivého světa na periferii vnitřní Sluneční soustavy. Charon má průměr okolo 1 212 km (asi 9,5 % průměru Země). Kolem Pluta obíhá po kruhové dráze ve vzdálenosti asi 19 570 km. Přesnější by bylo napsat, že obě tělesa (vzhledem k poměru jejich hmotností) obíhají kolem společného barycentra.

Čtěte také: Charon: Měl největší měsíc Pluta podpovrchový oceán?

Jeden oběh kolem Pluta trvá měsíci Charon 6,387 dne (6 dní, 9 hodin a 17 minut). Jeho rotace je vázaná. Podobně jako u našeho Měsíce. Jedná se o důsledek působení mohutných slapových sil v tomto těsném dvojplanetárním systému. Hustota Charonu byla novými měřeními stanovena na 1,63násobek hustoty vody. Charon by se tak asi z poloviny měl skládat z křemičitanů a z poloviny ze zmrzlé vody a dalších prchavých látek. Jedná se tak o typického představitele transneptunických těles (TNO).

Fotografie z blízkého průletu kosmické sondy (NASA) New Horizons přiblížila povrch rozrytý krátery, údolími i trhlinami, které by mohly být důkazem existence podpovrchového oceánu v dávnější minulosti měsíce. Nejvíce ale vědce překvapila nápadně rudá oblast v polární oblasti měsíce Charon, jakou nikdo zatím ve Sluneční soustavě nepozoroval.

Za rudým zbarvením Charonovy polární "čepičky" je pravděpodobně směs tholinů, organických látek žluté, načervenalé či okrové barvy. Na fotografiích z New Horizons se objevují ale i táhlé systémy hřebenů a údolí, které dosahují hloubky i přes 6 km. Největším takovýmto systémem údolí je Serenity Chasma. Tento rovníkový pás kaňonů dosahuje délky 1 800 km a hloubky až 7,5 km. Jen pro srovnání - Grand Canyon v USA je dlouhý 446 km a hluboký "jen" 1,6 km.

Fyzické charakteristiky měsíce Charon

Další související články: