Gerlachovský štít aneb jak si v horách nepočínat

Jak si v horách raději nepočínat!

Státní svátek 28.10.2002 vyšel na pondělí, a tak pro mnoho turistů toto datum znamenalo prodloužený víkend někde v horách. Já s Petrem jsme nebyli výjimkou. V hospůdce (kde jinde?) jsme domluvili vše potřebné a nezbytné pro cestu směr Gerlachovský štít. V předvečer plánovaného odjezdu mi Petr volá a sděluje, že není potřeba tahat lezecký matroš včetně lana, protože tam loni byl jeho kámoš a prý je to v pohodě! S vidinou mnohem lehčího batohu po nějaké době souhlasím a v pátek odpoledne vyrážíme.

Za tmy přijíždíme do Starého Smokovce a za svitu čelovek stoupáme k chatě Sliezsky dom. Celou noc a následující den prší, čili zůstáváme v suchu až do odpoledne, kdy se déšť mění v sníh a my se přesouváme do místní hospody, kde se občerstvujeme čajem a pokračujeme kolem Velického plesa nad hranici věčného deště až k nástupu do tzv. Velické próby. Tady na sněhu mezi sutí rozkládáme stan upozorňujeme, že volné táboření je na území TANAPu zakázáno – pozn. red.).

Cestou jsme potkali dva členy horské služby, se kterýma jsme se dali do řeči, načež nám řekli, že na Gerlach přes Velickou próbu v tuto roční dobu a za tohoto počasí nechodí ani horští vůdci. A co my? Bez sedáků a lana? Bude-li pod čokla - jdeme dolů, zlepší-li se počasí - zkusíme to. Kvůli silné vichřici celou noc bdíme a držíme konstrukci stanu. Kolem čtvrté ráno vítr polevuje a později už panuje azúro protkané podezřelým klidem po bouři.

Nastupujeme do Velické próby, což je asi 15 až 20 metrová stěna s řetězy a kramlemi. Sníh dvojkový terén hravě mění v trojkové pachtění v mačkách a s cepínem někam, kde to známe jen z průvodce. V sedle nad Kotlom začíná pěkně fučet a dva kluci, které tam potkáváme to vzdávají a slaňují dolů. V dálce před námi vidíme další čtyři a tak dříve, než vítr vyhladí stopy vyrážíme za nimi.

Během krátké doby se zatáhlo, začalo sněžit a vítr ještě zesílil. Postup přes skalnatá žebra bez lana se stává psychicky náročným, stále pomalejším a překonávání některých exponovaných úseků vyžaduje maximální soustředění. Nicméně kolem 13.30 dosahujeme vrcholu za neuvěřitelného vichru, kde potkáváme již dříve zmiňovanou čtyřku.

Společně sestupujeme dolů s viditelností jen několika metrů, načež zjišťujeme, že žleb v závěrečné části končí kolmou asi 30 m stěnou, zatímco kluci mají jen čtyřicítku lano. Zpět nahoru, přes několik žeber do dalšího žlebu a dolů. Nastává stejná situace a my jsme nuceni šlapat bezpočet výškových metrů zase nahoru a překonávat další žebra do následujícího žlebu. Vítr nás nemilosrdně bičuje do obličeje, sněhu rapidně přibývá a my fyzicky vyčerpaní se stupňujícím se strachem bojujeme s časem.

Zatímco se s orientací na štíru zoufale snažíme najít cestu, stmívá se a Petr za skalnatým výčnělkem nachází malou polici z nafoukaného sněhu. Bivak! Stan se v úzkém žlebu mezi kolmými stěnami pochopitelně stavět nedá, a tak ušlapáváme prostor jen pro dva spacáky, batohy a flašku rumu. Po chvíli se už celí mokří soukáme do spacáků s nepříjemným pocitem vědomí neblahé reality.

A tady už si bystrý čtenář všimne, že se tak stalo, neboť bych to nemohl psát. Společně s kluky konečně nacházíme cestu dolů a ocitáme se u Batizovského plesa, kde je stále tak silný vítr, že někteří z nás padají i na rovině. V místním bufetu ve stanici Vyšné Hágy nám později naši bratia sdělují, že je výluka na trati kvůli silné vichřici o rychlosti až 180 km/h, která pustoší celou Evropu.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.