Velký Javor (1 456 m) aneb Grosser Arber, nejvyšší hora na Šumavě (Bavorském lese)

Velký Javor. túra na nejvyšší horu Šumavy

Vysoko nad železnorudskou kotlinou v Bavorském lese, který společně se Šumavou tvoří nejrozsáhlejší lesní plochu ve střední Evropě, se do výšky 1 456 metrů zvedá silueta Velkého Javoru, nejvyššího a turisticky nejnavštěvovanějšího místa celého pohoří. Kruhový výhled z vrcholu patří k nezapomenutelným a rozevírá se na celou oblast české a bavorské Šumavy.

Jako na dosah se zdvíhá hraniční hřeben v čele se Svarohem, Ostrým, Jezerní stěnou a špičákem, stejně jako s paralelním vrcholem Pančíře, Můstku a Prenetu. Úplně v dáli se rýsuje Javorník, Modrava a oblast Sušicka v čele se Svatoborem. Na bavorské straně vyniká Schwarzeck (1 238 m) a Hoher Bogen (1 079 m), sedmikilometrový horský masiv v severní části Bavorského lesa. Mozaiku dalších nezalesněných vrcholů uzavírá přímo dole pod námi Železná Ruda a sousední Bayerisch Eisenstein.

K vrcholovým partiím Velkého Javoru se dostaneme přes Železnou Rudu; stačí přejet hraniční přechod. Hned za ním - na okraji obce Bayerisch Eisenstein - odbočíme na křižovatce prudce doprava a horskou stoupající a klikaticí se silnicí směřujeme k 12 km vzdálenému horskému Sporthotelu v průsmyku Brennes v nadmořské výšce 1 030 metrů.

Čtěte také: Za panoramaty Šumavy na Velký Roklan

Cestu je určitě snadnější absolvovat dopravním prostředkem, přestože výstup stráněmi lesní a luční červeně značenou sedmikilometrovou pěšinou, často v zatáčkách křižující silnici, je kratší. U hotelu Brennes můžeme zaparkovat a vydat se pohodlným výstupem od hotelu vzhůru.

"Dobýt" nejvyšší místo Šumavy není nikterak obtížné; přejdeme silnici, hned za hotelem odbočíme na žlutou značku 3LO vlevo, a tříkilometrovou pěšinou stoupáme nejprve porosty smrků, poté smíšeným lesem, v konečné fázi mezi klečí.

Bez velkého úsilí vystoupíme po necelých dvou hodinách k horní stanici sedačkové lanovky, a to na vrchol zbývá už jenom deset minut. Ti, kteří nechtějí takový výstup absolvovat, mají možnost pokračovat od hotelu dopravním prostředkem přibližně 2 km po silnici dál k dolní stanici lanovky, která se restaurací se nachází těsně u silnice.

Nejnavštěvovanější vrchol Bavorského lesa

Temeno mohutného rulového masivu Velkého Javoru kuželovitého tvaru, výrazně vystupujícího nad okolí a prostoupeného pěšinkami, překvapí rozlehlostí svých míst. Kromě vlastního vrcholu, nesoucího prostý dřevěný kříž, je zde druhý skalnatý vrchol s kruhovým výhledem, nižší zaoblený vrchol s dvěma kulovými budovami, a stranou leží ještě další vyvýšenina se zajímavým skalním útvarem. Nezalesněné hroty nesou vlastní názvy: Gr. Arber, Bernstein, Richard Wagner-Spitze a Ostspitze. Mezi všemi vrcholy na travnaté plošině se rozkládají další menší skaliska, porostlá nánosy lišejníků, jeřáby i trsy sítiny trojklané.

Pod hlavním vrcholem stojí kaplička sv. Bartoloměje s několika vyřezávanými umrlčími prkny uvnitř, bohatě barevně zdobenými texty, u niž o poslední neděli v srpnu se každoročně koná slavná pouť. Umrlčí prkna jsou však i opodál kapličky. Jedno z nich nese vyrytý nápis: "Josef Huber, 1910-1974, hostinský na Javoru. Na horách nebo v dolině, smrt si tě najde všude. Neptá se: "Máš čas, chceš?". Na dalších dvou prknech čteme obdobné nápisy: "Karl Krämer, 1924-1971. Jen ten je z hloubi duše věrný, kdo miluje vlast". "Josef Kufner, 1914-1984. Ten tam je čas, přichází smrt. Pamatuj, člověče, na Boha a spoléhej na něj".

Mrtvoly prý házeli do vod jezera

Místa Velkého Javoru patřila až do tereziánských dob Českému království a procházela jimi do konečné úpravy v roce 1764 mezi Čechami a Bavorskem zemská hranice, která prošla staletým vývojem a byla často předmětem sporů.

Přestože oblast měla strategickou důležitost, nedochovalo se o ní do 14. století téměř žádných zpráv. Až teprve král Jan Lucemburský zapisuje za neznámých okolností "prales při hoře Spitzenberch in provincia Glatovensi" (Špočák v klatovské provincii) bratřím Ottonovi a Leutpoldovi z Maltic. Kudy však zemská hranice tehdy procházela, není známo. V historických zprávách se území různě měnilo, jak ve své studii z roku 1927 uvádí vrchní archivář z Mnichova Dr. G. Schrötter.

Jakési přesnější vymezení krajiny pochází z roku 1512, kdy od dubna do července prodlévalo v Praze a v Klatovech bavorské poselstvo, sjednávající dočasný hraniční smír. Na rozkaz hejtmana z Brodu nad lesy Zikmunda ze Seibolstrofu byly hranice vyznačeny neznámým kresličem od vrcholu Ostrého až k Velkému Javoru, který byl na mapě zachycen jako velká homole.

Že však přes toto zřetelnější vymezení hranic spory o území neustávaly, dosvědčuje dějepisec Aventinus (zemřel v roce 1534 v Řezně), který se zmiňuje o častých krvavých potyčkách mezi Čechy a Bavory zejména při oslavách posvícení na březích Velkého Javorského jezera, do kterého prý byly házeny všechny oběti srážek.

Úporné dohadování probíhalo v 70. letech 16. století, kdy Jiří a Albrecht z Gutštejna dostali od císaře oblast hraničního lesa do zástavy. Oba pronajali neobydlené a ladem ležící území huťmistrům Konrádu Geisslerovi a Melchiorovi Fiedlerovi, kteří z jara 1569 tu postavili huť na tavení železa.

Grosser Arber na turistické mapě

Touto aktivitou byli však obyvatelé sousedního Bavorska zneklidněni natolik, že začali tvrdit, že území náleží pouze jim. Ještě v témže roce byly mezi bavorskou vládou a rakouskou, která v Čechách vládla, vyměněny ostré noty, na jejichž základě vyslala bavorská vláda do Čech komisi. Její závěr a rozhodnutí ohledně určení hranic byly pozoruhodné: "…železná ruda je pro tuto huť těžena z území tři míle od Sušic. Protože všechny vody stékají do Bavorska, obecné pravidlo všech hranic je a má být to, že jak se koule kutálí a voda teče, tam majetek patří. Proto je tato huť a území bavorská…"

Jednostranné vyřešení mělo však za následek další úporné dohadování. O vánocích 1569 byl Geissler uvězněn s tím, aby prohlásil, že území mu bylo bavorským knížetem pouze zapůjčeno. Statečný majitel však přes všechny výhružky vytrval a prohlásil: "Nemohu ani lháti, ani připustit majetek jako léno, neboť půda náleží římskému králi a české koruně a nikoli bavorskému knížeti". Záležitost se dostala až k císaři Maxmiliánovi II., který však oběma stranám navrhl pouze příměří.

V roce 1577 docílil bavorský úředník Dr. Schrenk toho, že sporné území zůstalo pod bavorskou vládou, avšak očekávaná klid opět nenastal. V roce 1652 nechal Wolf Jindřich Nothaft zapsat území do českých zemských desek, avšak po dalších sporech připadlo v roce 1688 opět Bavorsku.

Když začaly války o španělské dědictví Habsburků, postavilo se Bavorsko na stranu Francie, a bylo poraženo. Rakousko jako vítěz zřídilo v poraženecké zemi vládu, s kterou mezi jinými dohodlo, že území bude patřit opět Čechám. Bavoři s tím však nesouhlasili, a tak nakonec až Marie Terezie s nimi uzavřela dohodu, kterou jim polovinu území vrátila. V roce 1764 byly hranice konečně prosekány definitivně a opatřeny mezníky.

Zvláštností jezera jsou plovoucí rašelinné ostrůvky

Z Velkého Javoru lze sestoupit po značce 3 km do sedla pod Malým Javorem a klesat dál k Malému Javorskému jezeru. Je situováno v pramenné oblasti Bílé Řezné a se svými 925 metry je nejníže položeným na obou stranách Šumavy.

Kolem jeho vod vede zajímavá stezka. Plocha jezera měřila původně necelé tři hektary, avšak po návalu klád a následném zvednutí hladiny v roce 1885 se rozloha s hloubkou téměř deset metrů zvětšila na deset hektarů. Utržené velké kusy rašeliny vytvořily přitom tři rozměrné plovoucí ostrůvky s mocností až čtyři metry, jejichž konglomeráty jsou navzájem porostlé nejrůznějšími druhy vodní flóry, čímž z jezera vytvářejí jednu z nejzajímavějších botanických lokalit Bavorského lesa.

Mírným lesním výstupem od jezera kolem hotelu a hospodářských stavení se vrátíme po značce do průsmyku Brennes. Celý okruh zvládneme bez větší námahy za čtyři až pět hodin a tak nám zbude ještě dost času k návštěvě Velkého Javorského jezera v přírodní rezervaci "Grosse Arbersee und Arberseewand", kam nás od hotelu Brennes po silnici kolem dolní stanice sedačkové lanovky doveze dopravní prostředek za necelou čtvrthodinu.

Jezero leží přímo u silnice a jeho krása předčí naše očekávání. Stejně jako všechna jezera na Šumavě je ledovcového původu. Rozkládá se ve výšce 934 metrů, přičemž s rozlohou kolem čtyř hektarů dosahuje hloubky až šestnácti metrů. Břehy jezera zdobí vysazené lekníny.

V těsném sousedství je na čelní moréně jezera hotel s restaurací, typické šumavské stavení, původně dřevěné se šindelovou střechou a malou zvoničkou, parkoviště, a překvapivě pro naše ochranáře i půjčovna loděk, neboť na hladině se lze projíždět.

Kolem jezera vede vyhlídková cesta, avšak místy jsou močály, jimiž se nedá bezpečně projít, zvláště v západní části, kde přitéká Houslový potok s několika vodopády, takže pěšina byla vyzvednuta na hrázděné mostky.

Příroda v bezprostředním okolí jezera hýří barvami a iluze o panenskosti jezera v době, kdy chybějí návštěvníci, je dokonalá. Kolem šumavské stromy, mechy a lišejníky, z nichž v době parna kape neustále voda. Zásobárna života uprostřed kouzelné přírody šumavského kraje.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.