Treking > Treky, turistika > Zugspitze (2 962 m n. m.), alpská túra na vrchol nejvyšší hory Německa
Zugspitze (2 962 m n. m.), alpská túra na vrchol nejvyšší hory NěmeckaVýstup na Alpispitze a Zugspitze, 3denní trek v pohoří Wetterstein (2)1.9.2016 | Martin Szwejda
V 6:00 vycházíme, teda ostatní si mysleli, že už jsem šel a utekli mi, já vyrážím až v 6:15. Rozcestník u chaty udává čas na vrchol 6 hodin chůze. Již od začátku jsou dobře viditelné jeřáby budující na vrcholku Zugspitze neustále něco nového. Ne nadarmo se říká, že je to nejzastavěnější vrcholek v Evropě. Chodník nejprve vede malebným údolím Höllentalanger. Protože počasí přeje, mohu se kochat štíty okolních hor, teda spíše skalisek. A když se porozhlédnu kolem sebe, kvete zde spousta nádherných rhododendronů. Jakmile projdu krátký úsek lesíkem mám před očima úchvatný pohled na vodopád, padající z kolmé skály, na říčce Hammersbach. Čtěte také: Předchozí část článku Výstup na Alpspitze a Zugspitze Následuje krátké stoupání mezi občasnými porosty kosodřeviny a rhododendrony a doháním svou skupinu, jenž se připravuje na výstup po první dnešní ferratě Höllental-klettersteig (obtížnost C). Musím uznat, že oproti včerejšku se dnes vyloženě trápím a jdu dost pomalu. Ale ferratka alespoň přinaší určité rozptýlení (nebo spíše soustředění…). Zvláště pak asi 20 metrový žebřík z kramlí ve skalní stěně nebo stupy z kramlí ve skále. Ta má sice určitý kladný sklon, ale slabším povahám by již mohla dělat problémy. Po překonání ferraty stoupáme opět údolím mezi občasnou kosodřevinou pod hřebenem Riffelköpfe až k místu, kde se pěšina dotýká potoka Hammersbach. Zde u malého vodopádu dáváme pauzu na svačinu a dobíráme vodu. Následuje ještě krátké prudší stoupání, které následně zvolňuje a sutí nás přivádí až ke zbytku ledovce Höllentalferner. Zde přicházejí na řadu mačky a cepíny. Samozřejmostí je to, že se vážeme na lano, protože bezpečnost musí být. Ledovec je příjemnou změnou, stoupání po něm mě baví a vyloženě si jej užívám. Dokonce cítím, že se konečně přestávám trápit. Stoupáme po něm cca 300 výškových metrů (záleží na ročním období, protože od průvodce se dozvídáme, že před třemi týdny ledovec sahal ještě asi o 100 metrů níže a jižní úbočí Zugspitze bylo pod sněhem). Pohled zpět nám nabízí nádherný výhled do celého údolí. FotogalerieZobrazit fotogaleriiNásleduje závěrečná ferrata (obtížnost B-C), závěrečných cca 400 výškových metrů. Naštěstí u nástupu na ferratu se propadl okraj ledovce a vytvořil zde sněhový most. Jinak bychom museli udělat delší krok přes celkem hlubokou ledovcovou trhlinu. Samotný začátek ferraty je tak trochu lezecký a musím uznat, že bych zde ocenil lezečky místo bagančat, které mám na nohou. Poté hned následuje krátká vzdušnější část po kramlích a pak již jen stoupání a stoupání po téměř kolmém skalním úbočí vedené po skalních římsách, občas po kramlích a vše odjištěné ocelovým lanem. Jakmile začínáme dost prudce stoupat a jeřáby máme skoro na dosah ruky, vypadá to, že se každou chvíli objeví samotný vrcholek. Ten se ovšem neobjevuje, místo něj nás čeká malé sedýlko - výborné na krátký odpočinek, před - teď už opravdovým - závěrečným stoupáním. To je v jednom místě dost nepříjemné, protože je dost prudké a je pokryto stékající vodou a sněhem. Pak se konečně objevuje - žlutý vrcholový kříž střechy Německa - Zugspitze (2 962 m). Zbývá jen počkat chvíli ve frontě, až se vyfotí "turisti," kteří zde vyjeli lanovkou a kterých je zde většina a pak si konečně sami můžeme dopřát slastný pocit ze zdolání této hory (dorazili jsme zde asi ve 12:35). Samotný vrcholek, na kterém je umístěn kříž nenabízí moc prostoru, je relativně dost úzký a divím se, že z toho návalu lanovkářů, kteří se sem tlačí, ještě nikdo nespadl dolů. Když pořizujeme závěrečné foto, všímáme si, že na vybetonovaném placu u horní stanice lanovky u stolku sedí zbytek naší skupiny a mávají nám. Po přivítání se se zbytkem party se vrchol zahaluje do mlžného závoje a prudce se ochlazuje. Přemisťujeme se tedy do Münchener Hausu. Já si za výkon dopřávám německou specialitu - klobásu s preclíkem a jablečný střik (vynikající záležitost, lepší než německé pivo). Sestup ke KnorrhütteJakmile jsme všichni dostatečně napojeni a nasyceni, přemisťujeme se do horní stanice lanovky. Ta má minimálně 3 patra. Možnost sestupu je buď po vlastních, ale cesta je značně strmá a navíc vede po hodně nepříjemné sutí. To nám nedoporučuje náš průvodce. Raději nám radí, abychom sjeli na stanici lanovky Gletscherbahn Talstation a odtama pokračovali ke Knorrhütte. A jelikož to vypadá, že každou chvíli začne pršet, tak jako včera, dáváme na jeho rady a všichni se vezeme lanovkou o stanici níže. Z kabiny lanovky jde vidět turistická stezka, po které bychom případně šli a opravdu vypadá dost nepříjemně. Jakmile vycházíme z dolní stanice lanovky, začíná jemně pršet. Nasazujeme tedy pláštěnky a vydáváme se na cestu k chatě Knorrhütte (2 052 m). Celou dobu klesáme alpskou pouští (takto jsem nazval tato místa, protože po roztání ledovce, který se zde nacházel, zůstala po něm jen skalní suť, působicí dost neživě). Sem tam se objevují zbytky sněhového pole. Vydatný déšť se nakonec nekoná, jelikož dohromady spadlo asi 10 kapek. Za to jsme všichni rádi. Nejzdatnější turisté jsme dorazili od stanice lanovky ke Knorrhütte za cca 1 hodinu. Na chatě opět klasicky sušárna, alespoň mám možnost dosušit zvlhlé boty. Zajímavostí je, že zde pracují samí Češi. Večer se opět scházíme v útulné hospůdce, abychom oslavili úspěšný výstup na Zugspitze. Já ovšem vynechávám zdejší pivo a raději si dopřávám starý dobrý a osvědčený jablečný střik. Před spaním ještě využívám zdejší sprchu za 2,5 eura. Po příchodu z hor všichni vyčabrali teplou vodu, ale protože mám pod čepicí a na bojleru je teploměr, počkal jsem si do večera, až se voda opět ohřeje. Bohužel nemám pod čepicí dostatečně a proto mi voda přestává téct (ve sprše je časovač), zrovna když jsem namydlen. Takže spláchnout se musím ledovou vodou. V noclehárně mi ležení přijde ještě více na husto, než na včerejší chatě. Nějaká dobrá duše ovšem otevřela na noc okno, takže v místnosti je příjemný chlad a spí se výborně. Závěrečná cesta k Ehrwalder Almbahn TalstationJak jsem již napsal, v noci se spalo výborně a proto mi budíček v 7:00 nedělá problém. Opět je azurová obloha a parádní viditelnost. Panoramata v okolí chaty jsou impozantní. Jsme domluvení na odchod v 8:00, ale část naší skupiny raději vychází dříve, protože má strach, že naše "vrcholová" partyje půjde moc rychle. Chodník Plattsteig vede krásně téměř po rovině. Procházíme kolem božích muk u bivaku Ehemalige Gatterlhütte, kde předbíháme druhou část zájezdu, jež šla po klasických turistických stezkách (měli jsme společný nocleh na Knorrhütte). Dostáváme se do soutěsky Gatterl (1 897 m), kde je umístěná branka, která propojuje Německo a Rakousko. Z ní pěšina mírně stoupá až do sedla Feldern-Jöchl (2 041 m). FotogalerieZobrazit fotogaleriiV sedle nám dávají průvodci možnost vyběhnout si ještě na blízký vyhlídkový kopec (cca 2 220 m), kdo nechce může pokračovat v sestupu k autobusu. Já využívám možnosti, protože kdo ví, kdy se zde ještě dostanu, a na kopec jdu. Výhledy na okolní štíty a skaliska se ovšem nekonají, protože ta se zahalila do mlžného pláště. Pěkný pohled se alespoň nabízí do údolí směrem k rakouské vesnici Ehrwald. Dolů jdu kolem pasoucích se krav těsně pod vrcholem kopce a následně po úbočí zpět do sedla. Celý tento okruh mi zabral asi 35 minut. Poté se již nezdržuji a pokračuji v cestě k autobusu. Pěšina nejprve vede po vrstevnici a cca po 1 km začne pozvolně klesat. Jakmile se dostávám do blízkosti horní stanice lanovky Gaistal na místních loukách se v hojném počtu pasou krávy. Ještě o kousek níž se nachází příjemně vyhlížející restaurace. Jdu do ní nakouknout, zda tu nesedí moje banda... A nesedí. Pokračuji tedy v sestupu již po prašné široké cestě a pomalu se vnořuji do stínu lesa. Po cca 2 km přicházím k horní stanici lanovky Ehrwalder Almbahn Bergstation, kde se nachází další restaurace a tady konečně nalézám své lidi. Protože máme ještě čas, dávám si pšeničné pivo řezané kolou. Kupodivu je to velmi dobré. Na závěr nás čeká poslední sestup na parkoviště u dolní stanice lanovky Ehrwalder Almbahn Talstation (1 100 m). To zvládáme za 45 minut. Na parkovišti už čeká autobus a postupně se zde scházíme všichni z obou skupin (teda až na dva členy, kteří zůstali v Garmish-Partenkirchenu). Výlet zakončujeme oslavnou plechovkou českého piva v autobuse (a ne jen jednou…). Zugspitze, turistická mapaKrátké shrnutíSice jsem měl z celého zájezdu ze začátku obavy, ale nakonec ho musím ohodnotit kladně. Zjistil jsem totiž, že není špatné zajít občas na hory ve skupině. V konečném důsledku je taková cesta veselejší. Organizace zájezdu a samotného přechodu byla vynikající. Jediné mínus, které zde spatřuji, je to, že cestovka zájezd zbytečně urychluje. Myslím tím odjezd večer z Brna a příjezd ráno do Německa, následovaný hned přechodem přes Alpspitze. A i když se část cesty vyjíždí lanovkou, jedná se o dost náročný den. Osobně bych spíše uvítal příjezd večer do Ga-Pa, nocleh ve vesnici a následující den začátek samotného přechodu. Jinak když zhodnotím celkově přechod... Musím uznat, že se jedná o náročnou túru. Stoupání i klesání po ferratách je fyzicky náročné. Lidem bez kondice rozhodně nedoporučuju. Ferraty mají maximální obtížnost C a to jen v několika málo místech, to znamená, že se zde vyskytují otevřenější prostory. Mě osobně tato místa nedělají problém. Pokud ovšem někdo trpí závratěmi anebo zažívá nějaké psychické bloky v takovýchto situacích, kdy musí překonat nějakou vzdušnější pasáž, trasu bych mu taky nedoporučil. Jinak se jedná o moc pěknou túru plnou nádherných pohledů na alpské scenérie. Zvláště pak výstup na Zugspitze z Höllentalanger Hütte se mi líbil - nejprve cesta údolím, pak trocha adrenalinu na ferratce, následné upevnění skupinové sebedůvěry na ledovci a pak náročný výstup, opět s adrenalinem, na samotný vrchol. Prostě paráda. Noclehy ve společných noclehárnách na chatách vycházejí na 22 eur, pro členy DAV (Deutsche Alpenverein) na 12 eur. Nutnost je mít vložku do spacáku, deky jsou k dispozici. Přezůvky jsou také na každé chatě k zapůjčení. Teplá voda je vždy placená zvlášť. Polopenze na chatách vychází na 24-28 eur. Pivo cca 4 eura, jablečný střik 3 eura. Lanovka z Ga-Pa pod Alpspitze 17 eur a lanovka ze Zugspitze 7 eur.
Gran Sasso d´Italia a výstup na Pizzo Cefalone, 3denní…
Gran Sasso d´Italia. Nádherné vápencové pohoří, nejvyšší pohoří v Apeninách. Gran Sasso se zvedá nad známým městečkem…
Cesta SNP: Devín - Dukla - Nová Sedlica (11)
Ráno vstávam spolu so slnkom. Rozlepujem oči a prvé čo uzriem je asi 30 slimákov nalezených medzi obe vrstvy…
Corno Grande neboli Velký roh, túra na nejvyšší horu v Apeninách…
Hora Corno Grande (2 912 m, v některých mapách 2 914 m) je nejvyšší horou celých Apenin. Corno Grande…
Góry Bialskie: Neznámé sudetské pohoří v sedle kola
Jezdit na dovolenou na přelomu května a června je skvělé. Počasí přiměřené, v horách ani živáčka. Dokonce… Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusiDalší související články:+ Weisskugel (3 739 m), Ötztalské Alpy+ Lyskamm (4 527 m), Walliské Alpy + Wildspitze (3 772 m), rakouské Alpy + Grand Combin a Dent Blanche, Walliské Alpy + Bishorn (4 159 m), Walliské Alpy + Les Ecrins (4 102 m), Dauphinéské Alpy + Piz Bernina (4 049 m), Východní Alpy + Strahlhorn (4 190 m), Walliské Alpy + Výstup na Mont Blanc (4 807 m), Savojské Alpy + Hřebenovka na Mont Blanc |
|