Turistika: Velká Fatra, přechod doslova kouzelných slovenských hor v babím létě

4denní potulky a fascinující pastelové barvy přírody v nejjižnější části pohoří (2)

Vyrážíme do doliny Drobkov. Bez nějakého pevného plánu. Jen tak se projít a případně se podívat po nějakých těch stopách. Třeba vlka nebo medvěda. Ještě nedojdeme ani k vodopádu, když na prudce se svažující lesní cestě narážíme na padlého jelena, na němž již hodoval medvěd. Hlavně, že fotopasti zůstaly na chatě ve Veterném…!

Fotíme nečekaný nález. Jelen vypadal být zdravý. Pravidelné a mohutné paroží, zdravá srst, čisté oči. Rozhodně nešlo o nemocného jedince. Medvěd lovec není, možná jej strhli vlci? A medvěd přišel až pak? Je to jen domněnka. Až později mi Pavol píše do mailu, že jej mohli trefit pytláci. V této oblasti s pytláky již prý problémy byly. A jelen, než padl, stihl ještě kus uběhnout… Možná, střelná zranění jsme ale nehledali.

Medvěd vybral z jelena zatím jen vnitřnosti, jistě se sem ještě vrátí hodovat. Jen co mu trochu splaskne břich. Vyrážíme proto dále, ať se stihneme ještě vrátit před soumrakem, kdy se sem může medvěd vracet. Stoupáme Drobkovem stále výše. Překvapuje mě, že i zde, kousek od hranice NPR Padva, probíhala těžba. V národním parku…

Západ Slunce z vrchu Smrekov jaksi nad plán

Narážíme na další medvědí stopy. A poměrně čerstvé. Ale nepůjde o medvěda, který hodoval u jelena. To by jeho "kákoška" byla černá, zatímco tato je plná zrní. Asi tento macek vybral někde nějaký krmelec. A obilná zrna mu asi moc nesedla. Prošla trávicím traktem téměř bez povšimnutí…

Čtěte také: Minulá (1) část článku Velká Fatra v babím létě

Stále stoupáme. Dostáváme se k porostům starých stromů, hotový prales. Nečekal jsem, že vyjdeme až sem. Pavol začíná mít obavy zda-li vím, kam jdeme. No sice jsem tady nikdy nebyl, jsme mimo značky, ale vím, že stoupáme na Smrekov. Buď se vrátíme a nebo se přes Smrekov přehoupneme na Královou studni (nebo Královu?, fakt nevím, zda-li je toto toponymum Velké Fatry přivlastňovací).

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Podle sluníčka máme správný směr. Svítí hezky zprava, jen jsem zvědav, jak daleko to na Smrekov bude. Vycházíme na kótu 1 376 m, na které začíná nádherný ostrý hřeben s mohutnými stromisky a malými skalkami. A již je vidět Smrekov. I Ostredok, Ostrá a Tlstá. Tak to jsem fakt nečekal, že se dnes dostanu ještě jednou na hřeben Velké Fatry…

Když dorážíme na vrchol hory Smrekov (1 441 m), začíná Slunce zapadat. Západ je temně rudý, ale neobyčejně fotogenický. Jsme na vrcholu právě v čas. Scházíme do sedla Pod Smrekovom (1 394 m) a cestou na Královou studni omrkneme salaš Smrekovica. Překvapuje mě, že ji Pavol vůbec nezná. No zase zná jiné končiny Velké Fatry.

Medvěd hnědý. Podle posledních sčítání, která jsou ale zatížena velkou statistickou chybou, žije na území Slovenska ve volné přírodě asi 800 medvědů, ale počet může být poněkud vyšší, neboť všechny metody sčítání jsou zatíženy nepřesnostmi. K tomuto údaji se ale přiklání i řada odborníků zabývajících se medvědy.

V odborné literatuře se můžeme setkávat s údaji o počtech od 600 po 1 100 (výjimečně až 1 500 ks) volně žijících medvědů. Ten poslední údaj ale považuji za silně přestřelený a spíše za údaj myslivecké lobby, která má zcela jiné zájmy, než ochranáři …více

Již při čelovkách scházíme kolem skalního zubu zvaného Kráľova skala (1 377 m), na kterém jsem již dnes byl, dolů na Veterné do Dedošové doliny. Temným vzrostlým lesem. To však již za svitu čelovek. Večer na chatě něco málo popijeme, pojíme a poplkáme. Všeho ale tak akorát, abychom byli zítra ráno schopni vyrazit nazpět na hlavní hřeben Velké Fatry.

Ostredok

Z Veterného vyrážíme po úzkém loveckém chodníčku přímo na Ostredok. Výstup je pořádně výživný. Chodník končí u lovecké pozorovatelny. Dále musíme pokračovat po prtích, chodnících lesní zvěře. Otevírají se fantastické průhledy na Ostredok. Překvapuje mě, kolik je tady stop. Hotové dálnice. Ta zvěř není vůbec hloupá. Ví, že zde jsou před lovci v bezpečí. Trefit by je tady sice mohli, ale stáhnout dolů do doliny již ne. Proto sem myslivci chodí jen tiše okukovat…

Kolem pořádného brouzdaliště, kterého zvěř intenzivně využívá, se dostáváme na horní hranici lesa. Na obloze nám dělá společnost orel, jehož temná silueta rozvážně pluje po blankytně modré obloze. A kolem se otevírají úchvatná panoramata Velké Fatry, Turčianské kotliny, Malé Fatry a pohoří Žiar. Kocháme se výhledy na protilehlý Smrekov i vzdálenější vápencová bradla Tlsté a Ostré.

Přicházíme na hranu hřebene, ze kterého se otevřou opravdu vzdušné pohledy do strmého závěru Dedošové doliny, která se hluboko zařezává do masívu vrchu Krížna (1 574 m). Na tu nádheru se přišel podívat i krásně zelený koník. Na konec října je to opravdu nečekaná návštěva. Dokonce i babočka admirál neodolala pokušení využít možná jednoho z posledních teplých dnů tohoto roku…

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Usedáme do trávy. Hrabu v báglu hledajíc vrcholovku. Do pjeruna, já ji nechal dole! Neodpustitelná chyba. Mea culpa! Situaci zachraňuje Pavol, má s sebou nějaké plechovkové pivo. Díky. Na návštěvu pro změnu přilétají ukrákaní krkavci, kteří v teplých vzdušných proudech předvádějí své plachetní i akrobatické umění. Dělám pár záběrů. Na památku.

Na hřebenovou trasu se napojujeme pod Frčkovem, ze kterého se můžeme pokochat výhledy na Starohorské vrchy i Nízké Tatry, Poľanu a Veporské vrchy. Vrcholky Tater se ztrácejí v silném oparu. Přes Ostredok (1 596 m) se přesouváme k Suchému vrchu (1 550 m), od kterého však scházíme pod Bielu skalu (1 385 m) ke kolibě Yukon, která je snad nejkomfortnější stavbou svého druhu na Velké Fatře.

Vrátna dolina a těžba v národním parku…

Od Yukonu scházíme po zprvu nezřetelné, později řádně rozježděné lesní svážnici. Nacházíme další medvědí stopy i "kákošku". Níže se objevují rozsáhlé paseky. Míra těžby v těchto končinách národního parku mě však velice zaráží. Takovouhle spoušť většinou neuvidíte ani v hospodářských lesích…

Skalním kaňonem Vrátne doliny se přes Drobkov (851 m) vracíme nazpět na Veterné. Na chatě u plápolajícího ohně v krbových kamnech (pyromanem se pasoval Pavol) trávíme u vínka a piva druhý příjemný večer. Únava se ale projevuje, nějak se mi zavírají oči, takže uléháme dříve, než včera.

Kozí vrch, Čremošnianské lazy

Posledního dne se musím vydat na cestu k domovu. Cestou se ale opět zastavujeme v dolině Drobkov u jelena. Medvěd tady opět hodoval a z jelena toho moc nezbylo. Je to tady pořádně zválené. Umísťujeme fotopast, na kterou Pavol nakonec přece jen ještě něco uloví. Už se těším, až záběry uvidím. Pak se ještě vydáváme do doliny Selenec k přírodní rezervaci Padva. Pobytových stop tady ale bylo minimum. Pavol měl od zoologičky národního parku za úkol hledat především pobytové stopy vlků. Na ty jsme však štěstí neměli.

Nakonec se ještě zastavujeme na skalní vyhlídce pod Kozí skálou. Tady se to musí doslova "hemžit" rysy. Ideální terén pro tuto kočkovitou šelmu. A nakonec ještě jukneme na Čremošnianské lazy a užijeme si výhledů na večerní Kremnické vrchy.

Krátce po návratu domů mi Pavol píše, že se o jelena zajímá vyšetřovatel. Zda-li přece jen nešlo o pytlačku. Kdo ví. Hned na to mi píše, že právě někde v okolí Drobkova zastřelili vlka. Co? Vlka? V národním parku? Neměl by park sloužit i k ochraně zvěře? A chráněných šelem zvláště? Že prý poľovníci nepovolují ochranu rysa a vlka zároveň a že rys dostal přednost. Jak může myslivecké sdružení určovat co se bude chránit a co ne?…

Na rovinu přiznávám, že hlava mi to vůbec nebere. V národním parku se těží jako o duši. V národním parku se střílí zvěř jako o duši. Nejen vysoká, ale i chráněné šelmy. Developeři si více méně dělají co chtějí. Nějak mi z té rovnice vychází, že ve slovenských národních parcích je po uších "dupán" a perzekvován pouze turista… Že ochranu přírody tady bohužel nikdo nebere vážně a že ochranáři jsou pasování spíše do role statistů, kteří mohou akorát vypisovat pokutové bločky "neukázněným" turistům…

Přesto děkuji národnímu parku za příjemný pobyt na chatě ve Veterném. A zvláště chci poděkovat Pavlovi Š., s nimž jsem se poznal teprve v květnu na vrchu Drieňok, který mi umožnil nakouknout do míst, kam se běžný turista nemá šanci podívat. Budu se těšit na další případné a příjemné setkání.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.