Skorušina (1 314 m n. m.), parádní zimní výstup na nejvyšší horu Skorušinských vrchů z Oravic

Už jste byli na Skorušine v zimě?

Je pár dní do Vánoc. Zima se však zatím příliš nepředvedla a turistika má tak, snad vyjma Kysuc, spíše charakter turistiky brzy na jaře. Přesto máme namířeno i se sněžnicemi na hřeben Skorušinských vrchů a doufáme, že je budeme moci pořádně provětrat alespoň v blízkosti vrcholu Skorušina.

Skorušina dosahuje bez devíti metrů sice jen výšku Lysé hory v Beskydech, přesto je se svými 1 314 m nejvyšším vrcholem poměrně neznámého oravského pohoří Skorušinské vrchy, které od severu lemuje část hřebene Západních Tater. Jeho zalesněné vrcholky se táhnou od Zuberce a Habovky k Oravicím a dále až po Maguru Witowskou. Přestože jsou Skorušinské vrchy ve srovnání ze Západním Tatrami nevysokým pohořím, jsou pohořím přehlíženým docela neprávem.

Na Skorušinou vede množství výstupových tras. Ať již od Habovky po modré a červené turistické značce, z obce Zábiedova po modré a červené značce, z Trstené po zelené značce, z Brezovice po žluté, zelené a červené a nebo od termálního koupaliště v Oravicích po červené turistické značce.

K výstupu si vybíráme červeně značenou trasu od Oravic. Vyrážíme po stejných stopách, kudy jsme na Skorušinou kráčeli před rokem i dvěma během Týdne VHT 2011 a 2012. Trasa je tedy důvěrně známá, jen sníh krajinu pozměnil.

Čtěte také: Skorušina, túra na Skorušinu za výhledy a turistika v Skorušinských vrších

Parkujeme před chatou Lux, kde máme smluvenu vstreču s chatařem, popadáme již zmíněné sněžnice a konečně vyrážíme. Sněhu je kolem 20 čísel a je po ránu umrzlý, takže sněžnice se "zatím" nesou. Kolem malého šlepru pokračujeme po okraji krásné louky, ze které se otevírají pěkné pohledy na Západní Tatry. Jako na dlani máme Červené vrchy, posvátný Giewont, Temniak, ale i Kominiarski Wierch, Osobitou a celou Roháčskou skupinu, tzv. Roháče.

Kolem uzamčené boudy po loukách s roztroušeně rostoucími smrky pokračujeme pod vrchol Blatná (1 143 m) na zpevněnou traverzovou cestu, která vede k nedalekému stožáru rádiooperátora. Cestou přejdeme nalevo příčně k oplocenému vodárenskému objektu. Před ním pokračujeme vpravo strmě vzhůru po lesní cestě vedoucí po spádnici.

Cesta je zprvu úplně holá, pak trochu zledovatělá a konečně se opět objevuje sníh. Po krátkém, ale docela prudkém stoupání jsme konečně na hřebeni Skorušinských vrchů na další lesní cestě. Ta je pěkně zasněžená, ale na sněžnice to stále není. Ještě že jsme ten den nikoho nepotkali, neboť by se asi všichni divili, k čemu že ty sněžnice.

Po cestě tedy pokračujeme vpravo po okraji lesní cesty, která v letním období bývá pěkně rozblácená. I nyní jsou dobře patrné kaluže, které jsou je slabě zamrzlé. Tento úsek je naštěstí relativně krátký.

Cesta opět začíná stoupat a vyvádí nás z lesa na paseky s mladými porosty, které zatím nedokáží zastínit krásné výhledy. Tatry přehlédneme téměř celé, v dálce jsou vidět dokonce Belianské Tatry s nezaměnitelnými vrcholy Muráň a Havran. Jakoby z nadhledu se díváme na Giewont, Kominiarski Wierch, Osobitou, objevuje se i hlavní hřeben Západních Tater s vrcholy Volovec, Klin a Bystrá, která je nejvyšší horou Západních Tater.

K vrcholu to máme již jen kousek, od malého mysliveckého posedu téměř po rovince. Až tady je sněhu tolik, že by se sněžnice šikly. Ale protože tudy před pár dny již někdo šel, je cesta prošlapaná a sněžnice proto ani nenasazujeme. Na ten kousek to fakt nemá cenu.

Na plochém temeni s loukou, která je obklopena vzrostlým lesem, nás čeká turistický přístřešek s vrcholovou knihou, rozcestník, ale především kovová rozhledna, ze které se otevírají fantastické rozhledy. Přehlédneme nejen celou Oravu s nápadnou Oravskou přehradou, Babí horou a Pilskem, ale i Oravskou Maguru, Malou Fatru s tlačící se vrstvou inverzní oblačnosti, Velkou Fatru a Nízké Tatry a nám již známé Tatry a Chočské vrchy.

Výhledy na Tatry se však rok od roku horší, neboť mladé smrkové porosty začínají clonit výhledy. Pamatují si svou první návštěvu tohoto vrcholu a rozhledny, kdy výhled na Tatry byl dokonalý…

Výhledy jsou sice fajn, sluníčko krásně svítí a světlo k focení je fantastické, avšak musíme se vrátit do Oravic (stejnou cestou), neboť ještě dnes se musíme dostat nazpět do ČR. Celá trasa i s kochačkou nám zabrala asi 4 hodiny. Celkové převýšení činilo asi 550 m a délka trasy necelých 10 km.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.