Výstup na Rysy (2 499 m n. m.) ve Vysokých Tatrách v zimě, vysokohorská turistika na Slovensku

Tatranské pastorále podruhé

Od úspěchu na Mont Blancu přišly dva výprasky v podobě Grossglockneru a Rysů, hor, které jsou součástí mého projektu. Ač tyto dva neúspěchy byly výrazně ovlivněny podmínkami pozdního podzimu, stále v hlavě hrály dokola stejnou písničku. Před rokem jsem ještě ani nepomyslel, že bych lezl v zimních podmínkách na nějaký kopec, ale už jsem byl horami tak pohlcen, že začátkem ledna jsem zkrátka musel někam vypadnout. Absťák byl dlouhý a nekonečné cviky v domácích podmínkách mě neuspokojovaly.

Zimní rozjímání

Jenže kam vyrazit? Je únor a jakákoliv hora pod sněhem má úplně jiný rozměr. Zkušenost minimální, touha obrovská. Hlava říká jediné - zkus terén, který znáš. Rysy. Martin, průvodce z Glockneru, říkal, ať tam jdu s někým zkušeným. Nějak jsem tuhle větu dal do pozadí myšlenek a začal střádat plány. Cesta byla jasná - klasika uzavřenou cestou z Popradského plesa, přes Váhu na vrchol.

Koncem ledna jsem začal vytáčet čísla bývalých parťáků. Nechtěl jsem s nikým cizím. Počasí dlouhodobě super, takže jsem jen čekal, kdo se chytne. Narazil jsem na internetu na jednu holku z Kroměřížska, která před týdnem vyšla Gerlach. Věděl jsem, že dva víkendy po sobě bude těžko sbírat síly, ale byl jsem neúnavný. Přesto návnada nezabrala a první vlnu pěného počasí jsem s nikým nevyužil.

Čtěte také: Přechod přes Rysy aneb po stopách turistů císaře pána

Trošku na mě padla deka, mrzutost. Chápal jsem, že zkušeností v naší partě na zimní výstup nikdo z nás neměl. Blížilo se opět pěkné počasí a já znovu žhavil dráty. K tomu jsem přidal inzerát. Znova jsem byl odmítnut. Až na Horalku ( budu jí tak říkat ). Dali jsme kafe a já věděl, že ta holka do toho půjde. Rysy jsem vyhandloval za slib, že jí pomůžu na nějakou alpskou trojku. Takže hurá balit.

Brno - Popradské pleso

Pátek 10.2.2017 startuji Astřičku ve 14 h a za hodinku nabírám Horalku. Cesta je v klidu a v půl sedmé přijíždíme k vlakové stanici Popradské pleso. Převlékáme se, protože teplota se mírně změnila a pomalu vycházíme hodinkovou procházkou k hotelu. Začíná opět nudná pasáž po zledovatělé cestě. Už v těchto místech musíme dávat pozor na kolize. Za svitu čelovky procházíme lesní cestou a mluvíme nahlas, s domněním, že nás nebudou obtěžovat tatranští medvědi…

V 19:15 h otevíráme dveře hotelu a už se těšíme na teplý pokoj. Vybalujeme, já jsem zvyklý vše vyskládat do skříně, ale Horalce se moc nezdá čistota interiéru. Vzhledem k tomu, že mám ručník do rezervy, nabízím ten hotelový jako potah na židli. To bych do té holky neřekl, fajnovka J. Musím, ale uznat, že prostředí hotelu je výborné. Při skleničce osmileté whisky domlouváme ranní vstávání a start. Uleháme unaveni po cestě, možná i po kávovém rumíku.

Popradské Pleso - Žabí plesa

Budík mi řinčí v pět hodin, ale jsme domluveni na start v šest, tak ještě zavírám oči. Sousedka se ani nehne. Nakonec odcházíme téměř o hodinu později, než jsem původně chtěl.

V 6:49 zapíchávám hůlky do sněhem udupaného chodníku k Žabímu potoku. Sníh je spíš uježděný od skalpů. Opět dlouhá a nezáživná spodní pasáž. Přesto se kocháme vycházejícím sluncem nad Satanem. Po asi 20 ti minutách přicházíme k rozcestníku, který je z větší části pod sněhem. Ten hlásí, že je chodník k Chatě pod Rysmi uzavřen, což nás nepřekvapuje a pokračujeme právě tímto směrem. Kluci na lyžích trochu změnili stopu a díky tomu nepřecházíme odstavený most nad potokem, ale stoupáme strměji k Žabím plesům.

Tentokrát ale nejdeme chodníkem, který se klikatí směrem doprava, ale vydáváme se podle směrovek na levou stranu. Trochu mě to zneklidňuje, protože mám pocit, že čas, který jsme získali prudkým stoupáním, zase ztratíme obcházením ples. A je to tak, přesto díky svižnému tempu Horalky jsme na tom časově dobře.

Přechod Žabích ples, která jsou samozřejmě zamrzlá a pod sněhem, je nekonečný. Snažím se kochat horami, do kterých se opírá ranní sluníčko a nad hlavou azurové nebe slibuje úžasný den. Připomínám si místa, kde jsme v listopadu došli a my viděli daleko méně než dnes. Nacházím se tam, kde mé tělo po dva měsíce chtělo být. Opět venku, v horách. Pauzu dáváme na jakési plotně plesa. Horký čaj přichází vhod a půlka horalky… doplní energii.

Žabí plesa - Sedlo Váha

Po svačince nasazujeme mačky a jdeme vstříc asi nejstrmějšímu úseku, který se nachází nad plesem. Část fixních lan je pod sněhem a než se dostaneme k nim, musíme prošlapávat cestu. Jdou vidět stopy někoho, kdo vyrazil dříve, ale vzhledem k tomu, že se jedná o uzavřený úsek, musíme si pomoci sami. Propadáme si místy téměř po pás, ale nakonec držím lano a přitahuji se směrem vzhůru. Trošku nešikovně mě zavazí hůlky, ale přitahování mě zrychluje. Horalka mě s odstupem v pohodě stíhá a já můžu udělat pár fotek z této pěkné pasáže.

Po první části měním hole za cepín, ale za chvíli zjišťuji, že to bylo zbytečné, protože svah po jistících řetězech zase mění sklon v mírnější. V krásném čase na nás vlevo vykukuje chata a vpravo se tyčí Ťažký štít. Po dlouhé době kouknu na hodinky a 10:25 značí, že jsem na tom dobře. Super, chata má otevřené okenice a já si myslím, že si na chvíli v ní dáchneme. Ovšem Horalka zavelí, jdeme dál. Tak tady mě dostala. No nic, tak jdeme.

Stoupáme sedlem a tady začíná moje utrpení. Cesta sem a tam mě dostává a Horalka mi utíká. Zjišťuji, že dnes piji neobvykle víc než jindy a mám obavu, aby vody bylo dost. V půli sedla sahám do kapsy a vytahuji energetický gel. Tolik osvědčený nakopávač. A teď mi opět pomáhá na těch 20 minut, které jsou na vršek sedla. Krásná scenérie se nám nabízí. Vrchol Rysů sice ještě nevidíme, ale Ťažký štít s Vysokou, Ganek a Lomnický štít, to je prostě nádhera. Je třeba ovšem vyrazit dál.

Sedlo Váha - vrchol Rysů

Opět stoupáme, ale tentokrát po takové plotně k hřebínku. A potkáváme prvního člověka toho dne, který sestupuje zřejmě stejnou cestou, jakou my jdeme vzhůru. Ještě pod hřebínkem je nepříjemné stoupání, kde zase musím prošlapávat cestu a zase se zadýchávám. Voda mě vždy probere a za chvíli stojíme na skalnatém výběžku, odkud vidíme náš cíl a několik šťastlivců, kteří na něm stojí. Zdá se to být kousek, ale čeká nás technicky nejobtížnější pasáž.

Závěrečný hřeben je tvořen ze třech vrcholků, mezi kterými procházíte svahem s propastí končící někde 500 metrů pod vámi. První skalnatý traverz je asi nejhorší. Hodně úzkým chodníkem širokým na jednu stopu opatrně obházím skálu zejména za pomoci maček. Cepín nejde zarazit, protože na skále je ledová krusta. Snažím se aspoň trochu si cepínem pomoci. Dva těžké kroky a jsem za skálou. Ohlednu se a vidím, že Horalka má problém.

V části právě těch klíčových dvou kroků se zasekává a její sebevědomí dostává trhliny. Snažím se jí pomoct, zejména přesvědčit, aby více věřila mačkám a cepínu. Zůstáváme tady asi 15 minut. Já stojím ve svahu a mrznu při pohledu na zlomek zoufalství v jejích očích. Dokonce mi říká, ať jdu sám. Tady samozřejmě každý musí zvážit své schopnosti, protože chybný krok má fatální následky.

Snažím se psychicky podporovat, ale popravdě mě i napadla myšlenka, že by se mohlo něco stát. Asi hora zkouší naší vůli, trpělivost a pokoru. Po 15 minutách dělá Horalka ty dva důležité kroky a je u mě. Klobouk dolů, musela v sobě zlomit pochyby a najít sílu odhodlání to risknout a jít dál.

Každopádně lezeme svahem nahoru. Nepříjemný výstup po skále na závěrečný hřeben už nás nemůže zastavit. Míjíme slovenský vrchol Rysů (2 503 m) a už jen pár metrů nás dělí od našeho cíle. Je 11.2.2017, čas 11:15 a my stojíme u polské značky označující výšku 2 499,6 m na nejvyšším místě Polska. V tu chvíli jsme úplně sami. Gratulace a vítězné objetí nás chvíli zastaví v čase.

Emoce tentokrát se mnou cloumají a jsem na měkko. Kolem nás nejvyšší hory Tater a pod námi vzdušné peřinky v podobě inverze a nebe jako moře. Prostě vše co jsme si mohli přát, nás potkalo. V pár minutách vylézají z polské strany další horolezci a vrchol se začíná plnit. Čekáme až paraglidistka otevře padák a pomalinku se chystáme na návrat. Přece jen jsme v půlce a hory dokážou být nevyzpytatelné.

Rysy - Popradské pleso

Po hřebíncích sestupujme opatrně, ale bez problémů. Mineme z naší strany vůdce s klientkou a přicházíme ke kritickému místu. To co jsem očekával, se stalo. Tím, že prošlo pár lidí, se vytvořil pevný chodníček a Horalka málem nepostřehla, že prošla místem, které jí zkomplikovalo život. Chtěl jsem jí to říct, až to projde, ale poznala to sama…

Sestup sedlem jde rychle, a my opět vzhlížíme na Vysokou. Pauzu si dáváme u chaty. Doufal jsem, že bude v tuto dobu otevřeno, ale dveře jsou zamčené. Jdu se podívat na autobusovou zastávku, v kolik nám to jede dolů. Bohužel v době pracovního volna je výluka a tak musíme po svých. Sedáme si na lavičku před chatou, vytahujeme zásoby a chvíli si povídáme při pohledu na horský masiv.

Posílení vyrážíme dolů. Čeká nás už jen zajištěný úsek, který ale zdoláváme s klidem. Na plese sundáme mačky a pozvolna jdeme do údolí. Uprostřed plesa se zastavujeme a naposledy se ohlížíme. Vrchol zahalují mraky a já si říkám, že jsme to krásně vychytali. Sluníčko se stále opírá a my odhazujeme svršky, až jdeme k potoku jen v tričkách.

Kolem nás procházejí dva horalové s hodně velkým nákladem. Znak na rameni označuje horský spolek, ale asi nemají sílu nás legitimovat. Každopádně takhle zkušení borci zřejmě vynáší zásoby na chatu a dává jim to hodně zabrat. Letmý pozdrav a za chvíli šlapeme po magistrále k hotelu. U plesa stojíme v 14:20 a Horalka mi povídá, ať se podívám na druhou stranu. Kolem jezera si to mašíruje nekonečně dlouhý had turistů, možná lázeňských šviháků.

Vítězná Plznička jako přípitek a pomalinku mažeme magistrálou k autu. Po silnici sjíždí skialpinisté a je tady docela rušno. Za slabou hodinku sedáme do auta a vracíme se zpět domů. Bylo krásně a po dálnici vymýšlím další akci… Alpy v zimě.

Závěr

Rysy v zimě nelze hodnotit jako romantický výlet, právě naopak. V listopadu jsem poznal, že i tyhle malé velehory v Tatrách nedají nic zadarmo a hora má stále hlavní slovo. V únoru nám vyšlo úplně vše, o to možná jednodušší se to může zdát. Kromě jištění a závěrečného hřebene je to v zimě krásný výstup v podobě přípravy na sezónu a stojí za to Rysy zkusit.

Já jsem moc rád, že jsem poznal dalšího člověka, kterému hory přirostly k srdci a měl jsem možnost prožít krásný zážitek v Tatrách. O to významnější je to pro mě, že jsem byl v roli lídra a neskutečně jsem si to užil se vším, co k tomu patří. Díky Horalko!

Technické údaje

• Výška: Rysy 2 499 m, nejvyšší vrchol Polska
• Trasa: Popradské pleso - Žabí potok - Žabí plesa - Sedlo Váha - Rysy, klasická cesta v zimě uzavřená
• Čas: 4:36 h
• Ubytování: Hotel Popradské pleso, 18 euro noc, berou ČHS a Alpenverein, pivo 2,70, halušky 4,10

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.