Rudawski park krajobrazowy, turistika a vybrané trasy v Polsku v Rudavském přírodním parku

Turistika ve stínu Krkonoš

Rudawski park krajobrazowy (Rudavský přírodní park) najdeme na polském území těsně za hranicemi s naší republikou. Protože spočívá ve stínu známějších Krkonoš, bývá turisty často přehlížen; to ale neznamená, že nestojí za návštěvu. Proto se do něj podívejme.

Já svůj jednodenní výšlap začínám na Pomezních boudách, kam se ráno přepravuji autobusem. Tentokrát nemířím na Sněžku či do Rýchor, kam vyráží převážná většina návštěvníků, ale překračuji státní hranici. Jelikož čáru už několik let nikdo nestráží, jsem u sousedů coby dup, přičemž si znovu vybavím, že se tady člověk musel kdysi legitimovat.

Čtěte také: Rudawski park krajobrazowy neboli Rudavský přírodní park

A kdyby jen to! Jednou nás při návratu z Polska, kam jsme se vypravili na kolech, zastavil důležitý - slovo "důležitý" doporučuji nahradit jiným ekvivalentem - český pohraničník, nějak jsme mu nepadli do oka. Chvíli to dokonce vypadalo, že nás pošle zpět do Královce u Lubawky, neboť jsme k našim sousedům přejeli na tamním přechodu a celníkovi se nelíbilo, že se vracíme do vlasti jinudy. Nakonec nás naštěstí pustil, ještě že tak. Šlapat stejnou cestou do Trutnova by se nám nechtělo, kdo ví, jestli by nás celník nepřinutil k nezákonnému překročení hranic.

V Polsku navazuji na žlutou turistickou značku. Nejprve sestupuji po silnici a následně se ubírám lesem, dostávám se do Kowarského sedla (Przełęcz Kowarska), jež protíná silnice. Za ním konečně začíná Rudawski park krajobrazowy, cíl mojí dnešní cesty. Od roku 1989 běží o chráněnou oblast o rozloze 15 705 ha. Samotný název "Rudawy" upozorňuje na těžební činnost, která v těchto končinách probíhala už ve středověku.

Já si zatím nechám o kutání pouze zdát a poměrně dlouho postupuji lesem. Jehličnatý porost opouštím nad Czarnówem. Z luk se otevírá výhled, při němž hraje hlavní roli Wielka Kopa (871 m). Protože coby neskromný jedinec požaduji víc, nespokojuji se s nabídkou a nořím se opět do porostu.

Stoupám a nechávám za zády poměrně slušnou cestu, ubírám se po úzké pěšině klikatící se mezi stromy. Netrvá dlouho a zjevují se první skalky, které jako by mi s předstihem zvěstovaly, že se dostávám na Skalnik, což je s 935 metry nejvyšší bod chráněné oblasti.

Na vrcholu se nachází vyhlídka, z níž se nabízí neobvyklý pohled na Krkonoše. Těm vévodí královna hor čili madam Sněžka, svahy na severní straně jsou výrazně prudší, než je tomu v našich luzích a hájích. Na úbočí masivu se krčí středisko Karpacz, v němž to, aspoň mi to tak pokaždé připadne, žije mnohem víc než u nás např. v Peci pod Sněžkou nebo ve Špindlerově Mlýně; z turistických zajímavostí uvedu dřevěnou svatyni Wang.

Další město se nachází o poznání blíž, jedná se o Kowary. V těch lze kromě starobylého centra navštívit Park miniatur památek Dolního Slezska. Shromáždili do něj modely paláců, hradů či zámků z celé oblasti a mezi nimi neschází ani Sněžka; naši republiku - aspoň tomu tak bylo v roce 2015 - prezentují zámky ve Vrchlabí a v Jilemnici.

Pokud se k horám obrátíme zády a pohlédneme k severu, zaujmou nás asi nejvíc dva kopce, které leží kousek od sebe. Tentokrát, jelikož jsou v zákrytu, nepřipomínají svým tvarem ženská ňadra, jako je tomu při pohledu od Krkonoš, vůbec to ale nevadí. Jedná se o Krzyżnou Góru (654 m) a Sokolik (642 m). Na obou vrcholech se nachází pěkná skalní vyhlídka především na Krkonoše.

Přestože ze Skalniku vyrážím na sever, až k těmto kopcům dojít nemíním. Klesám po úzké stezce a s občasnými pohledy na blízký lom scházím do Rudavského sedla (Przełęcz Rudawska - 739 m). Z toho pokračuji po široké lesní cestě a dostávám se pod horu Wolek (878 m).

Nedá mi to a vystupuji na vrchol, kde stojí kříž věnovaný už zesnulému papeži polské národnosti. Snad nemusím připomínat, že se jednalo o Jana Pavla II. Nejvyšší bod je zarostlý a výhledy nenabízí, naštěstí se lze rozhlédnout z úbočí. Hlavní pozornost k sobě opět přitahuje Wielka Kopa, na opačné straně vykukuje v průhledu mezi stromy Sněžka.

Kdybych z Wolku pokračoval po modré turistické značce, došel bych do turisticky atraktivních míst, jimž dominují např. Starościńskie Skały, Skalny Most či zřícenina hradu Bolczów, jejž založil v roce 1375 svidnicko-javorský rytíř Bolcz. Zapomínat nesmím ani na Sokolik a Krzyżnou Góru či Husitské skály (Husyckie Skały), z nichž v roce 1434 při nočním úprku spadl do údolí oddíl kališníků.

Já mám jiné plány. Kousek se vracím a přestupuji na žlutou značku. Scházím a krátce šlapu po silnici, následně se dostávám do Redziňského sedla (Przełęcz Rędziňska - 723 m). Z toho stoupám na dříve pozorovanou Wielkou Kopu (871 m). Závěrečný úsek je poměrně výživný, jde se přímo vzhůru.

Konečně se ocitám na vrcholu. Výhled je kvůli porostu nulový; škoda, že zde nestojí rozhledna, jak tomu bývalo před pár desítkami let. Do dnešních časů se zachovaly pouze základy věže. Kromě malé skalky mě upoutají i igelitové pytle na odpadky, jež jsou rozvěšené na větvích stromů, jedná se o předzvěst toho, že se dostávám do hojně navštěvovaných míst. Sotva ujdu pár metrů, výrazně přibude turistů; k polštině se občas přidá i čeština.

Důvod zvýšeného počtu lidí je nasnadě, dostávám se k Barevným jezírkům (Kolorowe Jeziorka). Vodní plochy vznikly propadem starých důlních šachet a liší se od sebe zabarvením hladiny, změnu mají na svědomí kysličníky kovů, jež se zde těžily (hlavně železo a měď).

Při sestupu z Wielke Kopy přichází jako první na řadu Zielony Stawek alias Czarne jeziorko, jež se nachází ve výši 730 metrů nad mořem. Co je zajímavé, dolík je stejně jako při mojí první návštěvě před několika roky totálně vyschlý, a tak by mne docela zajímalo, kdy prohlubeň viděla vodu naposledy.

Pokračuji v sestupu a na chvíli mě vyděsí široká vyježděná cesta, nebudují na Wielkou Kopu dálnici? Něco takového by bylo strašné! Naštěstí mě opět pohlcuje les a přicházím k Błękitnemu (též Szmaragdowe či Niebieskie) Jeziorku. To se nachází ve výši 635 metrů nad mořem a obklopuje ho bujný porost, barva vody je zelená až modrá.

Ještě zajímavěji působí Purpurowe (Czerwone) Jeziorko, jež nalezneme v prohlubni bývalého dolu v nadmořské výšce 560 metrů. Hladina je sytě rudá, zbarvení má na svědomí pyrit, jenž dříve představoval hlavní zdroj síry pro výrobu kyseliny sírové.

Oficiální údaje uvádí, že se délka jezírka blíží ke 430 metrům a šířka ke 110 metrům, klidně se ale vsadím, že je tomu tentokrát jinak. Po loňském suchém létě je hladina o něco nižší, než tomu bývalo dřív. I tak ale působí jezírko úchvatně a obklopeno skalkami vypadá, jako by ho vyňali z pohádky. Není proto divu, že k němu míří plno návštěvníků.

Na závěr zmíním i Zołte Jeziorko, jež vedle svého tmavě červeného sourozence působí poměrně nevýrazným dojmem, má zkrátka smůlu. Vzápětí opouštím park a dostávám se na parkoviště; jak pozoruji, výběrčí peněz nastřádá při značném množství vozidel pěkný balík. V mém případě má smůlu, nejsem motorizovaný.

Scházím do obce Wieściszowice, kde na blízkost jezírek upozorňuje nejedna cedule, a pokračuji do Marcizsówa. Tam mám konečnou. Do vlasti se vracím vlakovým spojem, který v sezóně jezdívá mezi Jeleniou Górou a Trutnovem; ke zvláštnostem trasy platí, že se na polském území platí zlotými a na našem korunami. Člověk zkrátka musí tahat dvě měny.

Tím moje návštěva příjemné krajiny nadobro končí, pevně ale věřím, že zase do ní po nějakém čase znovu zavítám.

Starohorské vrchy křížem krážem, dvoudenní túra po…

Starohorské vrchy jako soused mnohem známější Velké Fatry resp. Nízkých Tater stojí tak trochu…

Na Elbrus přes Pik Terskol, výstup na nejvyšší horu Kavkazu…

"Ne! Nechci si to ulehčovat, ani náhodou! Do lanovky mě nikdo nedostane, takový kopec by mě ani…

Klima v době ledové v České republice, vrcholná fáze…

Poslední doba ledová (tzv. würmský či viselský glaciál, podle toho hovoříme-li o alpínském a nebo…

Toulání v Bílých Karpatech, trojdenní putování částí…

Bílé Karpaty jsou pohoří táhnoucí se podél česko - slovenské hranice, konkrétně od měst Púchov či…

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.