Poľana entomologická, sopečná Poľana v oblasti Slovenského středohoří křížem krážem

Nejvyšší sopka Slovenska 4 dny křížem krážem (1)

Poľana. Nádherné, přesto turisty spíše opomíjené pohoří středního Slovenska. Hluboké lesy s asi čtyřicítkou medvědů, pastviny s pasoucími s kravičkami a ovcemi, pralesy a především obrovská kaldera dávné sopky, která rozlohou patří k největším nejen na Slovensku, ale i v Evropě. A k tomu všemu mimořádně bohatá fauna i flóra s mísícími se populacemi horských i panonských druhů.

To vše byly důvody k tomu, aby byla Poľana vyhlášena chráněnou krajinnou oblastí (r. 1981) a později i biosférickou rezervací (r. 1990). Přestože jsem před Polanu procházel již několikrát, v polovině července se opět stává mým cílem. Jsou vedra a hrozí bouřky, do Tater nemá cenu jezdit. Navíc nemusím davy lidí. Nejen na 1. máje, ale ani na horách. Poľana bude opravdu ideální cíl.

Čtěte také: Sopky na Slovensku, přehled pohoří vulkanického původu

Kupuji zpáteční jízdenku do Banské Bystrice. Z Ostravy to koštuje nějakých 557 Kč. Škoda, že se na trase do BB nepředhánějí dopravci v cenách. Tak jako na trase do Prahy… Připojuje se i kamarád Gřešek, doufal jsem, že si to na poslední chvíli nerozmyslí. Nerozmyslel.

Hrochoťská dolina, Bátovský balvan a Kyslinky

Vlak přijíždí do Banské Bystrice včas. Dokonce se setkáváme s největším slovenským trekerem Mirem. Sice jsem moc nevěřil, že se ukáže, ale ukázal. Na druhou stranu se mu ale opět "nedá". No co naplat, blíže k Banské Bystrici to turistikování naplánovat nešlo…

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Přesouváme se do obce Hrochoť (636 m), vsi ležící v západním podhůří Polany při ústí Hrochoťské doliny, která nás přivede přímo do centra zerodovaného zbytku původní sopečné kaldery. Poľana (1 458 m) je nejvyšším bodem původního kuželu sopky, která byla aktivní v mladších třetihorách před asi 15 až 13 milióny lety. A také je nejvyšším vrcholem celého pohoří Poľana a zároveň celého Slovenského středohoří.

Na vrcholu své aktivity mohl kráter Polany dosahovat výšky až 2 500 metrů. Možná i více. Dnes má erozí rozrušené torzo kaldery Polany průměr až 6 km, hloubku 800 metrů a rozlohu okolo 30 km². Jedná se o vyhaslý stratovulkán, na kterém se střídají vrstvy méně odolných hornin s odolnějšími vrstvami výlevných hornin, láv.

V Hrochoti je hospoda zavřena, otevírají až ve čtyři odpoledne. Tak dlouho ale čekat nemůžeme. Snad si to budeme moci vynahradit později. Z Hrochotě vede na rozcestí Hrochoťský mlyn (455 m) žlutá turistická značka, kde se připojuje k modré značce vedoucí sem od jižněji ležící obce Očová. Cesta Hrochoťskou dolinou, jejímž dnem vede asfaltka, je poměrně fádní. Jistým zpestřením je Bátovský balvan, obrovský skalní blok sopečného materiálu, který se zřítil na dno říčky Hučava.

Přes rozcestí Jánošíkova skala (600 m) vede modrá značka až do lesnické osady Kyslinky, do které se dá dojet i autem. Naštěstí při vstupu do obce stojí po levé straně bufet "U horára", kde si dáváme nějaké to pivko a také vynikající horalský sendvič. Kyslinky (765 m) leží přímo ve středu kaldery bývalé sopky. V minulosti sem jezdila Víglašská lesní železnice s rozvorem 760 mm a délkou asi 23 km.

Bivak v sedle Príslopy a Horský hotel Poľana

Sluníčko svítí, tu a tam se ale obloha zatáhne a pohrozí bouřkou. U horára se sedí ale příjemně. Nakonec přece jen ale musíme dopít poslední pivo a vydat se vzhůru. Dnes nás čeká již jen pár kilometříků do sedla Príslopy (956 m).

Pod sedlem jsou ohrady pro ovce, bačové tady pěkně "vytáčejí" své ovečky. Já se seznamuji s místními hafany, kteří jsou zprvu hodně nedůvěřiví, nakonec se ale nechají podrbat i za uchem. Největším kámošem se stává štěně, které se teprve zaučuje řemeslu strážení ovcí. Však na Polaně je to třeba, tu a tam se tudy mihnou vlci a v pohoří se k tomu potuluje kolem 40 medvědů.

V sedle Príslopy je pěkná bouda (opravená salaš), která se dá využít k bivaku. A také přístřešek u lovecké chaty pro případ, že by bylo v boudě plno. U něj je upravený pramen vody, který má vodu i nyní v červenci. Alespoň pro ní nebudeme muset chodit nikam daleko.

Noc je hrozně teplá, musím spát s rozepnutým spacákem. Ráno vyrážely ovce na pastvu s kutečně zavčasu, nechceme zůstat příliš pozadu. Proto již po sedmé šlapeme ze sedla pěkně svižně vzhůru. Po žluté turistické značce směr Drábovka (1 251 m). Z jedné z vyhlídek jsme odměněni výhledy k jihozápadu k zalesněným hřebenům pohoří Javorie a Štiavnické vrchy.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Stoupání je skutečně výživné, člověku se hned po ránu pořádně rozproudí krev v těle. Jak to říkal ten ujko v Budmericích? "Joj, ta turistika je ozaj vrcholný šport…" Chodník se konečně napřimuje a již je tady rozcestí Suchohradná (1 270 m). Čekám na Romana (Gřeška), nějak se v tom kopci kousnul. Začínám být již docela nervózní, protože zpoždění narůstá. Nakonec je prozváním, zda-li se něco nestalo…

Po loukách a lesem konečně docházíme k Horskému hotelu Poľana. Hotel je sice uzavřen, avšak funguje tady alespoň bufet. Denně od 09.00 do 20.30, v sobotu a v neděli od 08.00 do 19.30. Zvoníme a dáváme si konečně pivko. Sice mají pouze láhvové, avšak je potřeba se za výstup odměnit… Navíc dnes máme hromadu času, Poľanu jsem pojal především jako fotografický "lemra čundr" s cílem nikoliv polykat desítky kilometrů, ale nafotit motýly a brouky. I další bezobratlé. Prostě je to spíše taková entomologická výprava prokládána degustací místních piv…

Turistická útulna Javorinka

Pivo nám docela zachutnalo, takže jsme se u zdroje zdrželi celé dopoledne. Nakonec ale zvedáme kotvy a pomalu se přesouváme k útulně Javorinka naproti kótě Javorinka (918 m) ve stejnojmenném hřebeni. K ní se dostaneme po obslužné silničce vedoucí k horskému hotelu. Cestou fotím množství poletujících motýlů, brouky a další potvůrky. Fotek na kartě utěšeně přibývá.

K turistické útulně Javorinka je to jen nějakých pět kilometrů. Opravdu není na spěch. Dnes tady přespíme a užijeme si nádherných výhledů na hřebeny obkružující město Hriňová. A já toho využívám k focení dalších motýlů, kterých tady stále poletuje velké množství. V červnu by asi byly větší úlovky, ale i s těmi červencovými jsem navýsost spokojen.

Kolem se producírují kravky, které spásají zdejší louky. Nakonec uměřená pastva či kosení je jednou z nezbytných podmínek pro zachování vysoké biodiverzity lučních ekosystémů. Jinak zarostou náletovou dřevinou a křovinami a druhová pestrost živočišných (i rostlinných) společenstev dostane pořádně "na zadek"…

Však si jen srovnejte louky kolem nadmořských výšek 800 až 1 000 metrů na Polaně či v Bílých Karpatech a v místech, kde pastva byla zrušena. Kde spatříte více motýlů, kde naleznete bohatší rostlinná společenstva…

Sluníčko se začíná klonit k obzoru. Na útulně jsme stále sami, večerní idylka nemá c hybu. Sice jdu na kutě poměrně brzy, to však jen proto, abych mohl po půlnoci vstát a užít si hvězdné oblohy. A vyfotit Javorinku spolu s Velkým vozem, aby měl i Honza Petřík, který s námi léta jezdil na Týden VHT (a kterého pro případ, že by tento odstavec četl, zdravím), o čem přemýšlet. Sice nesvítí Měsíc, takže útulna nebude moc nasvícena a na obloze bude příliš hvězd, přesto…

• Dokončení článku

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.