Průvodce |
Karpattreky |
Horolezectví |
Cykloturistika |
Cestování |
Lyžování |
Příroda |
Soutěže |
Aktuality |
Zajímavosti |
Kalendář |
Napsat článek |
Reklama |
Více… |
|
 |
||
| Poslední aktualizace: 28.9.2020 |
|
Treking > Treky, turistika > Otrhance neboli Ošarpance, hezká túra v slovenských Západních Tatrách
Otrhance neboli Ošarpance, hezká túra v slovenských Západních TatráchHřeben Otrhance v Západních Tatrách28.3.2012 | Otakar Brandos
Hřeben Otrhanců představuje k jihu vysunutý masív, který vymezují dvě populární doliny Západních Tater - Račková dolina od východu a Jamnícka dolina od západu. Otrhance, byť mám raději v mapách nepoužívané pojmenování Liptáků Ošarpance, představují mohutnou rozsochu Hrubého vrchu (2 137 m) ležícího na hlavním hřebeni. 
V hřebeni Otrhanců, které náleží do geomorfologického okrsku Liptovské Tatry, leží druhý nejvyšší vrchol Západních Tater - Jakubiná (2 194 m), která je o 10 metrů vyšší než protější Baranec (2 184 m), ale o 54 metrů nižší, než nejvyšší hora Západních Tater - Bystrá (2 248 m). Hřebenovka Otrhanců (Ošarpanců) je krásná, ale také poměrně vzdušná a skalnatá. Prostě hřebenovka pro orly, na které se budete moci kochat fantastickými výhledy do dolin i na okolní vrcholy i pohoří. Trasa je bez technických obtíží, patří ale, vzhledem ke své délce a převýšení, k těm obtížnějším. Problémy s dopravou na nástup túryDostat se dnes veřejnou dopravou z Liptovského Hrádku do ústí Račkové (Úzké) doliny je problém. Autobusem se dostanete do Pribyliny (k Muzeu liptovské dediny), dále musíte šlapat po asfaltce po svých. Linka sem nezajíždí, alespoň já žádnou nenašel - www.sadliorbus.sk. Ani v minulosti jsem nebyl úspěšnější. Pokud nemáte auto, počítejte navíc s osmi kilometry chůze (necelé čtyři kilometry tam a to samé nazpět)… Čtěte také: Roháče a Liptovské Tatry, dvoudenní přechod Koliba pod Pustým v Jamnícké dolině v Západních Tatrách slouží jako místo legálního a Správou TANAPu povoleného noclehu při přechodu hlavního hřebene Západních Tater. Spolu s kolibou pod Klinom a Žiarskou chatou je jednou z mála možností nocování v nitru tohoto krásného pohoří. Kolibu nalezneme asi 10 minut pod rozcestím s dolinou Zahrádky, odbočkou do Žiarského sedla pod krátkou rozsochou vrcholu Smrek (2 093 m) zvanou Krátka. 
Koliba leží na malé mýtince hned u modře značeného turistického chodníku v nadmořské výšce asi 1 160 m, který vede od Pribyliny (zelená značka), resp. od ATC Račkova dolina do Jamníckého sedla. Minout ji tedy nemůžete… Na túru na Otrhance je potřeba vyrazit poměrně brzy. Tak, ať túru stihnete do setmění. Pokud neplánujete vícedenní přechod a nepočítáte s noclehem v útulně pod Pustým v Jamnícké dolině či na chatě Jakubiná (ti uvyklejší na větší komfort). Já, ač rozhodně nejsem ranní ptáče, vyrážím brzy po východu Slunce z rozcestí Úzká dolina - ústie (890 m). Chci se vyhnout při stoupání polednímu vedru. Na hřebeni mu ale tak či tak neuteču. Dále pokračuji po modré turistické značce (TZ) proti proudu říčky Račková hlubokou dolinou, která se jmenuje Úzka. V minulosti byla tato dolina chápána jako Račková dolina, proto kemp, jenž je kousek odsud, se jmenuje Račková dolina (také by se konečně mohla kartografická vydavatelství sjednotit ve způsobu psaní Račková - Ráčkova - Ráčková dolina…). Strmý výstup na Malé OtrhancePoměrně mírně se svažující Úzkou dolinou stoupám na rozcestí Jamnícke a Račkové doliny (950 m). Doplňuji vodu, protože si pamatuji předchozí túru, kdy jsem počítal s tím, že vodu doplním na hřebeni z tajícího sněhu. Což se mi ale nepovedlo… Opravdu na tu vodu nezapomeňte, neboť výše na hřebeni se vám ji již doplnit nepovede. Není tam totiž jediný stálý pramen vody. Zejména v parném létě byste s sebou měli mít minimálně dva litry (raději více) vody. Z tohoto rozcestí pokračuji vpravo po žluté značce, která mě po pár minutách přivádí k dalšímu rozcestí Nižná lúka. Z něj pokračuji vlevo do lesa po zelené turistické značce. Opuštím širokou lesní cestu a po prošlapané pěšině pokračuji na hřeben Otrhanců (Ošarpanců). 
Nořím se do úzkého pásu lesa, jenž tady zbyl. Hned za tímto pásem mne vítají rozsáhlé a holé paseky. Ty naštěstí procházím jen krátce a opět se nořím do hustého lesa, jenž poskytuje spásný stín. Slunce již po ránu šajní jako o život. Zprvu je potřeba dávat větší pozor, neboť cesta přes paseky je značena špatně a bloudící turisté stihli vyšlapat řadu slepých chodníčků. Rychle nabírám výšku. Dýchá se dobře, vzduch je příjemně vlhký a chladivý, na cestu mi pozpěvují ptáci, které již před pár hodinami probudil nový den. Parádní koncert. A bez poplatků příživníkům z "ochranného" svazu autorů OSA. Chodník je opravdu značně prudký, takže po hodině se začíná les rozestupovat a objevují se první výhledy. Okolní skalky jsou porostlé koberci mateřídoušky, nalevo mi společnost dělá Baranec a Malý Baranec, k severozápadu se otevírají výhledy do Jamnícké doliny a na nezaměnitelný vrchol Ostrý Roháč (2 084 m). Názvy tatranských štítů, dolin či ples vznikaly postupně. Od pojmenování samotných Tater přes pojmenování nejvýznamnějších a při pohledu z okolních kotlin nejnápadnějších štítů až pojmenování dalších menších útvarů. Vývoj tatranského názvosloví se však nezastavil ani v dnešní době. Pojmenovávají se i drobné věžičky a další útvary, snad se v budoucnu nedočkáme situace, že se začnou pojmenovávat jednotlivé kameny v tatranských dolinách. Samotné pojmenování Tater pochází již pravděpodobně od starých Keltů, byť za původce jména Tatry jsou dnes obvykle považování staří Maďaři. Postupně se pak začaly pojmenovávat jednotlivé oblasti Tater, obvykle podle vlastnických a majetkových vztahů… Blížím se k prvnímu vršku vysokému 1 674 m. Tato část hřebene se nazývá Malé Otrhance. Dlužno však dodat, že ve zdejším názvosloví panuje na turistických mapách poměrně chaos. Různá vydání map stejného vydavatele a polohy vrchů Nižná Magura, Ostredok či Vyšná Magura se liší. Navíc řada vrcholů není v mapách pojmenována. Odborníci na toponomastiku Tater vrchům určitě jména přidělili, ale mezi turisty to nějak neproniklo. Přiznám se, že i já mám ve zdejší toponomastice jasno čím dál tím méně v závislosti na tom, kolik map této oblasti mi prošlo rukama… Nižná Magura a OstredokZe skalního Ostredku (1 714 m) s nádhernými výhledy sestupuji do hlubokého sedla, ze kterého vede hodně strmé a doslova nekonečné stoupání na vrchol Nižná Magura (1 920 m). Skalnatý vrchol se ne a ne přiblížit. Slunce se mě sice snaží spálit na troud, ale mně dodávají sil dech beroucí výhledy, za kterými se sem musím vracet a vracet. Za vrcholem Nižná Magura, kterou Poláci nazývají Niźnije Otargańce, pokračuji přes řadu dalších skalních vyvýšenin. Jak jinak, v turistických mapách bezejmenných. Slibuji si, že si konečně v dohledné době udělám ve zdejších vrcholech jasno. Zatím jsem se ale k tomu nedostal. Tak snad to letošních prázdnin… Konečně je tady, rozložitý a kamenitý Ostredok (2 050 m) a centrální část hřebene Otrhance, který Poláci nazývají Otargańce. Polské mapy jsou ale ke zdejšímu názvosloví stejně skoupé, jako mapy slovenské a české. A to nemluvím o sedlech, z nichž v mapách není pojmenováno žádné… 
Pokračuji po hřebeni dále. Přecházím několik skalních vršků s mělkými sedly a konečně se dostávám na vrchol Vyšná Magura (2 095 m). Terén je tady neobyčejně strmý a skalnatý. Pro Západní Tatry to není příliš typické. Výhledy jsou ale skvělé. Po pravici se zvedá vrchol Klinu (2 173 m, polsky Starorobociański Wierch), dole v Račkové dolině je vidět Koliba pod Klinom, dále na východ vrchol Blyšť (2 169 m, polsky Blyszcz) a Bystrá (2 248 m, polsky Bystra), nejvyšší vrchol Západních Tater. Dále je vidět Kriváň (2 494 m, polsky Krywan) a velkou řadu vrcholů Vysokých Tater. Přímo přede mnou se zvedá Jakubiná (2 194 m), Volovec (2 061 m) a Ostrý Roháč (2 084 m). Baranec (2 184 m) je již v pozadí. Fantastické jsou pohledy do závěru Jamnícké doliny s lesknoucími se hladinami Jamníckých ples. K těm se ale dostanu až pozdě odpoledne. Druhý nejvyšší vrchol Západních TaterDávám lehkou sváču a pokračuji dále. Trochu mě jímá chuť na pivo, to jsem ale bohužel zazdil. Nebude ani vrcholovka na Jakubiné. Nic se nedá dělat, příští rok sem musím znovu. Následuje táhlé (jak jinak na Ošarpancích) stoupání na vrchol Jakubiná (2 194 m, polsky Rackowa Czuba). Konečně dosahuji nejvyššího bodu své túry, druhého nejvyššího vrcholu Západních Tater. 
Výhledy jsou opět excelentní. Jako na dlani mám prakticky celé Tatry. I řadu dalších pohoří Liptova a Oravy. K těm nejvýznamnějším patří Nízké Tatry na jihu a Oravské Beskydy s Babí horou na severu. Vidět jsou i poněkud "zakřiknuté" Skorušinské vrchy. Také doslova letecké pohledy do závěru Jamnícké doliny s Jamníckými plesy jsou fantastické. Jamnícká plesa vznikla v kotlovitém závěru doliny, jenž byl prohlouben ledovcem v poslední době ledové. A zdejší ledovce dosahovaly úctyhodných rozměrů. Krajina dnešního Slovenska měla v posledním glaciálu ryze kontinentální charakter, přesto se čelu ledovce nepodařilo překonat vysoké Karpaty. I přesto si ale království ledu svůj díl urvalo a obsadilo nejvyšší partie řady pohoří, vždyť sněžná čára byla asi o 1 200 m výškových níže. Kterých slovenských pohoří se zalednění týkalo? Tak na prvním místě zcela zřetelně Tatry. Tatry byly ledovcovou masou silně obroušeny a horská údolí prohloubena. Tatry tak získaly typické glaciální reliéf. Největší tatranské ledovce dosahovaly délky i přes 10 km a mocnosti přes 300 m. Vůbec největším ledovcem Slovenska byl ledovec v Bielovodské dolině, který dosahoval délky 14 km a mocnosti až 330 m. V době největšího zalednění bylo ledovci pokryto v Tatrách až 150 km2!Z Jakubiné musím pokračovat dále, mám před sebou ještě dlouhou cestu. Přecházím po úzkém hřebeni na Hrubý vrch (2 137 m, polsky Jarzabczy Wierch), na kterém se dostávám na hlavní hřeben Západních Tater. Na vrcholu zastavuji ale jen krátce. Čeká mě strmé a opravdu nekonečné klesání po pitomých kamenných "schodech" plných suti. Zejména "kolenáři" si tady musí užívat… Ostrý hřeben na VolovecNic ale netrvá věčně a konečně jsem na rozcestí se zelenou TZ vedoucí do Jamnícké doliny. Tady by se dala cesta sice zkrátit, ale já chci na Volovec a k Jamnícým plesům. Proto pokračuji do hlubokého Sedla pod Deravou (1 823 m), z nějž je potřeba opět nabrat výšku až téměř pod vršek vrcholu Deravá (1 955 m, polsky Lopata). No a nebyl by to západotatranský hřeben, aby chodník opět neklesl do dalšího hlubokého sedla nad Dolním Jamníckým plesem (1 728 m), které se jmenuje Sedlo pod Deravou (1 836 m, polsky Dziurawa Przelecz). Ze sedla poměrně vede strmý skalnatý hřeben až na Volovec (2 063 m). V jednom místě je potřeba překonat takový "čudlík", skalní výběžek. S batohem je to trošku problém, pořád se ta potvora za něco zadrhává. Nakonec to ale jde a již polykám poslední výškové metry na Volovec (2 061 m, polsky Wolowiec). Z vrcholu se otevírají fantastické kruhové výhledy. Opravdu sladká to odměna. Vidím téměř celé Tatry, Oravu, Liptov. Nádhera. Sestup kolem Jamníckých plesPo kochačce a fotografování zamířím k jihozápadu. Do Jamníckého sedla (1 908 m), ve kterém definitivně opouštím hlavní hřeben Západních Tater a sestupuji kolem Horního Jamníckého plesa (1 834 m) a Dolního Jamníckého plesa (1 732 m) dolů do Jamnícké doliny. Nemusím spěchat, protože dnes končím v útulně pod Pustým. Vás ale popohnat musím, sestupová trasa je dlouhá. 
Já mám další den totiž namířeno do Žiarského sedla a dále na hřeben Baníkova (o tom zase příště), proto končím túru v turistické útulně v Jamnícké dolině a mohu si v poklidu vychutnat podvečerní světlo. Vás ale čeká ještě sestup do Úzké doliny a do kempu Račková dolina či do Pribyliny.
Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusi
Jak je to názvy sedel v odstavci "Ostrý hřeben na Volovec"? Trasa je popisována přes Sedlo pod Deravou(1 823m), pak vrchol Deravá a zase Sedlo pod Deravou(tentokrát 1 836m). Nemá být to první sedlo Sedlo pod Hrubým vrchom nebo jsou na hřebeni dvě stejně pojmenovaná sedla blízko sebe?
existuje poměrně hodně nejasností (alespoň co se týče turistických map). V našich mapách (některých) jsou opravdu dvě sedla pod Deravou. V polských mapách je první ze sedel často uváděno jako Nízke sedlo (Nizka Przelecz). Jak je to "doopravdy" nevím, snažil jsem se držet toho, co uvádějí naše (byť ne vždy zcela přesné a regulérní) mapy.
túru mám v plánu již několik let, ale zatím na ní nedošlo. Nevíte jak je to s možností parkování u Račkovi doliny?
parkováním problém, v sezóně je to již horší. Parkovací kapacita je nízká, jen dvě prašné odstavné plochy na kraji lesa (vlevo) mezi mostkem přes říčku Račková a hotelem Orešnica. Níže jsem zaregistroval značky zákaz stání, nevím nakolik se policie na místě činí. Možná by se dalo parkovat u Orešnice (velký ohrazený plac pro návštěvníky) a nebo v kempu, to jsem však nikdy nezkoušel.
Nádherná trasa, skvělé fotky! Ošarpance - taky se tak jmenuje dvojitá skála (Malý a Velký Ošarpanec) nad Dolinou Zlomisk -jde se od chaty na Popradském plese. Vedle je Dračí štít a pak dvouvrcholová Vysoká. Je tam několik lezeckých cest, já jsem v roce 2006 lezl nějakou trojku s pár čtyřkovými úseky. Krásné plotny!Muselo se slaňovat ve vzduchu -docela sranda. Takže -ZDAR všem Ošarpancům -byť jsou řádně "ošarpané"!
Další související články:+ Roháče a Liptovské Tatry, dvoudenní přechod+ Na roháčský Volovec s dětmi + Přes Volovec na Končistou a na Trzydniowiański Wierch + Výstup na zapomenutý Trzydniowiański Wierch za neobvyklými tatranskými výhledy + Přes Rákoň z polského Podhalí na slovenskou Oravu Západní Tatry - Roháče + Přes Baníkov (2 178 m) z Liptova na Oravu + Výstup na Baranec (2 184 m), Západní Tatry + Výstup na Klin, Západní Tatry + Bystrá (2 248 m), na nejvyšší vrchol Západních Tater |
|
||||
Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji
stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet
