Mount Evans (4 348 m n. m.), skvělá túra na horu v Coloradu ve Spojených státech

Colorado, krásné tě znám (4)

Není snad jediného z šesti milionů obyvatel státu Colorado, který by neznal jeho jméno. I v celé Americe je to pojem. Na kopec vysoký 14 265 stop (4 350 m) vede do výšky 4 312 m asfaltová silnice a je to také výzva pro řidiče a jejich plechové nadupané koně. Ještě větší výzva je to pro kolaře, kteří šlapou do pedálů vzhůru do oblak a řídkého vzduchu.

Je to nejvýše postavená silnice v USA. Mnohokrát jsem slyšel otázku "už jsi byl na Evansu? No nebyl. Tam se musíš podívat." Rád bych stál na jeho vrcholu, ale při jarním pobytu bylo v horách tolik sněhu, že všechny přístupové cesty k Evansu byly uzavřené. I ty trekové.

Je konec srpna a velká pětilitrová Tojota nás provezla otevřenou bránou s nápisem "Arapaho National Forest Wildlife area". Šplháme v serpentinách po úzké kamenité cestě na parkoviště, kde nás řidička vysazuje, dává do ruky sprej na medvědy a se slovy "chlapi, máte na to něco přes deset hodin. V osmnáct vás na tomto místě vyzvednu. Ať se vám daří" se loučí. A červená Tojota je pryč.

Čtěte také: Túra na Long Peak, Rocky Mountains - treková čtyřtisícovka v Coloradu

Jdeme k informační tabuli nabrat nějaké rozumy. První informace je "zvýšená aktivita medvědů" a mapa pouze s nákresy míst a tras a s jejich čísly. Ale žádná z nich na Evans nevede i když jsme byli ubezpečeni, že tudy se na tu horu jde.

Snažím se z mapy dostat do hlavy tu skupinu trajlů i s čísly. Nemáme žádnou mapu na naší cestu, která by naše pochodování hodně usnadnila. Z malého parkoviště vede vyšlapaná cestička s ukazatelem a číslem 44 Beaver Meadows nese jméno tento trajl.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Ihned nás pohltil vysoký les. Připínám si k pasu ten sprej na medvědy a za námi dupot. Kolem se prohnalo několik běžců. Ti budou první na ráně, jestli tam nějaký medvěd bude a bombička se sprejem putuje k bráchovi do boční kapsy batohu. Přesto si celý den dávám pozor, jestli najdu nějaké pobytové stopy medvěda. Ale za celý den nic.

Až hluboko v lese je umístěna typická stará dřevěná cedule Mount Evans Wilderness a ta mi dává pocit jistoty, že jdeme správným směrem. V mírném stoupání procházíme přes horské louky, kde se ve slunci lesknou hladiny potoků a malých jezírek s průzračnou vodou. Další cedule nás upozorní,že procházíme třistaletým lesem.

Po hodině chůze hned u cesty stojí obrovský kamenný krb, chybí jenom ten srub co pravděpodobně vyhořel. Já si v duchu kladu otázku o té divočině Wilderness co nám nabízela vstupní tabule. Po další hodině a nastoupaných metrech se krajina otevřela. S úžasem se díváme do nekonečných prostor a poprvé vidíme Mount Evans i s bílou tečkou kopule observatoře, která je těsně pod jeho vrcholem.

Stále jdeme správným směrem k vysněné hoře. Na prvním křížení cestiček informace z vývěsky i čísla z hlavy dávno vypadla.Směr chytáme správný, ale ten se po pár stech metrech mění a vysněnou horu nám oddělil horský hřbet a pěšina nás provází nekonečnými polomy.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Obdivujeme tu těžkou práci dřevorubců co prořezali v té změti poválených stromů chodník a právě si uvědomuji tu divočinu kterou slibovali na tabuli. Na dalším křížení cest se dáváme doprava, blíže k Evansu. Před námi se otevírá dolina ukončená skalní stěnou a cestička nás dovedla k jezeru Beartrack Lakes do výšky 3 407 m.

Mount Evans je od nás vpravo a ve výhledu nám brání horský hřbet. Slyšíme auta, která jedou nahoru na Evans. Hledáme kolem jezera cestu, která by nás vyvedla nahoru, ale po marném hledání nám došlo, že k jezeru se chodí rybařit a dokazuje to i několik malých míst s ohništi.

Fotím tu pravou divočinu a vracíme se na rozcestí, kde nás zve trajl č. 56 k Rooseveltovu jezeru a skoro neznatelná pěšina je v prudkém stoupání sporadicky značená kamennými mužíky, ale ne jako v Tatrách, těch je zde poskrovnu.

Stromy končí a nad hranicí lesa se otevřely nekonečné prostory lesů, horských hřebenů, dolin a za zády se nám vysmívá Evans, který je na dosah ruky a přesto pro dnešní den nedosažitelný.

Sestupujeme k Rooseveltovu jezeru (3 584 m) dáváme si odpolední dvacetiminutovku odpočinku na vyhřátém kameni. Vracíme se na parkoviště a na křižovatkách cestiček se mnohdy dohadujeme, kterým směrem se dát. Ta mapa nám opravdu chybí. Po deseti hodinách trajlování jsme na parkovišti a za deset minut nás už červená Tojota odváží na ranč do Indiana Hills.

Ale tím náš příběh o Mount Evans nekončí, ale teprve začíná. Tři dny po neúspěšném pokusu dostáváme nabídku. "Jedu na Evans na východ slunka, kdo se přidá?"

Takovou nabídku neodmítám, protože cesta nahoru se bude co nevidět zavírat. Budík zvoní o půl čtvrté ráno, venku bezvětří a nebe plné hvězd. Světlomety prořezávají tmu v nespočtu serpentin na perfektní silnici vedoucí nahoru. Nad hranicí lesa začíná svítat a tehdy si také uvědomujeme, že na celé trase nejsou ani z jedné strany svodidla, proto se náš řidič drží středové čáry.

Poslední úsek před vrcholem je klikatice serpentin a před námi malé parkoviště. Otevírám dveře a do auta se nahrnula síla vichřice. Není slyšet vlastního slova a naše velké a také těžké auto se kymácí rozhoupané neviditelnou rukou. Na vrchol máme třicet osm výškových metrů, na kterých s námi vítr pohazuje.

Vrchol a slunko vychází. V duchu se usmívám, jak bylo vše načasované na minutu. Mrzne jako v lednu a prsty ztuhly naformované kolem fotoaparátu.

Nekonečné prostory vyplněné stovkami vrcholů a ty nejvyšší již ozářené prvními paprsky. Z význačných kopců si beru kameny,ale tady je jako po úklidu.Brácha doluje v puklině dva přimrznuté kilové kamínky. Kolem vrcholu se potuluji tak hodinu v lehké mikině, bez čepice ruce zmrzlé na kost svírají foťák a pod vrcholem fotím nádherné bílé horské kozy, které mi doslova pózují v protisvětle.

Slunce osvětluje již většinu vrcholů, když zavíráme dveře auta a míříme do dolin. První zastávka je u jezera Sumit lake o dvěstě stop níž pod vrcholem. Nad námi majestátně ční Evans s hřebenem, který spadá až k tomuto jezeru.

I další zajímavost nelze vynechat. "Mount Goliath Research Natural Area" - místo, kde jsou jedny z nejstarších organismů na světě. A další hodinová zastávka s focením, tentokrát už v teple. Roste zde píchavá borovice (Pinus Aristata), která roste i v celém Coloradu, Novém Mexiku a v Arizoně, ale na tomto místě probíhá její zkoumání. Oblečená časem, pokroucená větry a krutým horským podnebím je tento druh borovice nejstarším organismem na Zemi!!

Je schopná žít tisíce roků na nejvyších suchých místech skalnatého prostředí v zóně subalpinského života. Jehličky zůstávají 10 - 40 let. Dřevní hmota je tak hustá, že do ní nevnikne hmyz, houby a žádné nemoci a uhnívání mrtvých stromů probíhá v tomto prostředí velmi pomalu.

Nejstarší borovici je zde 1 600 let a v Coloradu nalezená 2 400 let její příbuzná (Pinus Longaeva) až 5 000 let. A na starých kmenech, které se nalézají se dá vrátit v čase o 10 000 let. Mám z toho ze všeho "husí kůži". A to mne čeká půlhodinové focení v místě zvaném "Duch lesa" - prostor mrtvých borovic. Tyto stromy jsou zde z malé doby ledové (1350 - 1750). Ta půlhodina je málo už k úctě k těm stromům. Takové je Colorado.

Dva dny nato sedím na balkoně ranče v Indiana Hills a nad Mount Evansem zapadající Slunce ozařuje do ruda mraky a já držím v ruce čerstvě umytý kilový kamínek vyrvaný z mrazového sevření z Evansového vrcholu.

Info

Pro případné zájemce několik informací, které jsem zjistil po sehnání mapy příslušné oblasti. Žádná z výstupových tras směrem od východu nevede nahoru na Mount Evans. Pouze k jezeru Sumit lake do výšky 12 830 stop. Jednou z variant je jít po silnici na vrchol asi 3 míle a nebo projít kolem jezera a po hřebeni vpravo vystoupat na vrchol. Čas výstupu odhaduji na 2,5 - 3 hod.

Ovšem tím se prodlouží i doba výstupu i návratu. Žádných deset hodin, ale hodin 16 i více. Další možnost jít tuto túru dva dny s přespáním u jezera Sumit lake a nebo až na samotném vrchole Evansu (je tam možnost, ale spacák a karimatku v nedokončené stavbě) a pokračovat jižním hřebenem až na trajl č. 56 k Rooseveltovu jezeru a následně dolů. Tím samozřejmě nikoho nenavádím. Berte jako informaci.

Použitá mapa National Geographic - Idaho Springs, Loveland Pass č. 104 měřítko 1:40 000. Cena 11 dolarů. Mapa je výborné kvality. Z Colorada zdraví čtenáře Trekingu autor.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.