Treking > Treky, turistika > Malá Fatra, zimní přechod úžasných slovenských hor mezi Turcem a Kysucemi i s bivakem
Malá Fatra, zimní přechod úžasných slovenských hor mezi Turcem a Kysucemi i s bivakemTúra s bivakem přes Chatu pod Suchým, Suchý a Malý Kriváň17.2.2017 | Otakar Brandos
Malá Fatra nezklame v žádné roční době. Ani v zimě, kdy většina turistů si raději hoví v teple domova a vyčkává na jaro a na pohorky pomalu sedá prach. Mé pohory sice ještě tak moc zaprášené nebyly, spíše špinavé od poslední návštěvy CHKO Poodří, přesto mi to nedalo nevytáhnout paty z Ostravy. Obzvláště když meteorologové slibovali poslední dva dny pěkného počasí. Malá Fatra je doslova za humny, doprava tam netrvá dlouho. Myšleno ze severovýchodní výspy České republiky. Na nádru si dávám dostaveníčko s Martinem S. na dvě startovní piva. Domlouvali jsme se sice původně na Lysou horu, já ale neodolal dvoudence a Malé Fatře. Takže každý jedeme za svým cílem sám. Čtěte také: Přechod hřebene Malé Fatry na sněžnicích V Žilině je to téměř klasika. Vlak přijel pozdě a osobák do Strečna "ufujazdil" před pár minutami. Proklínám dopravce, protože mi časově naboural plán. Dnes do západu Slunce na Malý Kriváň nemám šanci dojít. No nic, stihnu další dvě piva v místní nádražce. Mléko ani kakao neměli… Nastupuji do dalšího couráku směr Strečno (360 m) a s dalšími spolucestujícími fičíme k východu. Strečno a StarhradPo deseti minutách jsme u cíle. Či spíše na startu. Někteří. Je půl jedné, do západu Slunce zbývá tak asi 4 a půl hodiny. No to dám tak leda na Suchý… Kolem Váhu si to sunu na rozcestí s červenou u lávky přes Váh. Po červené značce budu pokračovat dále. Klasika. Zamávat hradu Strečno vysoko nad hladinou Váhu, co nejrychleji na rozcestí Podhradské (420 m), za kterým se chodník nepříjemně naklání. Dech i tep se zrychlují, k pohodě nepřispívá ani ledovka pokrývající lesní pěšinu. Dokonce zvažuji, zda-li nevytáhnu mačky, protože nahoru to fakt nejde. Ale sněhu kolem je málo, třeba to za chvíli zmizí a já tady v mačkách budu vypadat jako pako. Ale ledovka je i u hradu Varín, který je znám spíše jako Starhrad. Neškrábu se proto až k věži, udělám jen pár fotek tady zdola. Chata pod SuchýmA pak opět vzhůru. Po krásném hřebínku s fantastickými výhledy na smyčku řeky Váh v Domašínskem meandru. Buky jsou bez listí, krásné borovice ve výhledu nestíní. A ta ledovka ne a ne zmizet. Chvílemi je chodník suchý. To když na něj posvítí sluníčko. Chvílemi je ale jako sklínka… Mačky přesto zůstávají v báglu i nadále. V lese to již pořádně vře, ptáci zpívají jako o závod. Asi již cítí blížící se jaro. O kus dále buší strakapoud do stromu a nechce se nechat vyfotit. Potvůrka jedna, mám jen dvě nepříliš povedené fotky. Konečně je stoupák za mnou. I ledovka. Dolů bych to tedy jít nechtěl. To bych ty mačky asi fakt nasadil. Což doporučuji i maníkům, se kterými se na rovném úseku před Chatou pod Suchým (1 075 m) potkávám. Chalani, ten sestup vám opravdu nezávidím. Konečně je tady Chata pod Suchým. Uvnitř prázdno, příjemně vytopeno, skrze okna svítí dovnitř sluníčko. Objednávám česnečku a pivo. Obojí do mne spadlo jako do popelnice… Á, teď se ještě pěkně natáhnout… Zadrž satane, příjemné by bylo zalenošit si takto pěkně na chatě, ale je třeba jít dále. Bivak na SuchémLoučím se s příjemnou chatou. Nahazuji bágl na záda a přes rozcestí Javorina (1 150 m) pokračuji na krásný hřebínek. Na něm se "opíjím" množstvím fotogenických stromů a skal. I výhledy na Suchý a na jeho boční skalní hřeben. Za chvíli jsem v sedle Príslop pod Suchým (1 202 m) a čeká mě více než 250 výškových metrů. Tak na ty se vůbec netěším, protože je to pořádně strmý stoupák. FotogalerieZobrazit fotogaleriiSlunce se nebezpečně blíží k obzoru, to nestihnu západ Slunce ani ze Suchého… Mydlím to nahoru, jak nejrychleji to jde. No, ono to moc rychle nejde. Místy je chodník pěkně zledovatělý, klouže to a vpřed to nechce jít. Nakonec jen asi 10 výškových metrů pod vrcholem mě zastihl západ Slunce. Tak tak jsem jej stihl vyfotit. Slunce již bylo z poloviny pod obzorem. Konečně je tady vrchol. Suchý (1 468 m) je opuštěný, nikde ani živáčka. Je příjemné být občas takto sám v horách. Vím, vím co chcete říci. Člověk by neměl do hor chodit sám. A v zimě již vůbec ne. No jo, když se mi nikoho na bivakování na hřebeni a na sněhu nepodařilo "nalákat". Jistě, jsou to výmluvy. Přiznám se, že prostě občas potřebuji vypadnout sám… Začíná trochu přituhovat, takže na sebe nahazuji bundu. Cestou vzhůru jsem uvažoval, že bych to při čelovce natáhl až po ten plánovaný Malý Kriváň. Tedy pokud by hřeben nebyl zmrzlý. Jenže je. Bez maček ani ránu. A ve tmě se motat přes Biele skaly a Stratenec se mně moc nechce, tam by člověk měl v těchto podmínkách pěkně vidět pod nohy. Takže zůstávám na Suchém. Nakonec na Malém Kriváni jsem v zimě již bivakoval… Venuše, Měsíc, Sírius i JupiterObloha potemněla. Na nádherně zbarveném pozápadovém obzoru se táhne hradba Moravskoslezských Beskyd a Javorníků. Jasně svítí Lysá hora a dále na severu i Skrzyczne, nejvyšší hory Slezských Beskyd. A téměř na dosah ruky Martinské hole nebo, již o kus dále, Skalka v Kremnických vrších. Na druhé straně se jako nekonečná karavana vlní hřebeny Velké Fatry a Nízkých Tater. Poměrně vysoko nad obzorem jasně září Venuše hrající si nyní na Večernici. Vytahuji plachtu, karimatku a spacák. Pěkně teploučký, již se těším, až se do něj zavrtám. Před tím ale ještě krátký telefonát, ještě nějako to pofocení a pak již hajdy na kutě. Ještě ani neležím a zpoza obzoru se dere červenooranžový Měsíc. Je již pár dní po úplňku, takže jej kus chybí. Chvíli ještě sleduji oblohu, zrakem zabloudím do Orióna, Býka i Velkého vozu. Do Velkého psa mě bez problémů navede Sírius, nejjasnější hvězda naší oblohy. Dokonce je již pěkně vidět i Severní koruna, která patří již spíše k jarním souhvězdím. Sotva jsem zabral, budí mě poryvy větru. Navíc z "odplachtované" strany. Takže hybaj ven z teplíčka, potáhnout plachtu a přehodit karimatku se spacákem. Jasně, měl jsem si vzít stan. To jsou jednak kila navíc a jednak jsem od přírody strašně línej. Nechce se mně ten vergl večer stavět a ráno zase bourat. Nadto prostě rád bivakuji… Kolem Měsíce svítí jasné barevné haló. I kolem jasného Jupiteru, který dělá Měsíci společnost. Takže to počasí se opravdu asi změní. Jen doufám, že ne do rána… Východ Slunce, Biele skaly a StratenecRáno je tady co by dup. Člověk se sotva stokrát převalí z bohu na bok a již aby opět vstával. Chtěl jsem vyrazit již za rozbřesku, ale jednoduše jsem zaspal. Balím ležení, nasazuji mačky a loučím se se Suchým. Po pěkném hřebínku mířím k dalšímu vrcholu na hřebeni. Dole registruji jednu samovolnou lavinu, která se sesunula až těsně k rozcestníku v sedýlku na trase na Kľačianskou Maguru. Takový "nevinný" svah a jak se to z něj sype! Asi tak v půli cesty na Biele skaly mě zastihuje východ Slunce. Okolní hřebeny se barví do nachova. Mám velice rád tento čas na přelomu noci a dne. To, jak ztichlá příroda jako mávnutím kouzelného proutku ožije. Sluneční paprsky mají neuvěřitelnou moc. Kochám se hřebeny okolních pohoří, které vystupují z mlžného oparu a křoví o kus níže ožije cvrlikáním hejna ptáků, kteří vylétli až sem do hřebenových partií. Konečně vršek Bílých skal. Biele skaly (1 462 m) jsou nepřehlédnutelným vrcholem v této části hřebene Malé Fatry. Vrcholem s parádními výhledy. Nakonec jako z celého hřebene Malé Fatry… Beskydy, Kysucká vrchovina s Ľadonhorou a Velkým Vřetenem, Oravské Beskydy s Pilskem a Babí horou, Nízké Tatry a Velká Fatra. A mlhou zahalená Turčanská kotlina lemovaná Malou Fatrou, Velkou Fatrou a pohořím Žiar. Opravdová nádhera. Až na ten opravdu jedovatý vichr, který stále zesiluje. Jak nenosím ani čepici, tak nyní nasazuji i kapuci… Malý KriváňSestupuji do sedla Vráta (1 440 m). Ještě že mám ty mačky. Odpoledne, až sníh změkne, by to šlo i bez nich, ale nyní by to bylo na rozbití huby a zlámání nohou. Ze sedla následuje, jak již tomu v horách bývá, stoupání. Nyní na Stratenec (1 513 m). A dále pěkně po hřebínku přes sedlo Priehyb (1 452 m) až na Malý Kriváň, pod kterým mě vítá vykukující rozsochatá čupřina Velkého Rozsutce. Malý Kriváň (1 671 m) patří k uzlovým bodům hřebene Malé Fatry. I skvělým výhledovým bodům. K dosavadním panoramatům se tak přidávají Chočské vrchy a Západní Tatry. Jasně že ani Vysoké Tatry nemohou chybět. Horské doliny a kotliny se koupou v mlze, horské vrcholy naopak v ranním slunci. Je kousek před devátou. Je mně jasné, že na Stoh a do Kralovan to dnes nemohu stihnout. Tuto pěknou trasu, kterou jsem šel jednou v říjnu v opačném směru. Ujel by mi odpolední vlak a trávit večer na nádru v Žilině se mi opravdu nechce. Četnost spojů do Ostravy je v tuto dobu opravdu bídná. Zvažuji dojít na Velký Kriváň a pak po sjezdovce do Vrátne. To je ale nic moc trasa. Přes Chatu pod Chlebom by to již bylo lepší, ale čumákovat na hnusné zastávce Krpeľany se mně také nechce. Co tedy? Zaujala mě cedule na nové modré značce, která vede pod Meškalkou do Sučan. A informace o tom, že je chodník od 1.3. do 15.6. z důvodů ochrany přírody uzavřen, rozhodne. Měl jsem v plánu sem vyrazit v květnu, fotit kytky a brouky, ale nač provokovat ochranáře, když se jedná opravdu o časově i prostorově malý uzávěr. Vždyť jiných chodníků je na Malé Fatře spousta. O této trase na Trekingu již psal Lukáš G. ve svém pěkném článku. Já tuto trasu ale ještě nešel. Přes Rypaj do SučanTakže nakonec měním plány a vydávám se na trasu, která byla proznačena teprve před necelými čtyřmi léty. Po hřbítku scházím do sedla mezi Malým Kriváněm a Meškalkou (1 535 m) kochajíc se fantastickými panoramaty. Dále sestupuji přes rozcestí Rypaj (1 385 m) k chatce Vendovka. Funguje jako stanice horské služby a prý i jako případné nocležiště. Podle okolí chaty ale soudím, že spíše jako pijácké doupě. Budu se ale rád mýlit. FotogalerieZobrazit fotogaleriiNaposledy mávám Malému Kriváni a definitivně se nořím do lesa. Následují rozcestí Veľká Kráľová (1 189 m) a Drgová (907 m) s řadou pěkných výhledů k Západním Tatrám i na Chočské vrchy. Nevynechám ani příjemné posezení na sluníčku na jedné z lesních mýtin a s výhledy na okolní horské velikány. Pak již zbývá jen dorazit ten zbytek. Zledovatělý sestup do chatové osady Jarolím (525 m) a z ní již po asfaltce Sučianskou dolinou do Sučan na vlak. Těsně před cílem mi kroky zkříží hbitý letec Gonepterych rhamni. Protírám si oči, zda-li vidím dobře, ale opravdu to je žluťásek řešetlákový. Nádherně hráškově zbarvený motýl. Jasně, patří k otužilcům a prvním druhům, které na jaře vylétají, ale už v půli února a v chladném podhůří Malé Fatry? Myslel jsem, že bude tak k druhé hodině, ale ono ještě není jedna. No, tak stihnu dřívější vlak. Nakonec dopravci děkuji za včerejší zpoždění, které mně přimělo změnit plány. A změny trasu rozhodně nelituji, byť závěr sestupu byl téměř nekonečný… V létě by to byl pěkný jednodenní výlet, v zimních podmínkách a při "omezené" délce dne by to byl výlet jen pro opravdu trénované jedince. Trasa: Strečno (Nezbudská Lúčka) - Starhrad (3,5 km, 150 m) - Chata pod Suchým (7 km, 750 m) - Suchý (9 km, 1 150 m) - Malý Kriváň (12,5 km, 1 450 m) - Sučany (23 km, 1 450 m). Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názorDalší související články:+ Na Suchý se musí, zimní túra na Malé Fatře+ Novou trasou na Malý Kriváň, víkend v objetí Malé Fatry + Přechod hlavního hřebene Malé Fatry + Hřebenovka Malé Fatry a něco navíc + Fatransko-tatranský Karpattrek (1), hřebenovka ze Strečna do Telgártu + Fatry na sněžnicích aneb podnik pro celé muže + Hřebenovka v oblacích aneb přes Chleb na Poludňový grúň + Výstup na Velký Rozsutec, nejkrásnější horu Slovenska + Osnica a Stoh z Párnice do Kraľovan + Jarní okruh Malou Fatrou aneb ze Šútova na Malý Kriváň a Kľačianskou Maguru + Malá Fatra v předjaří aneb na Chleb kolem Šútovského vodopádu + Malá Fatra na skialpech |
|