Mageroya, Nordkinn a Nordkapp na severu Norska, trek na nejsevernější bod Norska

Trek na nejsevernější bod norského ostrova Mageroya

U tohoto článku jsem měl problém, jak ho pojmenovat, neboť na tomto ostrově se nachází velmi známé místo - Nordkapp, které je, určitě cíleně, nazýváno nejsevernějším bodem Evropy a tím pádem velmi navštěvováno. Statistiky mluví o cca 200 tisících turistech ročně, kteří sem jedou, aby, po zaplacení vstupného ve výši cca 600 Kč, opravňující k pobytu dva dny na tomto kousíčku ostrova, mohli stanout na obřím turistickém podfuku a za potvrzení této návštěvy zaplatit další peníze. Proč podfuku? Je to z několika důvodů:

• nejde o nejsevernější bod Evropy, ten se nachází v Zemi Františka Josefa
• nejde ani o nejsevernější bod pevninské Evropy, protože se nachází na ostrově
• nejde ani o nejsevernější místo ostrova Mageroya

Když jsme plánovali cestu do Skandinávie, vyhradili jsme si tři dny na návštěvu skutečného nejsevernějšího bodu pevninské Evropy - mysu Kinnarodden. Cestu jsme zahájili po dojezdu vlakem do finského Kemi, kde jsme si na nádraží vypůjčili auto s cílem dojet na 800 km vzdálený poloostrov Nordkyn, zde nechat auto a jít 25 km pustinou tam a 25 km zpět. Jiná možnost, mimo loď není, neexistuje žádná přístupová cesta, není infrastruktura. Možná proto se z tohoto místa nestala turistická atrakce.

Čtěte také: Kinnarodden: Konec Evropy, túra na nejsevernější bod Evropy

V 18:00 hod odjíždíme směr Rovaniemi, kde nakupujeme a pokračujeme dál, vstříc nehostinné krajině u švédských hranic, kde není ani asfaltová silnice. Zde, díky celonočnímu světlu, zastavujeme až v půlce noci a jdeme spát. Ráno propočítáváme naše plány a uznáváme, že jsme to časově podcenili, nehledě na možné nástrahy na treku a přemýšlíme, co dál.

Okamžitě nás napadá Nordkapp, ale platit za tento podvod nechceme, takže vymýšlíme trek na nejsevernější místo ostrova Mageroya, které je od silnice vzdáleno cca 9 km a dá se tudíž časově zvládnout v době vypůjčení auta a nemusíme tolik hnát. Tento bod je nejsevernějším "civilizované" Evropy. Nachází se sice na ostrově, ale severněji už takto civilizovanou Evropu nenajdeme.

Počasí předpovídá známý norský server www.yr.no celkem stabilní, tak se těšíme. Od pevniny odděluje ostrov podmořský tunel, který má na svědomí, hlavně o prázdninách, zástupy karavanů s důchodci ze západní Evropy a motorkářů. Přestože zde jsou budky na vybírání mýtného, průjezd je zdarma.

Jakmile vyjedeme z tunelu, zhorší se počasí, ostrov je zahalen v nízké oblačnosti a není téměř vidět na cestu. V této mlze pokračujeme po silnici dále a máme strach, zda natrefíme na parkoviště, ze kterého vychází stezka. Naštěstí máme navigaci, takže podle vzdálenosti k Nordkappu odhadujeme to správné a zastavujeme.

Venku jsou 4 stupně, fouká, mrholí, je mlha. Uděláme vevnitř lůžkovou úpravu a ráno uvidíme. Fascinuje nás, že kolem projíždí autobusy turistů i v pokročilou večerní hodinu, co tam v té mlze uvidí? Další den se záhada vyřeší. Do přístavu Honnigsvag přijíždí velké lodě se zájezdy Cruise ship, které vyplivnou davy turistů a ti se přepraví sem za lákadlem letního slunce na obzoru. Poté se přepraví zpět k lodi a jedou dále.

Ráno se probouzíme do podobného počasí, ale protože je, přeci jen, patrné zlepšení, rozhodneme se vyrazit. Cesta není nijak značena, jedinou orientací je vyšlapaná stezka a nepravidelní kamenní mužíci různé velikosti. Jakmile se vzdálíme od parkoviště, obdivujeme zdejší krajinu, kterou tvoří tráva a kameny.

Cesta je dobře patrná, občas je nutné přejít přes sněhové pole, nebo blátivá místa, která jsou opatřena, již hnijícími, dřevěnými chodníky. Z mapy víme, že přibližně v třetině musíme zahnout doprava, což se nám také daří a my konečně vidíme moře. Spekulujeme, kudy povede cesta dále a pozorujeme pasoucí se ovce. Napravo spatříme meteorologickou stanici, která se nachází těsně před Nordkappem a posléze vidíme i výběžek, na kterém je tento bod, rozeznáváme obelisk, u kterého se všichni fotí.

Pokračujeme dále, stezka nyní vede prudkým spádem k moři, přes dřevěný mostek a dále po hladkých kamenných plotnách, kde si svou cestu musí každý najít sám. Konečně, po třech hodinách pochodu, dorazíme k cíli. Je zde železná pyramida s označením místa a schránka s pamětní knihou, ze které je patrné, že v létě je, i zde, docela nával.

Koukáme směrem k Nordkappu a přemýšlíme, jak se asi cítí turisté, kteří stojí na rondu a vidí, že nalevo od nich je ještě severnější země. Ale Japonci, s foťáky na krku, to asi neřeší. Zpáteční cesta trvá přibližně stejně dlouho a my na zpáteční cestě z ostrova vidíme a fotíme výhledy, které jsme včera neviděli.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.