Treking > Treky, turistika > Lake District v anglickém Cumbrian Mountains, deštivá turistika v Cumbrian Mountains
Lake District v anglickém Cumbrian Mountains, deštivá turistika v Cumbrian MountainsNP Lake District aneb angličtější než Anglie12.3.2017 | Markéta a Martin Kovářovi
Návštěva rodiny nebývá právě turistickou akcí. Obzvlášť návštěva ke dvěma důchodcům a k tomu v Anglii, kde je podle našich představ jen mlha, bažiny nebo spousta měst. Jenže to by příbuzní dříve nesměli běhat na Kilimandžáro či Aconcaguu a nesměli by narozeninové oslavy plánovat v nedalekém národním parku, v Lake Districtu. Zkrátka příbuzenstvo se nezapře. A tak za toulky Beskydami, Fatrou a Roháči dostáváme možnost být týden na severu Anglie. Lake District je největším národním parkem Anglie, mj. navazuje (přes dálnici) na další národní park Yorshire Dales. Ve skutečnosti se tak jedná o chráněné území velikosti Moravskoslezského kraje. Nachází se zde nejvyšší vrchol Anglie (Scafell Pike), nejdeštivější místo (Sprinkling Tarn pod vrcholem Seathwaite) a samozřejmě spousta větších i menších jezer od největšího po nejhlubší v zemi (tj. v Anglii), jezer ledovcového původu mezi kopci zvanými lidově fell. Čtěte také: Cairngorm National Park, Skotsko: Přechod z Aviemore do Ballater (2) Ročně je navštíví skoro dvacet miliónů lidí, ale mimo léto moc cizinců nečekejte. Pastviny plné ovcí, drobné či větší farmy, vesnické obchůdky… Vše je ve stylu tak anglickém, že by se snad dal vyvážet. A v podobě obrázků na pohlednicích se to tak i dělá. Pro přesnost je důležité, že pohoří se nazývá Cumbrian Mountains. Newlands horseshoePopisovat cestu na letiště s hrdým jménem našeho bývalého prezidenta vlakem by bylo zbytečné, i když se i zásluhou skvělé organizace vlakové i autobusové dopravy jednalo v obou směrech o skvělý adrenalinový zážitek svou délkou překonávající většinu našich treků… Dopravní systém v Česku je prostě dokonalý, protože nutí člověka přemýšlet. Anglie je v tomto ohledu až příkladně nudná, resp. spolehlivá. Přistání v Manchestru, odjezd k rodině, krátká obhlídka malého anglického městečka a nocleh. Před přesunem do Lake District ještě navštěvujeme York s jeho památkami a pak do Keswicku. Keswick, to je taková anglická Tatranská Lomnice u jezera Derwent. Tady nedaleko máme ubytování na následující dny ve vesničce Braithwaite, kde je jeden obchod a jedna restaurace. První den vyrážíme s příbuzenstvem na cca 18 km dlouhou (převýšení 1 200 m) cestu z parkoviště nad jezerem. Nachází se zde několik parkovišť, v deset ráno se rychle zaplňujících. Angličtí turisti si stěžují, že už tak brzy (!) je i na pozdní podzim v kopcích tolik lidí… Trasa není značená barvou nebo výraznějším ukazatelem, tak je tomu v celé Anglii. Jen na ohradě pro ovce visí drobná deska s nápisem, v tomto případě Cat Bells. Cat Bells měří 451 m/m, což není nějaká závratná výška, ale vychází se ze 130 m/m. Fell Cat Bells je první na dlouhém hřbetu, v podstatě předposledním na severním okraji celého masívu. Podobá se dalším kopcům obklopujícím Keswick a především jezero Derwent ze všech stran. Nejvyššími rostlinami tady jsou kapradiny, jinak jen tráva a osamělé balvany nebo menší skály. Výhledy jsou proto skvělé. Kamením dlážděné cesty jsou všechny v bezvadném stavu, pevné a bez překážek. Jen tu a tam trocha bahna, kaluž nebo pozůstatky ovčího trávení. Zástup turistů se pomalu trhá a skupinky se navzájem velice často baví, aniž by se lidé předtím znali. Z Cat Bells se přechází na Maiden Moor a pak High Spy, všechny vrcholy jsou ploché, prostorné. Na východě se nabízí krásné výhledy na jezero Derwentwater, hřbet High Seat a za ním výrazný vrchol Hellvelynu, třetího nejvýznamnějšího kopce Lake Districtu. Na severu se táhne hřbet Skiddaw, za ním Cumbrian Mountais končí. Na západě ční před dalšími hřbety Hindscarth, mezi ním a Skiddaw za Bassenthwaite Lake lze vidět moře. Cesta značená tu a tam kamennými mohylami vede přes High Spy dolů k plesu (Tarn) Dalehead. Pod skálou a u kamenné ohrady pro ovce se nachází bivak s ohništěm. Ochranáři sice nocležníky vidí neradi, ale jen proto, aby v tábořištích nezůstával nepořádek. Zákaz spát tady není. Vzorně uklizené místo se po poledni mění na posezení pro většinu anglických turistů. Lunch! Sandwiche ženou všechny včetně nás dvou od bivaku na Dale Head (753 m/m). Kopec poskytuje výhledy do nitra Lake Districtu, na nejvyšší Scafell Pike a vedlejší hřeben Gable. Vidíme i další jezero, Buttermere, a hřbet Red Pike. Turistika je to pohodová, měkká travička, tu a tam pevná skála vyčnívající jen pár cm nad zem či kamení. Geologicky se tady střídají výchozy břidlice, vulkanického pískovce (a jeho varianty přeložitelné coby "bahenec"), prachovce a občas i pyrit (železo ostatně barví protější svahy dosti výrazně). Opět klesáme o několik desítek metrů pod Hinscarth, nahoru a zase dolů, na Robinson. Každá vyvýšenina má své jméno, svou mohylu místo alpských křížů. Kdo zná Tatry a Fatru, srovnal by snad tyhle kopce s nimi. Jen travnaté hřebeny se táhnou dál, v údolí chybí les a místo něj se úbočí zrcadlí ve velkých jezerech. Nahoře v kopcích jsou plesa mnohem menší a mělká, často se rozlévají i na vrcholové plošině. Vrátit se zpět se dá skutečně velkým množství cest a stezek. V každé skupině pozorujeme jednu osobu s mapou 1:25 000 a nákresem všech cest v národním parku, protože v terénu obvykle ani nejsou rozcestníky. Vlastně ani být nemusí. Krajina je tak přehledná, že si stačí vybrat stezku a dojít i po trávě, kam potřebujete. Jediné nebezpeční může představovat couvající beran. S medvědy v Karpatech nesrovnatelné. Horské chaty tady nejsou. Scházíme zpět dolů a přes kamenné mosty, přes všechny pastviny a zahrady zpět k autu. Úzké silnice připomínají spíše městečka ve Středomoří. I tady se dvě auta těžko minou, i tady se všichni míjí v pohodě. Gently. V Keswicku a v okolí chodí všichni na večeři mezi šestou až devátou hodinou, v deset večer většina restaurací zavírá. Hlavní chod běžně stojí kolem 10 až 14 liber, což není málo. Seathwaite FellDruhý den našeho pobytu v Lake Districtu prší. Asi proto, že se vydáváme na nejdeštivější místo Anglie, Seathwaite. Údajně tady za 24 hodin naprší až 300 mm a za rok 3 000 mm. Asi proto se neubráníme vzpomínce na čerstvě zesnulého kamaráda, meteorologa z Lysé hory. Tam, u nás doma, naprší "jen 1 500 mm" za rok, ale za den těch 230 mm Lysá hora zvládla. Vláďa Ondruch měl rád Lysou i Lake District. Takže v hustém říjnovém dešti jdeme nahoru a cítíme vzdálený závan domova a vzpomínek. Naším cílem je Scafell Pike, nejvyšší hora Anglie. Na parkovišti před statkem Seathwaite, kterým se pak prochází skrz (asi jen 1 m od kuchyně), nám je jasné, že dnes to bude vypadat jinak než včera. Mraky klesají níž a mlha pokrývá většinu údolí. U jezera Styhead vidíme jen na pár metrů. Jindy musí být výhledy asi nádherné. Po počátečním pohodovém stoupání se tady navíc trasa ještě víc zvolňuje a od křižovatky s bednou ukrývající záchranářské potřeby pro naléhavý případ se zase pomalu zvedá. Jsme u nejdeštivějšího místa Anglie, Sprinkling Tarn. Malý potůček plný vody vytváří hlubokou soutěsku plnou vodopádů. Rozhodujeme se (po 5 km a 1,5 hod.) nejít na vrchol. Kolem říčky scházíme dolů, ať si nenachladíme příbuzné, protože jinak nás na letiště těžko odvezou a řízení vlevo fakt nedáváme. Konečně potkáváme alespoň nějaké turisty. Je po poledni, takže vytahují náhradní pláštěnky, položí je do kaluží a dávají si oběd. Very wet sandwich. My přesvědčujeme naše průvodce, ať spojíme oběd s večeří v suchu. Opět pohodlnou cestou klesáme až na parkoviště. BrandrethMáme poslední den. Neprší! Předpověď slibuje pouze "svěží vánek". Jedeme asi 20 min. do Honister Pass (330 m/m), kde býval břidlicový důl (nyní skanzen s funkční těžbou). Za parkoviště se tady platí (3 libry), ale k dispozici jsou toalety, občerstvení i malý obchůdek s břidlicovými suvenýry. Vybíráme nejstrmější cestu přímo na hřbet, na Grey Knotts (697 m/m). Přechází několik velice lehkých skalních úseků. Mraky se honí vysoko na obloze, kolem jsou vlastně jen kopce. Na hřbetu je vidět spousta "tarns". Grey Knotts odděluje od dalšího vršku, Brandrethu (715 m/m), nevýrazné sedlo s osamělými skalami. Za dalším se zvedá vrchol Green Gable a Great Gable, takový cumbrijský Stoh. Z několika míst je vidět i velké údolní jezero, Buttermere, a bílé hřbety stovek ovcí… Svěží vánek se bohužel mění v docela silný vítr. Anglické příbuzenstvo nezdolané snídaněmi v podobě lívance se sirupem a slaninou, nezdolané svazky vzešlými z rodiny anglických letců a těch na druhé straně, nezdolané jízdou na úplně špatné straně cesty a bludišti uvnitř rodinných domů, tak to navzdory všem řádům a křížům předků i zdolaným šesti či pětitisícovkám prohrává vzdušné souboje. Vítr je sráží na kolena, strhává poutka hůlek z rukou, vytahuje jim mapu z plastového obalu… Běháme po planině a vše chytáme, pokračujeme čepicí a svačinou. Pustit si draka, nemusíme domů letadlem. Takže po hodině výletu (2,5 km) a nějaké té půlhodince váhání dolů a domů. Ještě se zastavíme u jezera Ullswater, druhého největšího v Lake Districtu, a přes Yorshire Dales a několik pamětihodností končí anglická část výletu na letišti. Shrnutí: pohodová turistika na upravených cestách, důležitá je nepromokavá obuv (místní nosí i sněhové návleky) a oděv, v celé oblasti funguje autobusové spojení. Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názorDalší související články:+ Treking v Lake District, Scafels Peak+ Barc Cenedlaethol Eryri, Snowdonia National Park + Grampian Mountains, Cuillin Hills & Yr Wyddfa + Skotská Vysočina, Grampian Mountains a Cuillin Hills + Snowdon v Kambrických horách, reportáž z velšských hor + Náhorní planina Hardangervidda, Norsko + Grónsko, putování Grónskem; polární kraje + Napříč bílou pustinou, Grónskem ve stopách F. Nansena + Laponskou divočinou na běžkách |
|