Grampian Mountains a Cuillin Hills v severním Skotsku, horská turistika v oblasti Skotské Vysočiny

Skotská Vysočina, Skotsko a horská turistika a treking

V oblasti Grampian se nachází nejvyšší hora Britských ostrovů a samotný ostrov Skye je kapitola sama pro sebe. Celá popisovaná oblast se nachází v severním Skotsku a při západním pobřeží, tedy k Atlantiku. Příjezd je, až na vzdálenosti a nezvyklou jízdu vlevo, velmi jednoduchý. Z Londýna stále po E5 až do Glasgow a odtud po A82 směr Fort Williams.

Ještě před sedlem Glen Coe, v místě Altnafeadh (zde musím odbočit a vysvětlit, že místní názvy, ale také skotština, je další z keltských jazyků, tentokrát tzv. gaelština), je u cesty parkoviště a nalevo se zvedá první z pěkných masívů, který rozhodně stojí za přechod, a to Buchaille Etive Mór. Česky to znamená něco jako Velký pastevec nad údolím.

Stob Deargh

Na Stob Deargh (1 022 m), první a nejvyšší vrchol hřebene nevede žádná značená cesta, je to vlastně spíš lezecká dvojka, ale skála tady přímo hýří chyty a stupy, tak si připadáte spíše na schodech do nebe a jde to bezpečně bez lana a jištění. Skotové mají pro obtížnost túr stejnou barevnou stupnici jako italové na ferratách, tahle tedy patří k těm černým.

Na vrcholu Stob Deargh máme to nejtěžší za sebou a dál nás čeká vcelku pohodlná hřebenovka s výhledy do obou údolí přes Stob na Doire (1 011 m) na Stob Coire Altrum (941 m) a Stob na Broige (956 m), kterýmžto vrcholem hřeben končí. Tady je potřeba sejít nejvhodnější cestou do údolí Lairig Gartain (vpravo ve směru chůze) a jím se vrátit k autu. Kdo byl na Highlands ví, že Vysočina je krásná,ale strašně mokrá, údolí jsou většinou rašelinová, tak je potřeba na to vzít ohled a někde zbytečně nenamočit boty.

Glen Coe

Další cestou pak rozhodně zajeďte do údolí Glen Coe, je jedno z nejkrásnějších ve Skotsku. Také se zde udála jedna krvavá historická podlost, kterou spáchali Angláni na klan McDonaldů.

V době, kdy se skotský parlament chystal uznat za krále Viléma III. Oranžského, časně ráno 13. února 1692, bylo třicet osm členů rodu MacDonaldů z Glencoe povražděno hosty, kteří přijali jejich pohostinství, a to na základě jejich váhání přísahat věrnost novému králi Vilému a jeho manželce Marii Stuartovně. Dalších čtyřicet žen a dětí zemřelo na podchlazení poté, co byly spáleny jejich domovy. Masakr na tehdejší dobu oficiálně odsoudila většina tehdy vládnoucích evropských mocnářství, např. Španělsko, Francie, ale i Německo a jiné.

Fort Williams a Ben Nevis

Dál nás čeká fort Williams a nejvyšší hora Ben Nevis (1 343 m). Kemp je buď přímo v údolí Glen Nevis a nebo za řekou (ve F. W. odbočit po A830 směr Mallaig). Ten druhý má strategičtější polohu pro případný přechod celého masívu, jak jsme se ho chystali udělat my. Problém Ben Nevisu je, že 330 dní v roce se utápí díky své výšce a poloze u oceánu v mracích a tak jsme ani nepočítali, že bychom snad mohli mít takové štěstí.

Na Nevis vede tzv. normální cesta, taky se říká kočárová, protože dřívější panstvo vyjíždělo nahoru v kočárech a pak ta těžší černá, kterou jsme se chtěli vracet. Normálka začíná v údolí Glen Nevis a mimo výškový rozdíl 1 300 m je vcelku pohodlná. Samozřejmě se stalo to, co jsme předpokládali, do výšky cca 1 100 m jasno a výhledy, vrcholek ale v mlze nebo spíš nízké oblačnosti.

Většina návštěvníků se vrací stejnou cestou, my volíme sestup na východ do sedla a ostrým skalním hřebenem výstup na Carn Mor Dearg (1 229 m) a dále již pohodlněji po hřebeni přes Carn Dearg Meadhonah (1 179 m) na Carn Beag Dearg (1 010 m), kde hřeben končí, dál prudkým sešupem volně po loukách do údolí říčky Alt a Mhuillin, kde již vede pohodlná stezka, kolem místní destilerky až do našeho kempu. Krásný celodenní okruh.

Ostrov Skye

Další kroky nás vedou na ostrov Skye. Ten patří k Vnitřním Hebridám a říká se, že je nejkrásnější. Musím potvrdit, i když jsme na něm zažili taky pěkný extrém. Oceán dělá s počasím divy a náhlá změna počasí v bouři tady není problém.

Po A82 směr Inverness se dostanete do Invergarry, kde odbočíte na A87 na Kyle of Lochals a přes most nad mořskou úžinou a jste na ostrově. Nejdříve jsme navštívili Portree, jediné zřejmě město na ostrově a kousek za ním skalní útvary Old Store of Man. To jsou čedičové skály vypreparované deštěm a větrem. Jejich divokost a tvary jsou obdivuhodné.

Pak již míříme do Cuillins. Hlavní pohoří ostrova a současně nejtěžší v celém Skotsku se dělí na Red a Black Cuillins. Zatímco červené Kílins jsou převážně homolovitých tvarů, budovány z velmi tvrdého pískovce, černé Kílins jsou z gabra, což je tmavá odrůda žuly.

K jezeru Loch Coruisk

Táboříme u hotelu Sligachan v kempu u Vikinga. Ano majitel kempu vypadal opravdu jako Viking (nechtěl bych ho mít za nepřítele). Na nějaký čtyřkový lezení nemáme vybavení, tak chceme dát klasický přechod Culillins do Elgolu. Nástup vede širokým údolím Glen Sligachan, přes horské sedlo sestupujeme ke krásnému jezeru Loch Coruisk, které má odtok přímo do moře.

Velmi rychle se kazí počasí, přichází déšť a z půlmetrových potůčků se rázem stává dvoumetrová divoká bystřina, kterou jsme nuceni brodit - tak jak jsme, zouvat si boty nebo se svlékat nepřipadá v úvahu. Od jezera to byl docela boj, prostě jít, nezastavovat se a dojít do Elgolu, kde nás čekalo suché převlečení a hospoda.

Kousek za jezerem je jedno choulostivé místo, které se příhodně nazývá The Bad Step. Jsou to šikmo nakloněné gabrové plotny, které končí v moři a po nich vede velice úzká (30 cm) římsa, tedy stezka. Za mokra tedy nic moc. Další cesta do Elgolu pak vede po mořském pobřeží, ve svahu, prodíráme se nízkými křovisky, asi se tudy zas tak často nechodí. Po osmi hodinách, z nichž čtyři propršely, jsme v cíli a jdeme do suchého.

Na závěr pobytu na ostrově musím doporučit palírnu v Carbostu, kde dělají pětihvězdičkovou single malt scotch whisky Tallisker, jež spolu s The Glenlivet, Mcallan, Highland Park, Springbank, Lavagulin a pár dalšími patří k pokladům Skotska.

PS: před měsícem jsem zjistil, že whisky Talisker se dá již koupit i v Globusu za vcelku slušnou cenu 1 150,- Kč. Nás tam stála láhev desetileté 28 liber. Pro zajímavost, Talisker dělá whisky ne 40%, ale 46% a říká se jí láva z Cuillins. To oceňují především fajnšmekři, protože při správné teplotě a správném pití vám doslova vybuchne na patře. Ale pozor, ne jako laciné chlasty, ani se po ní nezakuckáte.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.