HTL Steig a Hohe Wand, horská turistika v Rakousku v opravdu malebné části Alp

Gutensteinské Alpy, HTL Steig a Hohe Wand

Chceme-li si užít krásného lezení na těžké ferratě nemusíme jezdit do Dolomitů nebo dále do rakouských Alp. Stačí necelé 4 hodiny jízdy autem z Brna přes Vídeň. Dostaneme se tak do skalní oblasti Hohe Wand v Gutensteinských Alpách. Zhruba 10 km široký vápencový skalní val v blízkosti obce Grünbach am Schneeberg je vyhledávaným cílem turistů a horolezců.

Oblast Hohe Wand nabízí velké množství zajištěných cest, většinou malé obtížnosti. Jsou to například Wagnersteig, Hanselsteig a další. Výjimku tvoří tři těžké zajištěné cesty - Wildenauersteig, HTL Steig a Blutspur. 120 m dlouhý Wildenauersteig stoupá převážně v kolmici po skalní věži a je osazen pouze železnými kramlemi. Není vybaven žádným jistícím lanem a proto se doporučuje mít s sebou alespoň krátké horolezecké lano s jistícími prostředky.

Blutspur je 35 m dlouhá extrémní sportovní zajištěná cesta obtížnosti E. Je vedena v horní části hlavní stěny Hohe Wand a samotný nástup k začátku jistícího lana představuje lezení obtížnosti 3+. Poslední a zřejmě nejatraktivnější cesta je HTL Steig. Tato velmi těžká, 250 m dlouhá cesta je vedena hlavní stěnou Hohe Wand, od úpatí až na její vrchol.

Z dálnice A2 (Vídeň-Graz) sjíždíme výjezdem Weikersdorf a po silnici 26 se dostaneme do obce Unterhöflein. Tady odbočíme vpravo a za obcí Maiersdorf odbočuje doleva mýtná silnice, která vede až na vrchol hlavní stěny. Naštěstí přijíždíme o víkendu, mýtnice je prázdná a nic neplatíme. U první serpetiny je parkoviště Sonneuhr-Parkplatz, zde necháváme auto. Parkoviště je východiskem pro nástup do cesty HTL Steig.

Zvedáme hlavy a pozorujeme ohromnou stěnu, tyčí se přímo nad námi do výšky 300 m. Očima pátrám ve stěně a hledám kudy by mohla cesta vést. Myslím, že každý z nás cítí velký respekt snad až obavy, když vidí co budeme lézt. Z parkoviště procházíme po modré značce lesem a za chvíli již stojíme u úpatí stěny, pod kterou prochází turistická stezka. Samotný nástup cesty se hůře hledá, leží vpravo od lezecké oblasti Milak-Klettergarten.

Jelikož nemáme úplně aktuální popis cesty nacházíme ho až za půl hodiny. HTL Steig byl totiž renovován a jistící lano vede už od úpatí. Dříve předcházelo asi 25 m lezení obtížnosti II, vybavené pouze borháky. Pod nástupem si nasazujeme úvazky a přilby a první z nás vyráží do stěny.

Hned na začátku nás čeká klíčové místo obtížnosti D/E – hladký převis bez pořádných chytů a stupů. Překonat se dá prakticky jen s pomocí lana. Prvnímu lezci Jardovi se přelézt nepodaří, tak to zkouší Vojta, ale také nic. Přece to nevzdáme, říkám si v duchu. Nasazuji si cyklistické rukavice a po laně převis překonávám. Vystupuji kousek výše na široký stup kde si můžu namáčknut ke stěně odpočinout. Posílám rukavice klukům a ti v vzápětí převis přelézají. Chce to silné ruce a tlačit nohy na tření.

Následuje ukloněný mělký kout obtížnosti D. Jeho stěny jsou hladké a tak opět nezbývá než chytnou lano a se sebezapřením postupovat pomalu vzhůru. Je to pořádná dřina. Cesta stoupá stále kolmo vzhůru po prakticky svislé skále. Po překonání skalního stupně obtížnosti C se dostáváme do dalšího těžkého místa.

Traverzem přelézáme hladkou skalní plotnu obtížnosti D. Traverz je pěkně exponovaný, jsme již podstatně výše než vrcholky stromů. Přechodem po šikmé polici (C/D) se dostáváme pod šikmý skalní pilíř obtížnosti C. Ten postupně nabývá kolmosti a obtížnosti D a končí skalním výstupkem.

Na něm si konečně chvíli sedám a odpočívám. Je tu místo jen pro jednoho člověka. Čekám na kluky až dolezou, abych jim místo uvolnil. Jsme již zhruba v polovině cesty a máme za sebou hodinu lezení. Pod námi je 100 metrů kolmé skály a lezení tak budí pěkné adrenalinové zážitky. Kolem stěny poletuji paraglideři, mávám jim a fotím kluky pod sebou. Kluci jsou už u mě.

Vstávám a pokračuji přes snadnější výšvih (C) a nastupuji na druhý sklaní pilíř. Ten je o trochu lehčí, jen na svém vrcholu má obtížné místo - úzký zářez C/D. Odsedám si do smyčky a dělám fotky. Nad druhým pilířem končí jistící lano. Jsme ve dvou třetinách výstupu.

Pokračujeme po strmém poli suti, zarostlém keři a stromy. Z tohoto pole se dá odbočit doleva. Dostali bychom se tak do lezecké oblasti Klettergarten, kde se také nachází zajištěná cesta Blutspur (E). Z tohoto místa je možné se napojit na lehký chodník Völlerinsteig, vedoucí od úpatí stěny na její vrchol.

My odsud pokračujeme po suťovém poli k místu kde opět začíná jistící lano. Lehkým traverzem (B) se dostáváme nad centrální část stěny a k jednomu z nejkrásnějších míst cesty. Vzdušný traverz obtížnosti C/D přelézáme přdržováním se za lano a tlačením podrážek proti skále na tření.

Pod námi je ohromný převis a 200 metrová hloubka přímo dolů. Proto název vzdušný traverz, připadám si jakobych zde létal. Napravo 50 m nad námi je vidět vyhlídková plošina Skywalk. Je to kovová konstrukce, která přečnívá přes okraj stěny. Z ní turisté pozorují náš "boj s vertikálou". Dále překonáváme těžký strmý zářez (D). Odtud zbytek cesty pokračuje těžkými pasážemi strmě vzhůru a dosahuje maximální expozice. Začínám pociťovat bolest na prstech pravé ruky. Aby ne, na dvou prstech mám strženou kůži a pekelně to pálí. Rukavice jsem totiž nechal klukům. Dobře, že budeme za chvíli nahoře.

S námahou vylézám skalní výšvih (D) a po malém traverzu se dostávám na téměř svislou vrcholovou plotnu obtížnosti D. Už jen kousek a konečně se dostávám přes hranu stěny. Za chvíli dolézají kluci. Gratulujeme si k dobře odvedené práci a jdeme se podívat na Skywalk.

Mám nádherný pocit. Dvě hodiny těžkého exponovaného lezení za krásného počasí. Opadá ze mě napětí a přichází únava. Z plošiny pozorujeme stěnu, v třistametrové hloubce vypadá naše auto jako malá krabička. Blíží se večer a tak se vydáváme na zpáteční cestu chodníkem Völlerinsteig.

Výzbroj a výstroj: sedací a prsní úvaz, jistící set na ferraty (lanová brzda, 2 karabiny, lanové smyčky), odsedávací smyčka s karabinou (hodí se pro odpočinutí v těžkých pasážích), přilba, pohorky, bezprstové rukavice, eventuelně lano pro případ nouze.

• Informace o cestě: obtížnost D/E, převýšení 250 m, čas lezení 2 hodiny, nástup 20 minut, sestup 45 minut, nevhodné pro děti
• Mapa oblasti: Kompass č. 210 Wiener Hausberge 1:35 000

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.