Heli-Kraft a Kaisergams, nejkrásnější via ferraty v rakouských Alpách

Via ferraty v rakouských Alpách

1. května 2014 jsme se vydali na ferratu Heli-Kraft, v rámci rozcvičky osvěženou o nedalekou kratší ferratu Kaisergams. Její vrchol u Mendlingstein je pouhých 860 m n. m. vysoko, převýšení 330 m se dá zvládnout za 2,5 hodiny. Její krátkost je netradičně kompenzována stejnou sestupovou cestou (tj. není to jednosměrka) krom závěrečného úseku D, který se dá obejít po pěšině.

Další neobvyklá věc je, že je zamčená. U nástupu vás "přivítá" cedule, že ferrata je uzavřena, pozemek i zařízení jsou soukromá a že porušení zákazu bude řešit policie a soud v Linci. Pokud si ale přečtete i německou verzi, dočtete se, že ferrata musela být uzamčena kvůli vandalům a že klíče vám rádi zapůjčí oproti záloze 30 € v nedaleké hospodě Eschau.

Okolní kopce vyniknou svou mohutností, jelikož výhledy nejsou z ptačí perspektivy. Ferrata se nachází na břehu řeky Salzy a může tak být i netradičním zpestřením při splouvání.

Pokud někomu nízko položená ferrata nepřijde dostatečně významná, může si chuť spravit nedalekou Heli-Kraft: výhledy si lze vychutnávat už po cestě autem, které po docela pěkných serpentinách šplhá výš než je vrchol Kaisergams.

Čtěte také: Ferratou Kaiser Franz Joseph do jeskyně Roslochhöhle

Podstatně výš, až do nějakých 1 500 m n. m. přímo do lyžařského střediska. Pokud se vám u Kaisergams hodil kajak, můžete tady využít lyže. Ferrata je otevřena od května a při troše štěstí tady tou dobou potkáte docela souvislé pásy sněhu. To štěstí jsme měli, sněhem jsme se prodírali pěkných pár stovek metrů.

Naštěstí se ferrata nejde po sjezdovce jak někteří z nás tipovali, ale cesta se brzy stáčí ke stěně, ke které se musí vyšplhat poměrně dlouhým kopcem sypké kamenné suti. Je třeba dávat pozor co se děje kolem vás i před vámi. Lana a ceduli je z dálky snadné přehlédnout, je dobré mít připraven plánek cesty k nástupnímu místu.

Nakonec jsme to zvládli všichni a po malé přestávce včetně doplnění sil (čokoládka) jsme vyrazili. Ferrata začíná trochu přísně hned nejtěžším úsekem C/D. Pokud by to na někoho (zvlášť při mokrém počasí) působilo příliš depresivně, má možnost tuto část obejít chodníčkem obtížnosti A/B. Nad tím ale nikdo z nás moc nepřemýšlel a všichni se vydali kolmo vzhůru. Ve stěně pobaví malá legrácka: dvoumetrová visutá kladina připomínající překážkovou dráhu lanových center. Na rozptýlení na začátek dobré.

Krátce po začátku traverzu je trochu větší překvapení: Nepálský most tvořený třemi lany: dvěma k přidržování, jedním na chůzi. Je poměrně dlouhý, asi 10 m, a pokud je vaše chůze nejistá (anebo kamarád za vámi škodolibý) v půlce to docela houpe. Z těchto důvodů by měl na mostě být nejvýše jeden člověk, což vám taktně napoví informační cedulka na skále.

Během traverzu jsme potkali ještě dva kratší přechody, kde byla lana pouze dvě. Ale po předchozím Nepálském mostu to pro nás byla už brnkačka.

Pod vrcholem jsme zjistili, že naše představení pobaveně pozoroval kamzík z louky nad skálou. Byl docela velký a nechal se v klidu vyfotit. Když zašel za skalní horizont, chtěli jsme se opatrně přiblížit a vyfotit ho více zblízka, ale našli jsme tam už jen… však víte co.

Zanedlouho jsme byli u typického cílového kříže, který se nachází kousek od jiné sjezdovky, podél níž se sejde zpět na parkoviště. Na slunných stráních nedávno roztáté sjezdovky při troše štěstí můžete narazit i na půvabnou alpskou květenu.

I když je výstup na dvě hodiny, celkově má ferrata převýšení jen necelých 300 m, z toho většina v úvodním úseku. Krom onoho úseku vede ferrata poměrně nízko nad zemí (většinou několik málo metrů), jde se po železných stupech. Cesta je vhodná i pro zdatnější začátečníky, kteří si jsou jisti krokem a nemají problém se závratí. Na své si přijdou ale i zkušení: po úvodním A/B chodníčku se dá sejít a udělat si druhé kolečko velmi pěkného prvního úseku.

Nízká výška zbytku ferraty může vést k podcenění: na jednom lehčím úseku jednomu z nás vypadly brýle a i když se tam čtyřmetrová skála dala téměř seskočit, bez lana byl nakonec docela oříšek se k brýlím dostat.

Další věc, kterou neradno podceňovat, je počasí: uprostřed úvodního úseku se přes hřeben přehnal lehký deštík, který učinil skálu kluzkou, což na kolmé až lehce převislé stěně celkem hodně mění podmínky.

Dvě ferraty, dlouhá cesta a změna nadmořské výšky udělaly své. Myslím, že při zpáteční cestě zůstal vzhůru nakonec jen řidič, soudě podle toho, že jsme dojeli v pořádku domů. Pokud vás ferraty zaujaly, ozvěte se, rádi se na ta místa zase někdy vrátíme.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.