Králický Sněžník a Jaskinia Niedźwiedzia, nejdelší jeskyně v Sudetech v Polsku

Vícedenní trek přes Góry Złote a Masyw Śnieżnika na pomezí Kladska a Slezska (2)

V noci bylo poměrně čerstvo, ještě že jsem si vzal teplejší spacák. Ráno je ale opět jako malované. Modrá obloha a sluníčko. Na další cestu vyrážíme z našeho bivaku u Nowe Morawy již před sedmou, protože na tento den mám plánován pořádný flák cesty. I nejvyšší bod (horu) celé naší cesty. Králický Sněžník. Roman má pochyby, že prý tam dnes nemůžeme dojít. Ale můžeme. Nejpozději v poledne tam budeme! A do večera ještě pokročíme o kus dále!

Przełęcz Staromorawska, Kamienica a Głęboka Jama

Po zalesněném úbočí nad obcí Nowa Morawa stoupáme do Staromoravského sedla (Przełęcz Staromorawska) do výšky 794 metrů nad mořem. Sedlem v minulosti procházela stará obchodní cesta zvaná Staromoravská cesta (Drogą Staromorawską).

Užíváme si výhledů jak východním směrem, tak především západním, kde se nám v plné kráse ukazuje oblé kupole Králického Sněžníku oděná stále do sněhu. Jaký to úžasný kontrast sytě zelené tady v podhůří a blankytně bílé tam vysoko v horách. Máme opravdu štěstí na počasí i na tu opravdu správnou roční dobu.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Fotím snímek za snímkem a nemohu se na tu nádheru vynadívat. Nemohu si pomoci, ale fotek je tolik, že k dnešnímu povídání musím připojit i druhou fotogalerii namísto obvyklé jedné. Táhlé, ale mírné klesání nás přivádí na okraj obce Kamienica s řadou opravdu hezkých domů. Tolik typických pro tuto část Sudet. Při cestě uvidíme i velký (snad) tajch, zřejmě se odsud v minulosti plavilo vytěžené dříví. Dnes zdejší obyvatele živí patrně jen práce v lese a nebo cestovní ruch.

Za obcí končí asfaltka, které jsme si naštěstí moc "neužili". Prašné parkoviště k odstavení čtyřkolého miláčka je asi samozřejmostí. Již méně obvyklý je hezký turistický přístřešek, kterého by šlo v případě nouze využít k bivaku. Další cesta stoupá jen mírně. Proti proudu dravé horské říčky Kamienica. I výše v údolí je několik kamenných hrází a jezer.

Roman se zdržel někde vzadu, takže raději čekám. Směr je udán, jdeme po žluté turistické značce. Ale na rozcestích se čekáme… V závěru doliny nás čeká poněkud ostřejší stoupání. Hned za brodem pod další z kamenných hrází, u které opouštíme pohodlnou lesní cestu a kamenitou stezkou rychle nabíráme výšku. Když se chodník narovná jsme nejen v sedle Głęboka Jama (950 m), ale také na státních hranicích Polska a Česka.

Králický Sněžník

Sedlo Głęboka Jama je poměrně široké a plné vody z tajícího sněhu. I tady se nacházejí zbytky sněhu, kterého výše bude znatelně přibývat. Ze sedla stoupáme přímo po hranicích. Podél hraničních kamenů. Hezký strk vzhůru, výškové metry naskakují jedna radost. No parťák zase až tak velkou radost asi nemá, ale to do konce tohoto treku určitě rozchodí…

O kus výše se chodník narovnává a les rozestupuje. Za zády se nám táhnou hřebeny Hrubého Jeseníku, před sebou máme vrcholovou čepici Králického Sněžníku. Po pravici se ukazují zalesněné hřebeny Rychlebských hor, po levici jsou v dáli vidět známé vrcholy Hanušovické vrchoviny a Orlických hor. Už se na nás šklebí i vrcholek nové rozhledny, kterou na své straně staví Poláci. Do dokončení ji ale ještě notný kus zbývá…

Okolní hory jsou nádherné. Rychle se měnící světelné podmínky a ten kontrast zelené a bílé tu nádheru jen podtrhují. Nelze nefotit, tentokráte na mne za rozcestím Stříbrnická, sedlo (1 212 m) čeká Roman. Pro známé Gřešek, aby se to nepletlo s jiným Romanem…

Přes rozcestí Franciska, chata HS (1 220 m) stoupáme k bývalé Lichtensteinově chatě. Po umrzlém sněhu. Tady v lese ještě tvrdě panuje zima. A to již bude polovina května… Po levici se konečně ukazuje Malý Sněžník a bývalá chata o kousek dále po pravici. Od minulé návštěvy torzo bývalé Lichtensteinovy chaty doznalo změn. Byly strženy stropy sklepení a ruina chaty se proměnila v jakousi "promenádu" s odpočívkou. Přibyly informační tabule. Slůně, jakýsi symbol Králického Sněžníku, je ale stále na svém místě. Konečně si jej vyfotil i můj parťák, který tuto zajímavost minule minul. Že prý chatu ani slůně neviděl, nenašel…

Užíváme si výhledů, sluníčka. Pak hybaj k prameni Moravy doplnit vodu a posledních pár výškových metrů na vrchol Králického Sněžníku (1 424 m), nejvyšší hory stejnojmenného pohoří, za stálého výhledu na novou "oplechovanou" rozhlednu. Poláci se při výstavbě rozhledny s okolní přírodou příliš nemažou. Hotový mazec… Myslím, že k tomu není co dodat.

Přestože je vrchol Králického Sněžníku nejvyšším bodem naší 130kilometrové cesty, příliš se tady nezdržíme. V tom hluku rýpadel a pneumatické sbíječky to není jaksi ono. Ono bez soli, vlastně bez ticha, to jaksi nikdy nebude ono… Mažeme proto dolů. Přes rozcestí Nad chatou na Śnieźniku (1 260 m) k chatě pod Sněžníkem. Už se těším na pivo a něco k jídlu. Alespoň teplou polévku.

Jenže ouha, chyba lávky! Lidí fůra, chybí ale jen taková drobnost - chatař! Že prý musí pro zásoby a že bude za 15 minut zpátky. Hm, asi bude lovit v okolních lesích buvola… No jo, buvoli tu ale nejsou. Není tu ani chatař, ani polévka. Po půlhodině relaxu tak dáváme chatě (schronisku) zklamaně vale a míříme dolů. Věřím, že u Medvědí jeskyně (Jaskinia Niedźwiedzia) budeme mít větší úspěch.

Jaskinia Niedźwiedzia a Stronie Śląskie

Zprvu po široké lesní cestě, později širokým, ale strmým a kamenitých chodníkem sestupujeme k Medvědí jeskyni. Medvědí jeskyně (Jaskinia Niedźwiedzia) je nejdelší jeskyní v Sudetech. Má délku asi 2 km, návštěvníkům je zpřístupněná jen menší část. O jeskyni se říká, že je to nejkrásnější krápníková jeskyně v Polsku. Pokud vás tato jeskyně skutečně zajímá, více se o ní dozvíte z obsáhlého článku Hynka Skořepy.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Jaskinia Niedźwiedzia má skutečně otevřeno. A další návštěvníci právě čekají na vstup do podzemí. Vstupní hala je opravdu impozantní, pozornosti návštěvníků jistě neuniknou informační tabule a nebo kostry obřích šelem z konce doby ledové. Nakonec až 90 % nalezeného kosterního materiálu z Medvědí jeskyně pochází z medvěda jeskynního (Ursus spelaeus). Aby bylo jasno, jak jeskyně ke svému jménu přišla. Tedy úplně stejně jako její jmenovkyně v Rumunsku v Apusenách - Peştera Urşilor.

Po prohlídce míříme do bufetu v patře. Místní (láhvové) pivo je dobré. Jen jsme oba překvapeni, že se láhve nevracejí, ale házejí se do třízeného odpadu… Hranolky resp. zapiekanka jsou prvním teplým jídlem po třech dnech. No jo, to bude hezky hladový trek…

Opouštíme Medvědí jeskyni a pokračujeme v další cestě. Okolo pramene Marianna se spoustou minerálů a iontů a hezké dřevěné kapličky ke sběrným parkovištím. A pak dále po asfaltce dále k severu. Provoz je prakticky nulový, takže ta cesta až tolik nevadí. Obcházíme po hezkých loukách s četnými výhledy obec Kletno a míříme na Starou Moravu. Respektive do obce Stara Morawa… Máme namířeno do městečka Stronie Śląskie, kde plánujeme oběd. Či spíše večeři.

Jak to již ale bývá, člověk míní a Pánbůh mění. Zdejší restaurace, kde by se dalo sehnat něco na zub, má zavřeno. Nu co už, zachraňuje nás obchod sítě Dino. Pár dní na sýrech a houskách klidně vydržíme. Dokonce možná i pár týdnů. Takovýto trénink se bude možná hodit, až bude u nás nedostatek všeho a hlad. S "milovanou" vládičkou v českém cenzorském banánistánu se k tomu blížíme mílovými kroky.

Przełęcz pod Chłopkiem (733 m) a bivak

Po nákupech opouštíme město. Stronie Śląskie jsou městečkem s asi 5 700 obyvateli. První známá písemná zmínka o osadě pochází z roku 1264. Od 15. století až do 18. století, kdy se město stalo součástí Pruska, byly Stronie Śląskie, podobně jako celé Kladsko a velká část Slezska, součástí Českého království. To jen pro ty, co stále omílají, že co bylo ukradeno musí být i vráceno…

Kolem hezké repliky a miniatury původní rozhledny na Králickém Sněžníku, zvané Wilhelmswarte, se po zelené turistické značce přesouváme do cíle dnešní etapy. Čeká nás docela táhlé stoupání do sedla pod Chlopkem (Przełęcz pod Chłopkiem), kde nás již očekává bivak - konstrukčně poměrně nezvyklý turistický přístřešek. Tak akorát pro dva. To však ještě cestou potkáváme střevlíka Ulrichova (Carabus ulrichii) a slepýše východního (Anguis colchica).

• Předchozí (první) část článku
• Pokračování článku
• Trasa treku (orientačně) na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie (1)

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie (2)

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.