Bôr a Siná, kouzelná hřebenovka v Nízkých Tatrách - po zapomenutých horských chodnících

Boční hřeben v Nízkých Tatrách, Bôr a Siná

Vrcholy Bôr a Siná se nacházejí v táhle boční rozsoše, která vybíhá k severu z hlavního hřebene Nízkých Tater na hoře Poľana. V místech, kde se lze poměrně často setkat s kamzíky.

Hřeben vrcholů Bôr a Siná je oproti hlavnímu hřebeni či Chopku, na který lanovka chrlí tuny výletníků téměř liduprázdný. Nezvyklé pohledy na Dereše, Chopok, Chabenec i další vrcholy okouzlí každého příznivce nerušených a malebných horských výhledů.

Hřeben od západu ohraničuje Demänovskou dolinu se svými vyhledávanými jeskyněmi Demänovského krasu. Dolinu odděluje od sousední doliny Mošnica a doliny říčky Paludžanka.

Kolem Vrbického plesa na Poľanu

Abychom ušetřili nějaký ten metřík převýšení, vyrážíme na nezapomenutelnou túru ze střediska Jasná v závěru Demänovské doliny. Kolem Vrbického plesa, které je největším a vlastně jediným větším plesem Nízkých Tater, a Mikulášské chaty (1 113 m) míříme vzhůru vstříc hlavnímu hřebeni.

Po pravé ruce se otevírají smutné pohledy na obnažené svahy hřebene, na nějž máme namířeno. Nejdříve své dílo zkázy vykonal orkán, později se přidal i kůrovec. Je to smutný pohled na vyschlé holiny, jimž ustoupil hustý smrkový les.

Proti proudu říčky Zadná voda docela svižně stoupáme a výškové metry přibývají. Na dalším rozcestí - Tri vody jsme již ve výšce 1 370 m. Ke žluté turistické značce, která vede z Jasné do Sedla Poľany se zleva připojuje červená turistická značka z Brhlisk a Lukové, kudy vede lanovka na Chopok.

Kousek nad rozcestím se dosud úzká a hluboká dolina začíná rozevírat a prosvětlovat a za našimi zády se otevírají dech beroucí pohledy na hřeben Západních Tater vykukujících za vápencovým hřebenem s vyhlídkovou horou Poludnica. Brze se otevřou i výhledy na Krakovou holi, další z fantastických výhledových vrcholů Nízkých Tater.

Sedlo Poľany se začíná přibližovat a výhledy k severu stále více otevírat. K Západním Tatrám přibyly Vysoké Tatry, okrsek Východních Tater. Více na západ se pak objevují vrcholy Chočských vrchů. K tomu sluníčko a poměrně vysoká teplota, takže babí léto je opravdu jako malované.

Poľana

Poslední metry do Sedla Poľany (1 837 m) prověří kondičku každého turisty. Za výstup budete ale odměněni dalšími fantastickými výhledy, tentokráte k jihu. Obzoru dominuje mohutný masív hory Skalka (1 980 m) a Žiarska hoľa (1 841 m), Kotliska (1 937 m) a Chabenec (1 955 m).

Dále se na jihu z oparu vynořují obrysy mohutného vulkanického pohoří Poľana se stejnojmenným nejvyšším vrcholem (1 457 m), jenž je zároveň nejvyšší horou celého Slovenského středohoří a Veporské vrchy, které již patří do Slovenského rudohoří. Na severovýchodě defilují zasněžené štíty Vysokých Tater a na východě výhledy rámuje Chopok, třetí nejvyšší hora Nízkých Tater.

Čtěte také: Nízké Tatry, panoramata s popisy vrcholů a dalších významných tvarů

Přes vrch Poľana, na kterém se otevírají první výhledy na Velkou Fatru, Malou Fatru a pohoří Žiar, míříme na boční hřeben s vrcholem Bôr (1 890 m). Přes kótu 1 915 m míříme k Bôru. Přidávají se výhledy na hlavní hřeben Krivánské Malé Fatry s nápadnými vrcholy Veľký Rozsutec, Stoh, Veľký Kriváň i Malý Kriváň.

Stejně tak máme jako na dlani Chočské vrchy s Velkým Chočem, stejně tak magické oko lesknoucí se hladiny Liptovské Mary. A úplně vzadu vidím i temnou siluetu pohoří Javorníky.

Severním směrem jsou pak pochopitelně vidět hřebeny dalších pohoří. Kubínská hoľa v Oravské Maguře a nepřehlédnutelná Babia hora (1 727 m), nejvyšší hora třetího nejvyššího pohoří Slovenska - Oravských Beskyd. Opravdu nádhera, kterou je těžké popsat. Přenechám to tak raději fotografiím.

Bôr

Konečně je tady Bôr (1 890 m). Tedy jeden z jeho vrcholů. Již řadu let se dohaduji, který z těch vršků je ten pravý Bôr. Zda-li ten se schránkou pro vrcholovou knihu či ten vedlejší krapet skalnatější a jevící se vyšším…

Nakonec i v různých vydáních turistických map (i jednoho vydavatele) je Bôr zakreslen různě. A jasno do toho nevnesla ani debata s nějakými místními turisty absolvována na tomto vrcholu před pár lety… Ono je to ale konečně jedno, zdejší hory se stojickým klidem naprosto ignorují naše snahy o jejich pojmenování…

Kam oko pohlédne jsou jen samé hory. Mít více času, lehl bych si do trávy a oddal bych se lenošení a koukání na to moře různých vrchů a vršíčků, kterých je odsud opravdu vidět nespočet.

Siná

Následuje celkem svižný sešup s dalšími nádhernými výhledy, kterým začíná korunovat Siná. Její symetrická travnatá homole s vápencovými skalisky na úbočích určitě zaujme každého. Přes kóty 1 719 m a 1 437 m se po hřebeni, na kterém je to jako na houpačce konečně dostáváme do Sedla Sinej. Tady žlutá značka uhýbá doprava dolů. Je však potřeba pokračovat rovně (zprvu neznačeno) a vzhůru, vrchol Siné by bylo opravdu škoda si nechat ujít.

První skaliska, první výhledy, první ocelové lano jistící přechod exponovanějšího skalního úseku. A stále strmě vzhůru. Dech i tepová frekvence se nezadržitelně zrychlují. Stejně jako krok popoháněný nedočkavostí. Další prudké stoupání, které vyráží z plic poslední nevyužité zbytky kyslíku a již je tady konečně vrcholový hřeben a samotný vršek hory Siná (1 560 m).

Sednout, vydýchat, trochu se napít a pak se třesoucí rukou pokusit zachytit alespoň kousilínek z té okolní nádhery, kterou nedokáže věrně popsat ani sebedokonalejší fotografie. Ale alespoň pokusit se o to musím. Chočské vrchy, Velká Fatra, Malá Fatra s Javorníky, oblé a táhlé hřebeny Nízkých Tater, Slovenské rudohoří i Vysoké Tatry. A pochopitelně i Oravská Magura a Oravské Beskydy. Střední a západní Slovensko doslova jako na dlani.

Krkolomný sestup

Vše jednou končí, i panoramatická pohádka babího léta. Sešup do Sedla Sinej je rychlý, stejně tak sešup ze sedla. Ten je opravdu prudký, navíc místy "ošetřen" lesáky. Na holinách pod sedlem je problém usledovat značku. A pak najít její správné pokračování.

Jak jsem si tipl již nahoře, většina lidí značku ztratila a sešla po lesní cestě do údolí až k Demänovské jeskyni slobody (850 m). Hlavně, že se našli… Pokud značku neztratíte, čeká vás sešup prudkými svahy a následně podél koryta potoka či přímo korytem. Pár úseků je dokonce odjištěno ocelovým lanem.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.