Annapurna trek aneb Annapurna circuit trek v Himalájích v Nepálu

Zápisky z Nepálu, Annapurna trek

V roce 2015 prostě musím do Nepálu, říkala jsem si už v prosinci o Vánocích, když jsem navíc dostala kalendář fotek z Himalájí a několik kousků oblečení přímo z Kathmandu, kde začínali mí kamarádi v říjnu trek kolem Manaslu. Navíc už skoro všichni v Nepálu byli.

Dovolená prošla na krásné tři týdny a přípravy záhy začaly. Plán číslo jedna se zformoval rychle - Annapurna circuit trek. Ano - je to turistická oblast, no a? Jedu tam přeci poprvé a nemám sociální fobii - přestože jsme se nakonec trochu potýkali se západofobií. Jak zvládnu aklimatizaci? Unesu baťoh i v 5 tisících? Čím budu čistit vodu? To vše se vám přirozeně honí hlavou, když se poprvé vydáváte tak daleko a hlavně vysoko.

Let do naší destinace proběhl na výbornou - při tom zpátečním jsme si udělali nechtěnou zastávku v Istanbulu kvůli zpoždění letadla z důvodu špatné viditelnosti. Jen Kathamandu bylo zpočátku trochu šok. Na ospalost po nočním letu a lehkou migrénu je řev klaksonů a neustálá konfrontace s auty, rikši, žebráky i prodavači prostě výživa.

Čtěte také: Annapurna trek, treking v Himalájích

Také z toho důvodu jsme se rozhodli vyrazit na ACT hned druhý den. Znamenalo to dopravit se do 6 hodin vzdáleného městečka Besisahar. Většina autobusů z Kathmandu vyraží v časných ranních hodinách, což je bez problémů, protože člověk tady stejně příliš dlouho nevyspává.

Už v autobuse potkáváme dvojici Finů a Číňanů, které pak průběžně potkáváme během celého treku, stejně jako množství Izraelců, Poláky, několik Němců, Korejců a Kanaďanů.

Někteří jedinci mají k treku do pětitisícového sedla opravdu ojedinělý přístup a nad jejich skromnou výbavou člověk jen mrká. Tenisky namísto pohorek, letní spacák místo péřového. Pro jednou to třeba i vyjde... Zrovna vloni v říjnu zde však náhlé sněhové bouře připravily o život početnou skupinku hebrejsky mluvících, kteří uvízli kousek pod sedlem. Na to teď radši nemyslet.

Annapurna trek je skutečně barvitý. Člověk si zde vystoupá ze zeleného podhůří, posléze sušších horských oblastí s nižšími křovinami až po skutečné bílé Himaláje. Naše cesta začínala v Syange (1 100 m), dále vedla přes Chame (2 710 m), Upper Pisang (3 250 m), Manang (3 540 m), kde jsme si dali dvoudenní aklimatizaci, Yak Kharka (4 050 m) a nakonec Thorung Pedi (4 450 ), které se pro nás stálo výchozím bodem nejnáročnějšího dne - přechodu sedla Thorung La Pass (5 416 m).

Den jsme zahájili ve čtyři hodiny ráno. Přestože doteď byla obloha azurově modrá, ten den se nás asi "Bohyně hojnosti" Annapurna rozhodla pobavit a nad pět tisíc začalo hustě sněžit. Na samotném foto plácku s vlaječkami jsme se zdrželi jen krátce, kopli do sebe čaj v tea house na nejširším sedle na světě a vyrazili rychle dolů. Několik z nás trochu pobolívala hlavička a tak neuškodilo dát si preventivní prášek.

Skončili jsme o dvanáct hodin později sestupem do Muktinahu (3 800 m), posvátné vesnice a poutního místa pro budhisty i hinduisty. Čekal nás mokrý večer, ale o to nádhernější zasněžené ráno s výhledem na osmitisícovku Dhaulaghiri a návštěva starého i nového tibetského chrámu i okolních stup.

V Nepálu tráví člověk každou noc prakticky u domorodců, kteří jsou milí a otevření hostitelé - záleží jen na vás, jak moc se s nimi sblížíte. V oblasti Annapuren žijí nejčastěji Gurungové a Šerpové - dvě z mnoha etnických skupin v Nepálu. V horách vás nechávají v hotelech přenocovat zpravidla jen za to, že se u nich budete stravovat. To se však mění s turistickou sezónou, kdy naopak platíte za teplou vodu nebo dobití telefonu.

Co se jídla týče, v Nepálu se nají milovník masa stejně dobře jako vegetarián. Výběr je velmi slušný a menu zhruba šedesáti položkové. Nejčastěji se jedná o pokrmy z brambor, rýže, nudlí a mouky. Často jsme narazili na italskou kuchyň ve formě pizzy, lasagní nebo špaget. Největší gurmánský zážitek byl pro mne jačí burger! Vodu si můžete čistit nejrůznějšími způsoby. Mě se nejlépe osvědčil přípravek Sanosil, u kterého se čeká s konzumací jen 30 minut. Všude vám také rádi uvaří termosku horké vody.

Muktinah spolu s Kagbeni, které leží na hranicích s bývalým královstvím Mustang, nás oslovily asi nejvíc. Muktinah pro svou spirituálnost a Kagbeni pro neuvěřitelné výhledy na náhorní plošiny a pískovcové skály. O nic méně silný zážitek pak byla cesta údolím řeky Kali Gandaki, které je jedním z nejhlubších na světě a dříve sloužilo pro Tibet jako důležitá obchodní stezka.

Další himalájskou oblastí, kterou jsme navštívili a kterou bych všem milovníkům přírody hojně doporučila, je národní park Langtang, severozápadně od Kathmandu u hranic s Tibetem. Jedná se o divočejší a méně navštěvovanou oblast než jsou treky kolem Everestu a Annapuren.

Kamenité cesty jednou prudce stoupají, vzápětí klesají a kolena dostávají zabrat, ale během dvou dní jste v srdci hor s úchvatnými výhledy na sedmitisícovku Langtang Lirung (7 246 m) nebo šestitisícovku Gang Chempo (6 388 m). Tibetská kultura je zde už všudypřítomná. Region obývá etnikum Tamangů, kteří jsou téměř bez výjimky budhisté. Mají širší rysy obličeje a nosí pestré tradiční oděvy.

Ve výchozí vesnici Syabru Bensi jsme se zúčastnili nepálské "kolaudace" nově postaveného domu. Na poli před domem tančilo a zpívalo kolem padesáti mužů a žen. Uprostřed kruhu ležely konvice s tibetským čajem a lahve vína, kterými se hosté občas decentně posilnili. Smáli se na nás a vybídli nás, abychom se přidali. Tančili tak dobré čtyři hodiny a mnozí z nich pak museli po svých zpátky - i do několik hodin vzdálených vesnic.

Nepál měl pro mne kromě nádherné přírody také nesmírný duchovní rozměr a také se ne nadarmo říká, že hlavní město si lépe užijete po treku. Procházka po kulturním dědictví najednou byla po ušlých kilometrech a srovnání spánkového deficitu (v horách se brzo vstává, ale také brzo chodí spát) najednou mnohem příjemnější. Hluk a zmatek kolem vnímáte s nabitým vnitřním klidem.

V historických královských městech Patan a Bhaktapur jsme obdivovali krásné stavby nevárské architektury - královské paláce, hinduistické pagody, svatyně a historická muzea. Byť se nehinduista do hinduistického chrámu nedostane, atmosféra kolem je velmi naplňující.

Na druhou stranu je hinduismus mnohem více naturalistický a uctívání různých božstev s sebou nese i rituální oběti - v podobě rýže, ale i hlav čerstvě zabitých zvířat. Pro mne byl pohled na lidi modlící se u vyskládaných náboženských předmětů s krví kolem prostě příliš.

Přesto jsem si chrámy a všudypřítomnou spiritualitu ve formě modlitebních mlýnků, budhistických mohyl (stup nebo čortenů) a modlitebních vlaječek hrajících barvami užila mnohem více právě v horách. Chrám v Upper Pisangu s mnichem z Bhútánu, setkání s tajemnou mniškou ve starodávném chrámu ve vesnici Bragga, kde jsme dostali požehnání ke zdárnému přechodu sedla Thorung La Pass nebo jen památná stupa obětem laviny v Langtangu, kam si se mnou každý den přiletěl popovídat havran. To jsou ty nejsilnější zážitky, na které nezapomenu.

Tento článek vznikal týden po našem návratu, kdy Nepál postihlo největší zemětřesení za posledních 80 let. Je bohužel smutnou pravdou, že některé ze jmenovaných staveb již na místě stát nebudou…

O riziku zemětřesení údajně seizmologové informovali týden dopředu. Stihlo by se však něco podniknout? Většina staveb má v Nepálu prostý základ - kámen, hlínu a slámu. V hlavním městě jsou pak domy naskládány hustě u sebe, což riziko sesuvu dále zvyšuje. Navíc mám pocit, že s klidností a fatalitou Nepálcům vlastní by jejich reakce na hrozící zemětřesení byla taková, že by se šli pomodlit. Nám nezbývá, než se dnes modlit za Nepál, aby obětí bylo co nejméně a země neztratila pro návštěvníky příliš ze své krásy.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.