Těšínské Beskydy bez hranic, konečně SchengenTreking s Tilakem 2007; soutěžní článek č. 428.1.2008 | Halina Twardziková
Den 21. prosinec 2007 nadobro změnil nejen cestování po silnicích, ale i pěší turistiku. V Českém Těšíně u příležitosti "řezání závory" na bývalém hraničním mostě přes řeku Olzu hejtmani, starostové a poslanci barvitými slovy ve svých projevech líčili možnosti, které nám vstup do prostoru Schengenu přinese. Vypadalo to skoro tak, že v budoucnu již nebudeme používat k tomu, abychom navštívili polskou část města zmíněný most, ale budeme se brodit řekou. Ale oslavy jsou oslavami a teď nastal čas prověřit, jak je tomu v přírodních reáliích. A ve skutečnosti to opravdu funguje: cestou, polem, lesem lze procházet ze strany na stranu. Zmizely tabule se zákazy a nápisy: "Pozor státní hranice", zůstaly jen bílo-červené hraniční kameny. Člověk se může volně pohybovat, aniž by se musel ohlížet kolem, zda ho nepřistihne při činu celní stráž. Je tomu tak i na hřebenech hor? Myslím si, že tady je to otázka turistické etiky. Disciplinovaný turista milující hory používá ke svému rozjímání značené turistické chodníky a cesty. A tak nemá problém s přecházením hranic skrz louky, lesy nebo potoky. A k tomu, aby překračoval hranice stále slouží turistické přechody na značených stezkách. Některé z nich jsou zcela nově vzniklé - rok před vstupem do Schengenu byl otevřen hraniční přechod do Polska: Nýdek Gora – Cisownica. Podívejme se tedy, jak to dnes vypadá s přechody na hraničních hřebenech Těšínských Beskyd. Celá hraniční hřebenová trasa z Třince přes Čantoryji, Sošov, Stožek, Bukovec, Girovou, Mosty u Jablunkova na Velký a Malý Polom má délku 68 km. Přechod po hraničních hřebenech Těšínských Beskyd začneme od nádraží v Třinci po červené značce. Ta vede první kilometry po asfaltové cestě, proto je výhodnější použit autobus a začít turu až Pod Jahodnou nebo až ve Vendryni, kde zeleně značená cesta vede zkratkou na hřeben. Na Jahodné (406 m n.m.) najdeme naučnou stezku (4 km), která informuje o místní fauně a flóře a také o historii regionu. Zelené značky je vhodné použit z jiného významného důvodu. Cestou narazíme na ojedinělou technickou památku - vápenné pece, které historicky dokumentují jednu z fází zpracování železa a na ni navazující těžbu vápence, který se ve Vendryni těžil ve třech lomech a byl vypalován ve dvou pecích, v místním nářečí zvaných "wopienky". K hranici s Polskou republikou se značená červená stezka přibližuje pod vrškem Vružná, definitivně se scházejí až na rozcestníku Pod Malým Ostrým. Tudy také prochází naučná stezka "Za krásami vendryňské přírody" (10 km nebo 22 km). Dál červená značka obchází lesem vrchol Malý Ostrý a dojde na nejodlehlejší okraj obce Nýdek. Zde se nám otevřou krásné výhledy do údolí. A tady narazíme na nový přechod, určený turistům, cyklistům a běžkařům, Nýdek Gora – Cisovnica. Z české strany je vystavěna parádní asfaltová cesta, z polské strany bohužel vede jen lesní cesta plná bláta a výmolů, používána i pro těžbu dřeva. Pokračujeme dál po svazích nejprve Malé a následně Velké Čantoryje. Hora Velká Čantoryje (995 m n.m.) je opředena pověstmi - v hoře spí už po dlouhá staletí slezské národní vojsko. Legendou o spících rytířích byla motivováno zřízení česko-polské naučné "Rytířské stezky" (20 km nebo 10 km). Na rozcestníku cca 1 km pod turistickou chatou opustíme červenou značku a dál pokračujeme po modré. U turistické chaty, která poskytuje jen malé občerstvení v bufetu, je další turistický přechod, a tak můžeme využít nabídky stánků v Polsku. Tady, na hraniční čáře se scházely za totalitního režimu rodiny rozdělené do dvou států. Sedávaly po obou stranách hranice, povídaly si, konzumovaly donesené jídlo a mezi nimi se procházel voják. A když se nedíval, tak si rodiny společně připíjely na zdraví. Na vrcholu hraniční hory (cca 1km od chaty) stojí 28 metrů vysoká rozhledna nabízející jedinečné výhledy až po Tatry. Z polské strany se nachází cca 1,5 km pod vrcholem horní stanice lanovky bobová dráha a stánky s občerstvením. Na vrcholu se můžete občerstvit pravou polskou vojenskou hrachovou polévkou s párkem, připravenou ve staré polní kuchyni. Z vrcholu Čantoryje sestoupíme dál po modré značce, která zde již přesně kopíruje hraniční čáru. Nejdříve lesem, pak loukami s krásnými výhledy na Wislu a protilehlé kopce Slezských Beskyd dojdeme do Beskydského sedla. Tady máme další z hraničních přechodů – je to nejkratší spojka lesní cestou mezi Nýdkem a Wislou - Jawornikem. Putujeme širokou cestou dál po hranici skrz Malý na Velký Sošov (886 m n.m.). Na polské straně Velkého Sošova ústí na hřebeni čtyř - sedačkový lyžařský vlek a na něj navazují rozlehlé lyžařské terény s modrými, červenými a dokonce jednou černou sjezdovkou. Stojí zde také nová dřevěná roubená hospoda "Lepiarzówka" nabízející horalské speciality a 0,5 km pod hřebenem je stará turistická chata Sošov. Pokračujeme dál hraniční cestou většinou lesem až na rozlehlé louky s obytnými domy nazývanými osada Cieslar. Tady je další z hraničních přechodů hojně využívaný doposud domorodci. K vrcholu Stožku (978 m n.m.) pokračujeme nejprve mírně na Malý Stožek a pak velmi prudce do kopce. Na vrcholu Stožku se na polské straně nachází turistická chata nabízející rozmanité občerstvení. Od chaty je možno pokračovat dál po polských značených cestách přes sedlo Kubalonka na Barania Gore a dál - Slezské Beskydy tak 21. prosinec 2007 spojil zpět do jednoho celku. Z vrcholu sestoupíme nejdříve do sedla Gruníček, zde opět přestoupíme na značku červenou a pokračujeme přes Bahenec dolů do údolí do obce Bukovec. Z Třince je to tady téměř 33 km. Pokračujeme dál po červené značce směrem k vrcholu Girová (839 m n.m.). Avšak na Komorovském grůni opustíme nakrátko červenou značku a po žluté se vydáme směrem k nejvýchodnější obci České republiky – k Hrčavě. Odbočení v délce cca 4 km se vyplatí: turistický přechod, který zde najdeme nabízí spojení ne dvou, ale hned tří států – Česka, Polska a Slovenska. Nazýváme je Trojmezí. V roce 1995 zde byly vztyčeny tři trojboké žulové jehlany a v roce 2007 dostavěn most přes hraniční potok, odpočivky, informační cedule. Cyklotrasy a turistické chodníky vedoucí skrz tři státy s možností občerstvení na Hrčavě, v Jaworzynce nebo v Čierném činí z tohoto místa velmi atraktivní a zajímavé zákoutí Těšínských Beskyd. Abychom mohli pokračovat v putování po hraničním hřebenu se Slovenskou republikou, musíme se vrátit zpět na Girovou - buď stejnou cestou na Komorovský Grůň odkud si za pěkného počasí vychutnáme nádherný výhled na Malou Fatru, nebo po zelené značce na Studeničné. Chata na Girové se nachází cca 300 m pod vrcholem. Určitě stojí za to vyšlápnou strmým svahem nahoru - překrásný výhled nám bude odměnou. Pohodlná cesta dolů z Girové nás zavede až do obce Mosty u Jablunkova. Z Bukovce k železniční zástavce Mosty u Jablunkova včetně odbočky na Trojmezí je to cca 20 km. Dál po červené značce pokračujeme přes Skalku s nově zrekonstruovanou chatou KČT a dále kolem horní stanice lyžařského areálu a chaty Severka. Odtud můžeme sledovat opět pohoří Malé Fatry a panoráma Moravskoslezských Beskyd na opačné straně. Turistická cesta pokračuje dále k chatě Tetřev, která je však už pár let zavřena a chátrá. Funguje tu vedle Kamenná chata, kde se lze občerstvit. Stále jdeme po červené a u rozcestníku s modrou značkou se dostaneme na okraj přírodní rezervace Velký Polom a na státní hranici se Slovenskem. Přírodní rezervace Velký Polom navazuje na chráněné území Veľký Polom na slovenském území. Společně tvoří spojitou oblast chránící smrkobukový les. Dostáváme se na první tisícimetrový vrchol Velký Polom (1 067 m n.m.). Cesta dál pokračuje po hranici zalesněným terénem přes strmé skalnaté svahy do oblasti Velké polany s přírodní rezervací Mionší. Sestoupíme na Muřinkový vrch - malebnou loučku se studánkou a oplocenou kapličkou, která je ideálním místem pro odpočinek. I když odtud vedou cesty jak na českou stranu do Horní Lomné, tak i na Slovenskou stranu do osady Klin, hraniční přechod tady nenajdeme. Pokračujeme stále zalesněným terénem po červené značce směrem na západ k dalším tisícimetrovým vrcholům: Burkův vrch a Čuboňov. Značená cesta vrcholy obchází, ale v případě, že chceme opravdu zdolat tyto vrcholy, musíme se vydat podél hraničních kamenů.A tak se dostáváme na poslední z hraničních vrcholů Těšínských Beskyd Malý Polom (1 061 m n.m.). Hřebenovka pak pokračuje po červené značce dál za Malý Polom směrem k Bílému Kříži, ale to již nejsou Těšínské Beskydy. Z Mostů u Jablunkova je to na rozcestí Pod Malým Polomem cca 15 km. A zde naše cesta po hraničních hřebenech končí. Můžeme sestoupit po modré značce přes Kyčmol do Horní Lomné. Z celého srdce doporučuji všem turistům projít se alespoň částí popsané trasy a pokochat se pohledy na oblé, zalesněné až po paty, hřbety zdejších hor, vychutnat si překrásné výhledy z vrcholů, nebo navštívit mnohé přírodní a turistické zajímavosti. K realizaci přechodu doporučuji použít klasickou mapu Klubu českých turistů č. 97 Slezské Beskydy a Jablunkovsko. Mnohé informace o zajímavostech v tomto regionu získáme na stránkách www.jablunkovsko.cz a také na www.turistika.cz. Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusi
Geomorfologia Slovenska Slovenske Beskydy neuvadza ? len Zapadne Beskydy, resp. Slovensko-moravske Karpaty. I ked nazov Slovenske Beskydy moze byt historicky zauzivany, logicky, turistami pouzivany atd., nie je spravny. Obdobnych pripadov je viac. Ved ako dlho sa cudovali a zvykali si napr. Ruľombercania, ked ich vrch Cebrat bol zrazu velkofatranský a nie chocský. Alebo Banskobystricania, ked Pansky diel prestal byt nizkotatranskym, ale stal sa sucastou ?novoobjavenych? starohorskych hor. Skratka geomorfologovia to s nami tocia...
Máte pravdu, ľe geomorfologické členění se mění častěji neľ je zdrávo. Slovenské Beskydy jsou dnes skutečně neexistujícím pojmem, dnes jsou rozděleny na dva samostatné celky - Kysucké Beskydy a Oravské Beskydy. Pokud jde o vámi uváděné Slovensko-moravské Karpaty nezahrnuji Zapadní Beskydy, na Morave do nich patri Vizovicka vrchovina, Bile Karpaty a Javorniky. Jde tedy o sousedku Zapadnich Beskyd, ne soucast.
to OB: Nejsem autorem článku a přečti si pozorně, co jsem napsal v diskuzi!
Těąínské neboli Slezské Beskydy se rozkládají pouze po pravém břehu řeky Oląe a jsou odděleny od Moravskoslezských Beskyd Jablunkovskou brázdou. Oblast Velkého a Malého Polomu jiľ patří tam. Oblast Gírové se řadí ke Slovenským Beskydám.
Slovenske Beskydy geomorfologicky neexistuju. Velky a Maly Polom patria do Moravskoslezskych Beskyd. Tieto susedia s Turzovskou vrchovinou (SK), ktora patri do oblasti Zapadnych Beskyd.
Slovenské Beskydy existují, dělí se na dva základní podcelky - Kysucké Beskydy a Oravské Beskydy. Pravdou ovąem zůstává, ľe Polomy jsou součástí Moravskoslezských Beskyd a nikoliv Beskyd Slovenských, autor "sedlo" v tomto nemá pravdu.
to OB: Nejsem autorem článku a přečti si pozorně, co jsem napsal v diskuzi!
Autor
(-OB-,
05.02.2008, 11:30
)
Já nemyslel, ľe jsi autor řlánku, ale autor diskusního příspěvku. Nevyjádřil jsem se zcela srozumitelně, příątě napíąi přispěvatel. Sory.
Ahoj, sedlo ve svém příspěvku (sedlo, 30.01.2008, 20:37) nepíąe, ľe by Polomy patřily do Slovenských Beskyd, ale stejně jako vy (-OB-, 01.02.2008, 10:57) je uvádí jako součást Beskyd Moravskoslezských - v tomto se nemýlil ;-)
Tak aby v tom členění bylo zcela jasno, pouľiji geomorfologické členění t publikace Vyąąí geomorfologické jednotky české republiky, český úřad zeměměřický a katastrální z roku 1996:
Slezské Beskydy jsme si jiľ vyjasnili. Gírová vąak patří do Jablunkovského mezihoří, které je společně se Slezskými Beskydami, Jablunkovskou brázdou, Moravskoslezskými Beskydami, Roľnovskou brázdou a Hostýnsko-vsetínskou hornatinou součástí Západních Beskyd, tedy v ľádném případě nejsou součástí Slovenskýchh Beskyd!
Další související články:+ Tisícovky Těšínských Beskyd+ Schronisko na Stożku, Slezské Beskydy |
|