Dolomity, túra na Weisshorn a BletterbachschluchtTilak Treking 2006; soutěžní článek č. 102.2.2007 | Aleš Kubát
Na jihozápadě italských Dolomit se tyčí poměrně osamoceně hora Weisshorn. Svým tvarem není právě typickým zástupcem tohoto pohoří, avšak je považována za geologickou učebnici Dolomit. Do jejího západního úbočí se totiž zařezává soutěska Bletterbachschlucht, která názorně odkrývá jednotlivé vrstvy hornin, z nichž byly Dolomity během věků poskládány. Popis cesty, který nabízím, není nejkratším výstupem na Weisshorn, zato však určitě nejzajímavějším. Podnikli jsme ho na začátku naší letní dovolené v Dolomitech. Kolem 10. hodiny přijíždíme z ubytování na parkoviště informačního centra soutěsky Bletterbachschlucht. Za námi přijíždí i první dnešní autobus s italskými dětmi a tak hbitě nazouváme pohorky, kšírujeme našeho "horského" psa a vyrážíme na celodenní výšlap na Weisshorn. Naše první kroky z parkoviště nás navádějí na poměrně rychle klesající lesní pěšinku (turistická značka č. 3), výstup začíná sestupem do soutěsky Bletterbachschlucht. Ztráta téměř 100 výškových metrů je však bohatě odměněna nádhernými scenériemi soutěsky. Hnědočervené skalní stěny, tvořené vulkanickým bolzanským porfyrem, se místy sbíhají až téměř na dotyk, místy se zase rozestupují do širšího kotle. Mezi stěnami se proplétá potůček Bletterbach a turistická stezka, po které zpočátku jen pozvolna stoupáme k našemu dnešnímu cíli. Po necelém 1 km cesty soutěskou přicházíme k vysokému skalnímu prahu a zároveň výstupu ze soutěsky. Je zde postaveno několik železných žebříků, které nás pohodlně vyvedou na hranu skály s nádhernými výhledy zpět na Bletterbachschlucht. Tady začíná náročnější část cesty, vlastní výstup na Weisshorn. Pro ten jsme volíme cestu č.4, která se částečně vrací zpět nad soutěsku po jejím jižním břehu. Stoupáme teď sice prudčeji, ale příjemnou pěšinou převážně ve stínu lesa, chráněni před postupně připalujícím sluncem. Po překonání zhruba 300 výškových metrů se napojujeme na stezku Zirmersteig (značení W), ostře se stáčíme doleva k východu a téměř po hraně soutěsky směřujeme již přímo na Weisshorn. Začínají se nám opět otevírat krásné výhledy - nejen dolů do soutěsky, ale nově i nahoru na bílý zub Weisshornu. V průřezu soutěsky jsou názorně vidět jednotlivé vrstvy geologické historie Dolomit z rozmezí zhruba 280-235 milionů let - nejníže je nejmohutnější vrstva již zmiňovaného hnědočerveného bolzanského porfyru, nad ní tenčí vrstva dožlutava zbarveného gardenského pískovce a nakonec vrchol Weisshornu tvořící zářivě bílý dolomitický vápenec. Kocháme se krásnými výhledy, ale … čeká nás ještě dalších téměř 600 výškových metrů na vrchol. Charakter lesa se začíná pozvolna měnit, procházíme mezi téměř pohádkově vyhlížejícími pokrouceným borovicemi, které postupně střídá nižší kleč. Mění se i charakter cesty - z pohodlné lesní pěšinky se stává kamenitá horská stezka. Porosty kleče mizí a dále stoupáme již jen oslnivě bílou kamenitou krajinou. Vrchol vypadá téměř nadosah, trošku si ale ještě "mákneme", než se napojíme na frekventovanější stezku ze sedla Jochgrimm, odkud výstup trvá jen asi 1 hodinu. Podvědomě přidáváme do kroku, abychom si mohli vychutnat tušený kruhový výhled. A Weisshorn nezklamal! Nejprve se díváme zpět k západu, k soutěsce a na překonanou výstupovou trasu. Pak na jih na černý zub blízkého Schwarzhornu, za ním vzdálenější hřeben Lagorai, více k západu a pak na sever konečně ty "pravé" Dolomity - masivy Latemar a Rosengarten, Schlern. Výhled uzavírá severozápadním směrem pohled na "alm" s klášterem Maria Weissenstein. Nemůžeme se vynadívat. Naštěstí máme dobrý čas, čeká nás již jen sestup zpět k autu, takže si dopřáváme delší přestávku na občerstvení těla i duše. Sestup z Weisshornu také není nezajímavý. Uzavíráme jím vlastně okruh okolo soutěsky. Kamenitá stezka klesá zprvu poměrně strmě dolů, čekají nás i velmi lehké skalní pasáže, které však snadno překonáváme i s naším "horopejskem" v ruce. Poté již následuje snadný sestup po otevřeném hřebenu nad severním okrajem soutěsky, pak přes horské louky s pasoucími se krávami a nakonec širokou lesní cestou přes usedlost Lahneralm až k parkovišti. Opravdu nádherná tůra, zvláště když přeje počasí tak jako nám. Info:
Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusiDalší související články:+ Piavské Dolomity aneb Karpaty po italsku+ Piavské Dolomity aneb Karpaty po italsku + Co jsou to via ferraty? + Další soutěžní články Tilak Treking 2006 + Soutěžní články Tilak Treking 2005 + Soutěžní články Tilak Treking 2004 |
|