Přes Ždánický les - Těšanka, Kepkov a Konůvky turisticky

Oslava jara ve Ždánickém lese

Ždánický les. Nízká vrchovina na západním předpolí Karpat. Ač svým vzezřením zcela vzdálená představám hlubokých jedlových pralesů, travnatým pláním i tisícihlavým ovčím stádům okolo rozvrkočených salaší, nelze ji z karpatské rodiny vydědit.

Přestože je Ždánický les výborně dostupný, není nijak hustě navštěvován. Škoda. Nebo možná spíše "tím lépe". Nás sem přivedla jedna mživá májová neděle, kdy jsme pocítili akutní potřebu někam vypadnout, protáhnout se a nasát atmosféru nových zajímavých míst.

Pohodlně Těšankou

Hřebenem Ždánického lesase se ubírá prastará komunikace Těšanka, jedna z důležitých odboček proslulé Jantarové stezky. Spojovala jih Moravy se severovýchodem a současně vytyčila neviditelnou hranici mezi dvěma regiony: Slováckem a Hanou.

Čtěte také: Ždánický les - turistika a turistické trasy, přírodní poměry, tipy na výlet

Těšankou putovali kupci, po ní prchali pronásledovaní evangelíci z Klobouk na Břeclavsku, aby se dočkali exilu a nového domova v Heršpicích u Slavkova. Proto v místním pojetí dostala lidové označení "Helvítský (rozuměj "helvétský", dle synonyma pro protestantismus, zejména kalvínský) chodníček". Dnes bláto dávné Těšanky překryl asfalt. Což určitě zalahodí cyklistům. Ostatně jim Ždánický les bohatě vyplní sny o zemi kolům zaslíbené.

Na dávnou Těšanku jsme se napojili u křížení se silnicí Slavkov u Brna - Kyjov. Nedaleko autobusové zastávky, poblíž rozcestníku modré značky. Od něj nabíráme kurz severovýchod.

Berjozky a rachejtle

Název vrchoviny dokonale vystihuje její charakter: žádná pole, žádná sídla, jen a pouze nekonečné prostory všech existujících variací odstínů lesní zeleně. Ačkoli - barvy Ždánického lesa určuje především aktuální roční období. Neboť zdejším porostům absolutně kralují listnáči.

Nejvíce potěší oko ostrovy bílého sloupoví kmenů jednolitých březových hájů. Prosvětlené enklávy svěžích bříz nás doprovázejí po celém území hřebene. Co chvíli se vynoří z potemnělého okolí. Leckdy jsou poznamenány následky přebohaté nadílky těžkého sněhu poslední zimy.

Obtížně průchozí změť ohnutých stromů i zpřelámaných pahýlů lokálně podnítila působivý efekt iluze krajiny zemí, tolik vzdálených jižní Moravě. Jako bychom se ocitli uprostřed nedozírných končin "matičky Rusi široširé". Takový dojem ještě utvrdil záhadný areál, který se objevil vedle nás. Napůl opuštěný, odpuzující, zchátralý.

Několik stovek metrů linku Těšanky paralelně kopírují zarostlé trosky šedivých budov, ubikací i plechových hal. Oddělené zónou tmavého lesa, obehnané zborcenými pásy rezavých plotů. Intuice dává tušit, že kdysi dávno komplex využívala armáda. A prý tady dokonce skladovala "železné holubičky míru"!

V náruči zeleného údolí

Pokaždé nebývaly liduprázdné prostory Ždánického lesa tak pusté, jako je tomu nyní. Zapadlé pahorky i ztracené doliny protínala soustava hrádků, tvrzí a osad. Mezilesice, Kvasov (Kvášov), Bohušky, Kepkov, Konůvky… Čas povětšinou vymazal jejich pozůstatky. Vyjma poslední jmenované. Příjemným sestupem nás k ní od rozcestí U andělíčka přivedla žlutá značka.

Krompáče archeologů opětovně navrátily zaniklou osadu zpátky na zemský povrch. A nám, laikům, přiblížily epochu života Konůvek zakonzervovanými výsledky své několikaleté náročné práce. Včetně kvalitních informačních panelů, prostřednictvím kterých se můžeme přenést do 14. století.

Stačí přimhouřit víčka a nadzdvihnout stavidla fantazie: v nejvyšším bodě osady, na stísněné terase těžce vyrvané z úbočí kopce, se vyjímá prostý kostelík. Dominantní, lemovaný titěrným hřbitovem. Terénu vhodného k pohřbívání je málo, takže příležitostně bývá nezbytné provést "velký úklid" a přebytečné kosterní pozůstatky soustředit do předem vyhrazeného místa, osária. Zde se jednalo o jednoduchou alternativu honosných kostnic.

Později, s příchodem průmyslové revoluce, se ostatky bývalých obyvatel Konůvek paradoxně stanou cenným obchodním artiklem. Poslouží potřebám slavkovskému cukrovaru coby surovina pro získání spodia (živočišného uhlí). Teprve úřední zákaz učinil přítrž tomuto svéráznému "zlatokopectví".

O stupeň níže, poblíž "obecního pramene", byly odkryty základy opevněného dvorce. Respektive tvrze. Odhalené zbytky základového zdiva i stopy fortifikace přehledně dokumentují dispozici stavby. Ihned vedle něj, pod ochranou přístřešku se ukrývá chlouba Konůvek - fragment kruhové chlebové pece.

Níže po proudu následovala stavení prostého selského lidu. Dispozice přesně odpovídá hierarchii. Pán nahoře, u pramene, plebs dole. Konůveckým se zřejmě nevedlo nejlépe, jak svědčí četné kosterní deformace či úplná absence chrupu u vykopaných nebožtíků. Jednoduché zemědělství neposkytovalo nikterak závratné výnosy, tudíž místní profitovali spíše z blízkosti Těšanky. Počátkem 15. Století, na sklonku éry Konůvek, se dokonce staly útočištěm lupičů. A místní farář prý dokonce musel lapky zásobovat chlebem a pivem.

Zato nyní dýchají Konůvky vůní idylického zeleného údolí, kde se snoubí příroda s historií Opuštěného a ztraceného daleko od rušných měst i silnic. Středem prostoru meandruje bahnitý potůček, jehož břehy zatím ještě nestačila spoutat zóna kopřiv, z planých třešní padá na střechu odpočinkového altánku chumelenice okvětních lístků a u protějšího ohniště párek osamělých mladých turistů právě opéká špekáčky. Pomalu zbývá jen rozbít stan, zout boty a nalít do plecháče hlt vína … Bohužel, jsme tady jen na jednodenním výletě.

Zákeřná strašidla kepkovská

Za Konůvkami se údolí zúží. A zároveň potemní. Útulnou paseku opět vystřídalo lesní příšeří. Potok se zde široce rozlévá do neprostupných zarostlých mokřadů, které po kilometru vystřídala nečekaná smrková monokultura. Odtud vychází odbočka ke zbytkům hrádku Kepkova. Sice značená, avšak beznadějně pohlcená hustým mlázím ostružin. Bůh ví, kdy tu naposledy někdo šel. Nakonec volíme přímé stoupání terénem. Okolo čerstvých vývratů, lemovaných barevnými koberci květin, zastoupených druhy všech etap jara. Od prvosenek, přes sasanky až po jahodníky. Holt počasí si letos pěkně zahrálo.

Kdo by očekával impozantní trosky, tak bude zklamán. Kepkov, neboli též Konůvecký hrad, případně Kunovský zámek či Kepkův dvorec, jak jej označují lidové názvy, byl vystavěn především ze dřeva. Dostupné prameny o jeho historii prakticky mlčí. Jisté je, že v půli 16. století byl už pustý. Pravděpodobně zapadal do řetězu obranných stanovišť obchodní stezky a v širším rámci i uherského příhraničí.

Čím Kepkov rozhodně nadchne? Prstenci hlubokých příkopů, stupňovitě vystupujících z okolí a obepínajících uměle navršený střed - akropoli. Právě zjara jejich reliéf vynikne nejmarkantněji. Nás již vegetace předběhla. I přesto však byly prvky bývalého opevnění nadmíru zřetelné. Zejména při pohledu zdáli uchvátí soustava valů, podobná terasám zvláštní pyramidy, pokryté hebkými stonky trávy.

Chvíli odpočíváme a přitom si naplno vychutnáváme pocit dvou ztracenců uprostřed samoty přírody. Pak s pomocí mapy nalézáme dávno nepoužívanou lesní cestu, která by nás měla dovést k cyklostezce Heršpice - Těšanka. Neměli jsme za sebou ani dvě stovky metrů od Kepkova, když se z křovin vedle nás ozvalo výrazné šustění.

Náš "náčelník", zhýčkaná polštářová fenka trpasličího knírače, ustrnula. To bude srnka, uklidňuji sebe i přítelkyni. Nebo možná hradní strašidla. Přesto raději beru "náčelníka" do náruče. Přítelkyně se nenechává hned tak oblafnout, ostří do křoví a hlásí situaci: "Divočáci! A mají tam mladý!!" Přičemž se pohotově "vyšvihuje" na hromadu shnilých latěk oplocení lesní školky. Vysokou asi padesát centimetrů!!!

Vzápětí nám cestu kříží hřmotná velkorodinka, čítající nejméně tři dospělce, následována dobrou desítkou pruhovaných selátek. Přibližně tři metry od nás! Takže i Ždánický les dokázal naservírovat pěknou dávku adrenalinu. Byť nadmořskou výškou nízký, zaskočil pořádným záchvěvem mocné karpatské síly.

O Ždánickém lese

Ždánický les patří do Středomoravských Karpat. Rozčleněn je na tři podřazené celky - Boleradickou vrchovinu, Hustopečskou pahorkatinu a Dambořickou pahorkatinu. Nejvyššího bodu dosahuje vrcholem U Slepice (438 m). V severovýchodní části Ždánického lesa se těží ropa.

Roku 1996 byl vyhlášen přírodním parkem. Skýtá výborné podmínky pro nenáročnou turistiku a pohyb na kole, díky řadě možností k táboření se hodí pro víkendový vandr. Východní částí prochází naučná stezka se dvěma větvemi, Ždánickou a Lovčickou, která končí u Haluzické hájenky poblíž železnice Brno - Kyjov. Ždánickému lesu jsou věnovány webové stránky http://zdanickyles.unas.cz.

Ždánický les, turistická mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.