Přírodní park Svratecká hornatina, Sýkoř turisticky

Kolem Sýkoře do Lomnice u Tišnova (2)

V minulém díle jsme se prošli kouskem jižní části rozlehlého Přírodního parku Svratecká hornatina z Doubravníku přes přírodní památky oblého, lesnatého Sýkoře až na romantické Synalovské kopaniny s nádherným výhledem. Z nich jsme otevřenou krajinou sestoupili do údolí až k ceduli, na níž nás svým znakem vítá městečko Lomnice.

Židovská čtvrť

Do Lomnice (11 km ze žst Doubravník) vstoupíme od bývalého JZD Družstevní ulicí. Po levici si můžeme všimnout zajímavé kruhové stavby kaple sv. Antonína Paduánského z konce 17. století na kraji hřbitova. Záhy odbočíme vlevo do ulice Jana Uhra, jíž vcházíme do bývalé židovské čtvrti, památky na více jak třísetletou přítomnost Židů v městečku. Čtvrť byla oddělena pásem zahrad od zbytku městečka na jeho severozápadním okraji.

Židé se v Lomnici usazovali především od počátku 18. století, na konci tohoto století jich tu žilo asi 600. Značná omezení jim jako jinde i v Lomnici dovoloval jen určité možnosti obživy. Zde se věnovali především zpracování vlny a obchodu s textiliemi, na což navázal v 19. století rozvoj lomnické tovární výroby textilu v rukou příslušníků židovského etnika. Nejtragičtější část zániku zdejší židovské komunity představuje holocaust, při deportaci v roce 1942 bylo vysídleno pětapadesát Židů z Lomnice, většina z nich skončila v Terezíně.

Osou bývalé židovské čtvrti jsou dnešní ulice Baškovec a Jana Uhra, na níž stojíme a kudy se do ghetta vstupovalo branou na západě. Ač většina fasád domků pochází z minulého století, zajímavá vrata, půdorysy domů i klikaté uličky dávají nám návštěvníkům pocítit něco z kouzla minulosti.

Ulice Jana Uhra nás přivede na Židovské náměstí, jež bylo a dosud zůstává centrem čtvrti. Prostranství je osázeno skupinou stromů a vybaveno lavičkami, uprostřed je pumpa, v popředí se bělá busta venkovského učitele a spisovatele Jana Uhra (1880 až 1908), rodáka z nedaleké vesnice Borač. Plácku vévodí nedávno rekonstruovaná pozdně barokní budova synagogy obdélného půdorysu, vystavěná v letech 1791 až 1793. Jména osmapadesáti obětí holocaustu z Lomnice připomíná pamětní deska podoby Davidovy hvězdy na stěně synagogy.

Naproti nalezneme žlutě omítnutou budovu někdejší školy, bytu rabína a obecního domu. Posezení pod střechou i na zahrádce nabízí po více jak dvě století v domě č.p. 208 restaurace nyní jménem Fortika. (Skromnější interiér je bohatě vyvážen širokou nabídkou jídel v ceně povětšinou do 100 Kč, výčepu vládne pivo z nedaleké Černé Hory.) V domě mezi restaurací a synagogou byla rituální jatka. Na náměstí, na počátku ulice Baškovec, stojí dům č.p. 216, dříve špitál a lázeň.

Za ulicí Baškovec ke čtvrti přiléhá hřbitov přibližně lichoběžníkovitého půdorysu o ploše 3 350 m² obehnaný zdí z lomového kamene. Zídky z nasucho kladených kamenů jsou ostatně jakýmsi nepsaným symbolem tohoto kraje a provází nás při vycházkách v okolí na každém kroku. Na místě věčného odpočinku najdeme krom zděné márnice skoro tisíc náhrobků, původ nejstaršího se datuje do roku 1716, většina však pochází z přelomu 18. a 19. století.

Náměstí

Z Baškovce se dáme doprava a úzkou spojovací uličkou dosáhneme silničky. Po chodníku ulice Pod Starou Farou přijdeme na Palackého náměstí, kde naši pozornost upoutají především dvě stavby: kostel Navštívení Panny Marie a radnice naproti. Hlavní lomnická dominanta, perla raného baroka na Moravě, zdaleka viditelný kostel obdélného půdorysu se dvěmi věžemi v průčelí, byl vystavěn v letech 1669 až 1682 za panování hrabat Serényiů. Projektantem impozantní stavby byl stavitel Giovanni Giacomo Tencalla, dle jehož návrhů vyrostly mimo jiné stavby na jihomoravském panství Ditrichštejnů ve Valticích a Lednici i loretánská kaple v Mikulově.

Z návrhů slavného architekta vyšla zřejmě i celková koncepce podoby Lomnice jako rezidenčního městečka Serényiů. Bíle omítnutá jednoposchoďová budova radnice s průčelní věží byla dokončena roku 1680. Tencalla tedy patrně navrhl i hostinec na náměstí, panský pivovar a oválnou kapli sv. Antonína Paduánského, kolem které jsme již šli. Zbudováním členitého morového sloupu roku 1710 na místě drobné stavby prvního kostela v Lomnici (sv. Jana Křitele a sv. Víta) skončili velké úpravy prostoru náměstí.

Zámek

Uvidíte-li na náměstí odpoledne nějakou hlučnější mládež, pak bude nejspíš obývat lomnický internát, kde se soustředí přespolní studenti místní odborné školy se sídlem ve veřejnosti nepřístupném zámku na kopci nad námi. Kdo by do nenápadné dvojdílné budovy za bránou parku řekl, že má za sebou tak dlouhou historii a hrad na jeho místě byl domovem rodu s erbem černého křídla ve stříbrném poli, který se počítal k elitě moravské šlechty?

Rodové sídlo moravských pánů z Lomnice bylo založeno patrně v druhé polovině 13. století při kolonizaci okolí a píše se po něm roku 1281 Vznata z Lomnice, člen početného a rozvětveného rodu Tasovců s orlím křídlem ve štítu erbu. (Další hlavní větve byli pánové z Meziříče - Velkého M. u Jihlavy, z Tasova na Jihlavsku, z Křižanova a další).

Hradní jádro se nalézalo v dnešní jižní části zámku. Mělo obdélný půdorys s osou probíhající ze severozápadu na jihovýchod. Ochranu jádra zajišťovala obvodová hradba o mocnosti 2,5 m, v severním a patrně i západním a možná dokonce i jižním rohu stály hranolové věže. Mezi severní a jižní věží byl sevřen obdélný palác s dodnes uchovanou hodnotnou pozdně gotickou architekturou někdejší kaple.

Palác byl v přízemí vybaven průjezdem, vstupem do jádra. V severní části dnešního zámeckého areálu se nacházelo předhradí nepravidelného mnohoúhelného půdorysu chráněné zalamovanou hradbou. Do předhradí se vstupovalo bránou hranolové věže v severním cípu zalamované hradby, na branskou věž navazovalo směrem k jihu stavení.

Po třech stoletích držení pány z Lomnice načas získali zámek Žerotínové a po nich rod pánů z Kounic. Do přelomu 16. a 17. století je také kladena renesanční přestavba areálu neútulného hradu. Nové budovy s přízemními arkádami vyrostly po obvodu nádvoří někdejšího předhradí, vstup byl přeložen na jihozápad a chráněn předbraním, menší změny prodělalo i jádro. V první polovině 17. století byly v rozích původní parkánové zdi vně popisovaného areálu stavěny drobné pětiboké bastiony, tedy měněno opevnění dle dobových trendů.

Roku 1662 získali Lomnici uherští Serényiové, kteří dovršili proměnu areálu zámku v pohodlné šlechtické bydlení, v rodové sídlo, výstavbou severovýchodního zámeckého křídla v bývalém hradním jádru, protější křídlo vybavili arkádami. Hrabata Serényiové vlastnili i budoucí lázně Luhačovice s okolím a výnosné lomnické panství mnohdy dotovalo prodělečné Luhačovice.

Možná se také méně ví, že i luhačovické prameny (Vincentka, Aloiska a další) dostaly svá jména právě po hraběcích příslušnících tohoto rodu. Uherští šlechtici drželi Lomnici po téměř tři století až do roku 1945. Dnešní vzhled zámku je také výsledkem historizujících úprav z předminulého století i úprav pro potřeby školy.

Doplňme, že bývalý zámecký lesopark s altánem nad pravým břehem potoku Besének na svazích severovýchodní a jihovýchodní orientace je dnes chráněn jako PP Zámecký les (5,6 ha). Významné hnízdiště ptáků představuje bohaté lesní společenstvo (skoro 30 druhů dřevin) s převahou buku lesního (Fagus sylvatica).

Osvěžovna

Držme se ještě chvilku modré značky a sledujme ji z náměstí z kopce dolů Poštovskou ulicí. Přicházíme do další velmi malebné jižní části Lomnice Nový Svět s pěknými vápnem omítnutými domky, které svou architekturou naznačují kořeny v lidovém umění.

Značka z Poštovské ulice odbočuje doleva a míří dolů úzkou cestičkou mezi dřevěným plotem a kamennou zídkou obrostlou mechem. V zatáčce najdeme skvělou možnost relaxace u potoku Besénku po několika hodinách na nohách - parádní venkovní posezení Osvěžovny u Lojzičky, nekuřácké restaurace s letní zahrádkou, součásti to penzionu Zámecký mlýn.

Rekonstruovaná budova je vybavena slunečními hodinami. V restauraci vládne zajímavá atmosféra přívětivého uspěchaného chaosu. Interiér pohostinství je plný překvapivých a nápaditých detailů. Krom piva a časopisu z pivovaru Bernard je tu nabízena i pivní kosmetiku od Bernarda, zahlédl jsem dokonce šampón. Posaďme se na chvíli a po jedenácti kilometrech vážně popřemýšlejme nad půllitry výtečného piva a krajícem chleba se sádlem, či nakládaným hermelínem kam (a proč) dále.

Kam z Lomnice?

Možností je jistě celá řada, tak si je jen stručně shrňme. První možnost, to jest odjezd z Lomnice busem, přivítáme zvlášť v případě časové nouze nebo v okamžiku, kdy s sebou vláčíme malé pokračovatele rodu. V některém z mnoha příjemných koutů městečka (nabízí se Osvěžovna) vyčkáme odjezdu autobusu, který má v Tišnově přípoje různými směry, včetně vlakových spojů do Brna. Přímo z Lomnice odjíždí také autobusy do Blanska, podstatně méně i jinam (do Rájce - Jestřebí, Doubravníku a Skalice nad Svitavou).

Další možnosti nás budou stát více energie a představují hodiny strávené chůzí. Jižním směrem, do Tišnova, vede modrá značka téměř po rovině valnou část cesty podél koryta potoku poetického jména Besének. (z Lomnice na tišnovské nádraží přes 7 km). Směrem na severozápad lze z Lomnice vyrazit do kopce na Veselský Chlum a dolů do údolí Svratky přes obec Borač (zastávka železnice na trati Tišnov - Žďár nad Sázavou) zpět do Doubravníku (8 km).

Severně se vine modrá TZ do Kunštátu (asi 15,5 km z Lomnice), jež tak představuje propojení Lomnice s přírodním parkem Halasovo Kunštátsko. Severovýchodně od Lomnice stoupá červená TZ, která protíná Přírodní park Lysicko a kolem zříceniny hradu Rychvald dosahuje Lysic (asi 14 km z Lomnice) se zpřístupněným zámkem a parkem. Obě posledně jmenované značky také míjí již zmíněnou rozhlednu Babylon nad Kozárovem.

Lomnice a Doubravník na turistické mapě

• Další informace a doporučená literatura: "Občerstvovna u Lojzičky" a penzion "Zámecký mlýn": www.novy-svet.cz
• Konečný, M; Cenková, P. Lomnice: příroda, historie, osobnosti, památky. 1. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. 279 s
• Plaček M. (2007): Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, 2. vydání, str. 355 - 356, Libri, Praha.