Zámek Raduň a zámecký park v Raduni, výlet na Opavsku

Překrásné místo u Opavy

Jednoho lednového odpoledne jsme se rozhodli pro návštěvu rodné vesnice mé ženy - Raduně s cílem si prohlédnout zvenčí místní krásný zámek, trochu se projít v mrazivém počasí, které připomíná Sibiř, a setkat se se švagrovou Janou a švagrem Lojzou, kteří v Raduni přebývají ve svém domku u cesty.

Cesta na Opavu je suchá, Štěpán je profík za volantem, takže jedeme do světa v klidu. Tříletý Šimon jako vždy ihned usnul, je to jeho specialita. Využíváme velké parkoviště u školy a vyrážíme na krátký okruh okolo jednoho z místních rybníků. Ty rybníky jsou hned u zámku tři - ten, který obcházíme parkem my, je nyní vypuštěný.

Je pořádná kosa, teploměr ukazuje minus patnáct stupňů a já s berlemi i s dvěmi zlomenými obratli kráčím opatrně, abych sebou někde neseknul a nezřítil se do křovin. Nad námi je nádherný vznešený zámek.

Čtěte také: Výlet k pohádkovým zámkům

Nyní však něco také o samotné Raduni. Leží na okraji podcelku Vítkovská vrchovina v Nízkém Jeseníku v n. v. 284 m n.m. a má asi tisíc obyvatel. Poprvé se připomíná již v roce 1320. V polovině šestnáctého století vybudovali Tvorkovští na návrší nad vsí renesanční zámek, který dal Jan Larisch-Mönnich v roce 1816 zbourat a na jeho místě vystavěl empírový zámek. Současně byl založen rozlehlý přírodně krajinový park s rybníky. Pak kníže Blücher v roce 1849 zámek doplnil o vysokou pseudohistorickou věž s kamennou zdí.

Dříve v padesátých letech zámek sloužil jako místní škola, kterou navštěvovala i moje manželka a se slzou v oku na to dodnes vzpomíná. Nyní je možno si interiér budovy zámeckého areálu běžně prohlédnout v otevírací době.

Já zámek nejraději fotografuji současně s rybníkem, kdy je odraz siluety budovy se špicí ve vodě a fotky vyhlíží docela zajímavě. Tak jako se např. v Spigelsee v Nízkých Taurách zrcadlí protější Dachstein. Dnes je rybník vypuštěný, ale na vedlejším u hospody se vesele bruslí a kluci hrají hokej.

Dali jsme jedno kolečko okolo rybníka (Šimonek pochodoval statečně) a raději jsme se v tom mrazu přesunuli do hospody Raduňka, která je pojmenována podle potoka, který pramení severně od vsi Jakubčovic pod hřbitovem ve výšce 503 m n.m. Před Opavou se vlévá do Strouhy a ta pak u motelu Oáza v Komárově do řeky Opavy. Moravici se tedy Raduňka chytře vyhne.

Délka toku je necelých jedenáct kilometrů, kdysi jsem tady běhal dvacítku "Okolo Raduňky". Start a cíl byl v Kylešovicích v areálu zdraví u řeky Moravice. Uběhl jsem to tenkrát asi za hodinu a půl. Ach jo! Raduňka (403 m n.m.) se také jmenuje kopec nad novým hřbitovem nedaleko osady Komárovské Chaloupky, ale to nikdo z místních neví. Avšak na mapě to je vyznačeno. Takže je to pravda!

Sotva jsme usedli ke stolu a objednali si pití, objevili se naši milí příbuzní a bylo nás hned šest. Dal jsem si čaj s rumem pro zahřátí a pak jednoho čepovaného kvasnicového Bernarda, někteří si objednali brynzové halušky, protože byly právě "Dny slovenské kuchyně". Krb nás zahříval a Šimonek dostal další razítko do wanderbuchu. A já taky. Nechal jsem se vyfotit v klobouku s motivem pivovaru z Humpolce a se sklenicí piva v ruce jako dokument, že již opět skáču přes kaluže.

Rybníky zkrátka k Raduni patří. Když jedeme od Opavy, tak po levé straně před vesnicí míjíme tzv. Panské rybníky, vedle kterých je Přírodní památka "Raduňské mokřady", kde je ráj pro místní žáby, žabáky i malé žabičky, které o sobě na jaře dávají hlasitě vědět.

Vedle těchto rybníků spokojeně bublá říčka Raduňka, jež se brzy spojí díky Strouze s Opavou a její vody skončí později v Baltském moři. O to se zaslouží již řeka Odra, do které se Opava vlévá v Třebovicích ata pak pokračuje dále do Bohumína, kde překročí státní hranici s Polskem.

Na hrázi jednoho z raduňských rybníků se nachází prý nejstarší strom Opavska - čtyři sta let starý dub letní. Rovněž mnoho dalších vzrostlých stromů v zámeckém parku by mohlo vyprávět - právě sem do zeleně chodí randit řada Opaváků…!

Raduní prochází žlutá značka, po které je možno šlapat z Opavy přes Raduň, údolí Raduňky, Jakubčovice a Mostky do údolí toku Hradečné, kde přejdeme most a přes Včelí hrad dojdeme až do Žimrovic, kde je bývalá papírna, splav a tři hospody.

Jihozápadně leží vesnice Vršovice, která s Raduní splývá. Odtud se neznačenou cestou na jih dostaneme na modrou značku, jež nás posléze zavede na Podvihovský vrch (511 m n.m.) - staré hradisko Šance (téměř neidentifikovatelné - byl jsem zklamán) nebo až do Bohučovic nad Hradcem nad Moravicí.

V zimě bývá vděčná trasa na běžkách z Hlubočce (bydliště slavného cyklisty - světoběžníka Víti Dostála), kdy v údolí Raduňky bývá projetá stopa a táhlý sjezd do raduňské hospody k pípě bývá za odměnu. V případě dostatku sněhu pokračuje pak bílá stopa až do Komárova, kde je možno s výhodou využít vlak či autobus v obou směrech, na Opavu i Ostravu.

Čekání si lze zpříjemnit v kořalně U čmeláka (pokud nám ovšem nevadí hustý cigaretový dým). Pak si můžeme klidně říci, že - "V zasněžené stopě bílé, prožili jsme krásné chvíle". Tedy - pokud jsme si nezlomili nohu či zrádnou lyži. Nebo obojí…! I to se stává.

Kdo se do Raduně vypraví v kteroukoliv roční dobu, bude určitě spokojen. Může si vybrat náročnější i lehkou pohodovou turistiku, v restauraci Raduňka se může kvalitně občerstvit i využít služeb místního relaxačního zařízení ve vodách vířivky. V parku mezi stromy na nás zase padne klid, mír i pohoda a pohledem na krásný zámek si připomeneme staré dobré časy. Tedy - jak pro koho.

Mototuristé i cyklisté mohou Raduň spojit s prohlídkou zámku v Hradci nad Moravicí a také s rozhlednou Šance v Jakubčovicích, odkud za příznivého počasí vidíme Moravskoslezské Beskydy, Nízký i Hrubý Jeseník a na severu plochou Opavskou nížinu. Ta již patří k oblasti Slezské nížiny (provincie Středoevropská nížina). Je to zkrátka krásný líbezný slezský kraj!

Raduň - zámecký park, turistická mapa